Přídavný náporový chladič II.

Vzhledem k tomu, že laborování s různými elektrickými větráky popsané v mém starším článku na TechWebu neneslo ty správné výsledky nastoupilo razantní řešení problémů s chlazením: náporák. Nejdříve bych rád shrnul pár věcí: chladič vzadu měl tu nevýhodu, že sice chladil velmi dobře, ale jen do rychlostí okolo 80 km/h. Při vyšších rychlostech velmi rychle ztrácel účinnost vlivem podtlaku vzduchu v prostoru před chladičem - tento problém je sice řešitelný, ale vhodná předimenzovanost chlazení výsledkem nikdy nebude. Naopak chladič vpředu chladí velmi dobře za jízdy, avšak při zastavení v koloně se oběh vody vlivem jejího množství zpomalí natolik, že teplota jde rychle nahoru (včasné sepnutí elektrického větráku pomůže, ale perfektní to stejně není). Jako ideální kompromis jsem zvolil chladiče dva. Jak vzadu tak vpředu. Toto řešení eliminuje nevýhody obou systémů a zdá se být nejlepší alespoň co se týká funkčnosti - estetickou či jinou úroveň nechť si každý posoudí sám. Také jsem chtěl zachovat co nejvíce z již tak malého zavazadlového prostoru - kdy náporák bez větráku tuto podmínku splňuje nejlépe. Umístění chladiče pod / před vůz mi nepřipadá nejšťastnější - chladič je velmi zranitelný. Stejně tak jsou na ráně trubky tažené pod vozem. Tudíž volba padla na metodu všechno uvnitř. Hadice bych příliš nedoporučoval, sice se s nimi lépe pracuje, ale v ohybu mají tendenci škrtit se a tato vlastnost se stává výraznější při jejich ohřátí na provozní teplotu, kdy měknou. Takže asi po roce a půl shánění informací, postřehů a zkušeností jsem dospěl k následujícímu řešení:

Systém je osazen dvěma chladiči - zadní původní s větrákem z Octavie 1,6 a nerezovou saharou - přední pochází ze Škody 120. Chladiče jsou zapojené v sérii (termostat - přední chladič - zadní chladič - vodní pumpa) bez vyrovnávací nádržky, kterou supluje zadní chladič. Spínač větráku je ruční (tzv. tahací termostat :-) ) Měděné trubky jsou tažené vnitřkem vozu. Původní topení pod PZ sedadlem může zůstat zachováno (v pravém horním rohu obrázku je patrná hadice přes tunel). Celek je velmi snadno demontovatelný a dá se vyrobit bez potřeby speciálního nářadí. Pro celou stavbu stačí běžné nářadí a nástroje s výjimkou letlampy (ať už plynové nebo benzínové).

hliníková mezistěna, usměrňovač vzduchu, hrdlo palivové nádrže ze Š 120

Nejdříve je potřeba připravit ve voze průrazy pro trubky, první je v kufru, kde je vytvořen otvor v ose nad pravou stěnou tunelu nad nohama spolujezdce (v ploše kde je upevněn celek brzdového válce), další otvor se nachází v přepážce držící přední hranu zadních sedadel a to na pravé straně tunelu. Další otvory na trubky jsou na levé straně tunelu v příčce před převodovkou, v podlaze příručního zavazadlového prostoru mezi víkem autobaterie a převodovky. Dva otvory jsou v příčce mezi příruč. zavazadl. prostorem a kapsou před chladičem a dva kruhové otvory se nacházejí v blízkosti termostatu. Vše je dobře patrné z fotografii. Nevrtejte průrazy hned přesně na míru, počkejte, jak vyjdou trubky a otvory patřičně upravte - při broušení otvorů se osvědčila stopková kuželová fréza a brusné válečky do vrtačky různých průměrů.

trubky v kufru, mezistěna, umístění chladiče

hrdlo nádrže, odvzdušňovací kohout

Dalším krokem bude "naporcování" a sletování trubek. Celková sestava je patrná z následujícího schématu (v závorkách je uvedené celkové množství toho kterého materiálu). Doporučuji trubku 28x1 v tvrdém provedení (dá se ale občas sehnat i polotvrdá), lze však použít i trubky průměru 22mm a to i v provedení měkkém, které je možné ohýbat v ruce. Trubky vedeme podle pravé strany tunelu nad sebou, v otvoru do kufru přecházejí vedle sebe (spodní vpravo, vrchní vlevo). Pod zadními sedadly se pomocí zkrácených hadic dostaneme přes tunel vlevo a kratšími trubkami se dostaneme do zavazadl. prostoru za zadními sedadly. Odtud vedou již jen hadice se spojkami až k chladiči a termostatu. Trubky jsou s tvarovkami spojeny letováním K pájení trubek potřebujete letlampu, čistící rouno, pájecí pastu (tavidlo) a pájku (cín se stříbrem). Konec trubky začistíme od hran a otřepů, očistíme rounem a tvarovku i trubku natřeme na plochách spoje tavidlem. Zasuneme trubku do tvarovky, otřeme přebytečné tavidlo a zahříváme letlampou až se z pasty začnou vylučovat kuličky cínu. Přiložíme konec pájky ke spoji a počkáme, až se spoj po celé šířce zalije. Vypadá to složitě a chce to trochu cviku, ale nejedná se o nic, co by nezvládl i naprostý amatér. Trubky jsou navrženy tak, aby nebylo potřeba letovat ve voze, tzn. lze je jako sletované celky z vozu vyjmout. (poznámka - "vlna" na spodní trubce je vytvořena proto, aby byl zachován přístup k šroubu spony bezpečnostního pásu spolujezdce bez demontáže trubky) V místech, kde je trubka připojena na hadici doporučuji naletovat osazení pro hadici - naletováním kroužku 2-3 mm silného odříznutého z tvarovky asi 5 mm od konce trubky a zabroušeného do hladkého přechodu. Zabrání se tak sklouzávání hadice vlivem tlaku v potrubí. Pro upevnění trubek do vozu použijeme celkem tři třmeny (dva na pravé straně tunelu) a jeden vlevo pod zadním sedadlem. Dále již nezbývá než našponovat hadice pod sedadlem a u motoru. Trubky obložíme vhodnou izolací (jako ochrana před popálením) - doporučuji MIRELON PRO 28x6 (potřeba je něco přes dva metry).

Dalším krokem je vyřezání otvoru v předním čele a kapotě, upevnění předního chladiče a stavba chladičové stěny. Já zvolil chladičovou stěnu z hliníkového plechu tl 2mm, upevněnou 12 šrouby přes gumové těsnění k držákům (L-profil) nanýtovaným a přitmeleným k podběhům. Lze však samozřejmě chladičovou stěnu vevařit, problémem však bude případná demontáž trubek, která počítá s možností vyjmutí chladičové stěny. Chladičovou stěnu na horní hraně vhodně vytvarujeme tak, aby dosedala ke kapotě a opatříme vhodným těsněním (těsnění kufru Š120). Před chladičem je umístěn "usměrňovač vzduchu", který plní funkci držáku mřížky a zamezuje vzduchu k proudění mimo plochu chladiče. Celý usměrňovač je vyroben z hliníkového plechu a uchycen čtyřmi šrouby k přednímu čelu. Po připojení chladiče k trubkám lze celý systém "napustit" vodou a odvzdušnit. V mém voze ještě přibyla nutnost otočit hrdlo nádrže do kufru - to je vyřešeno zkráceným hrdlem Š120 a otvorem v chladičové stěně. Celek pak v kufru vypadá takto, detail připojení hadic k termostatu a zadnímu chladiči je zde.

zapojení na původní chladič, trubky u tunelu, původní topení

Vše co jsem zde popsal vydá na asi 60 hodin práce a zhruba 3000 Kč (chladič z vrakáče, trubky, nové hadice, spony, šrouby a půl tabule hliníkového plechu, tavidlo a pájka). Prakticky veškerý materiál jsem zakoupil v prodejně FERONA v Praze - Holešovicích s výjimkou spon a hadic.

Zvláštní poděkování patří Schavelovi, z jehož výtvoru moje řešení čerpá asi nejvíce a vůbec všem, kdo se na tomto řešení podíleli třeba názorem či radou.