Evžen

Úvod

První setkání s nádherným automobilem Škoda 110R pro mne proběhlo v mém útlém dětství. Bylo mi přibližně 5 let, ale zážitek mi utkvěl hluboko v paměti. V rodině jsme momentálně neměli automobil a museli jsme se nějak dopravit na strýcovu svatbu, tak si tedy táta vypůjčil od svého kamaráda Erko. Auto bylo oklepané a hrálo všemi barvami, ale i přesto mělo své jedinečné kouzlo (pár měsíců po této akci se mu dostalo opravy a nového kabátku, vypadalo exkluzivně).

Druhý důležitý mezník nastal v mých 16-ti letech. Na střední škole jsem si začal pohrávat s myšlenkami o Erku. Kupoval jsem si tehdy různé časopisy o autech. V jednom z nich mi upoutala Škoda 110R modré barvy (časopis mám dodnes) a počal jsem se o tyto vozy více zajímat. Po čase jsem však myšlenky a sny zase uložil k ledu.

Uběhla řada let a opět jsem zatoužil, tentokrát naplno, vlastnit kupátko. Jasné rozhodnutí padlo, když jsem v garáži opravoval svou Felicii a debatovali jsme s bratrem, jak se mi s ní bude těžko loučit (je to moje první auto), atd. Narazili jsme také na téma, že bych si rád pořídil Erko a tuto diskuzi jsme rozvinuli. Od té doby jsem se aktivně rozhlížel v inzerátech. Napsal na některé, ale buď bylo prodané, nebo se mi nezamlouvalo. Po zklamáních jsem se však nevzdával, podle mého hesla: „Neházej flintu do žita se staženými kalhotami, když brod je ještě daleko.“

26.7.2009

Smůla se prolomila a zhruba po třech týdnech hledání, jsem narazil na inzerát právě na těchto stránkách. V inzerátu stálo, že je přes zimu garážované, pojízdné, bez STK a ME. S prodávajícím jsem se domluvil a jel se podívat na svůj budoucí automobil Škoda 110R.

3.8.2009

Na tento den jsem se těšil tak moc, že jsem nemohl ani dospat a ráno byl na nohou ještě před budíkem. Vždyť jsem si měl jet pro svůj vytoužený vůz.

S bratrem jsme se tedy vydali směr Jablonec nad Nisou a tam se sešli s vnukem majitele, který nás zavedl k vratům garáže, kde bylo ustájeno. Vypadalo “úžasně“. Okamžitě se mi zalíbilo a bylo jasné, že se mnou pojede domů stůj, co stůj. Následně samozřejmě proběhla i prohlídka a zkušební projížďka. Zavládl ve mně nepopsatelný pocit za volantem tohoto vozu, něco nádherného. Ve výsledku jsme si spolu plácli, že Erko beru. S majitelem (89let) jsme ještě zajeli na úřad kvůli přepisu (cestou vzpomínal a vyprávěl menší životopis kupátka). Po příjezdu zpět jsem ještě obdržel nějakou dokumentaci a literaturu, rozloučili jsme se a vydali jsme se k domovu.

Za volant Erka usedl bratr. Jelo se krásně, cesta ubíhala, i počasí se umoudřilo (ze začátku řádně pršelo). Slunce vykouklo na obloze a začalo řádně topit. Před Žebrákem ho bratr více protáhnul a vymetl pavučiny, až jsem měl co dělat s Felicií, abych mu stačil. Ale po chvíli z toho zápřahu začalo vařit, takže jsme museli v Žebráku dát přestávku. Obrali jsme policisty o prázdnou PET láhev, abychom mohli nouzově do něčeho nabrat vodu a po vychladnutí dolít. Policisté se pak ještě přijeli pokochat na auto, které už tak často na silnicích nevídají. Potom už byl zbytek cesty bez jediného problémů.

Po příjezdu domů jsem k večeru dostal chuť se s Erkem poprvé pořádně projet. Vyrazil jsem do vedlejšího města na zmrzlinu. Na místě kupátko sklidilo velký úspěch, ty obdivné pohledy, které následovaly po vjezdu do areálu, člověka moc potěší. Dokonce mohu potvrdit, že vůz je skutečně “bič na kočky“, protože první kdo mi oslovil, byla žena (sice mi řekla, že jsem nechal rozsvícená světla, ale to je přeci vedlejší). Na závěr jsem udělal malé kolečko (cca 20km) po přilehlých vesnicích a jel domů vůz zaparkovat.

11.8.2009 – 25.11.2012

V tomto období jsem Erko uložil do stodoly a zde čekalo, až přijde vhodný čas na jeho renovaci do původního stavu. Během toho jsem postupně nakupoval a shromažďoval některé potřebné díly na opravu.

Vždy zhruba 2x do roka jsem mu dofoukl pneumatiky, lehce ho očistil od prachu a napadané slámy. Následně se s ním projel, aby si trošku rozhýbalo své staré čepy. Na zimu jsem ho vždy pravidelně zakonzervoval kvůli ochraně.

1.12.2012

Krásný a příhodný den obdařený sluncem nastal a Erko mohlo postát modelem pro zvěčnění stavu před jeho rozebráním.

Hned večer jsem se urputně pustil do odstrojování auta. Od tohoto dne práce postupovala, ale později už jen, dá se říct, hlemýždím tempem. Kolikrát možná ještě pomaleji.

26.10.2013

Nastal zlom a uvědomění, že když se bude na autě pracovat takto pomalu a budu s některými prácemi spoléhat na ostatní (např. vyvařování), tak vyjedu až v důchodu (a víte jak to s ním je), a to bylo nemyslitelné. Zkrátka jsem si připadal jako v čekárně na vlakovým nádraží. Sebral jsem odhodlání a dal se do toho s vědomím, že se alespoň zase něco nového naučím, i když jsem měl z počátku obavy. Začal jsem tedy brousit, vyvařovat, atd., však to znáte.

Do této chvíle jsem stručně popisoval, co se událo za poslední 4 roky a od této části už bude článek ze současnosti a budu se ho snažit pravidelně aktualizovat.

Leden 2014

Dokončil jsem vyvaření části přechodu podlahy kufru a mostu (bývalému majiteli se do žlábku v kufru zřejmě vylila brzdovka) a také část rantlu na podlaze kufru pro uchycení předního čela, přebrousil sváry a stříknul opravenou část předku epoxidovým základem.

A pracuju na škrábání gumoasfaltu z podlahy.

Březen 2014

Práce na Erku postupuje dětskými krůčky, ale jak je známo, nemusí pršet, jen když alespoň kape. Momentálně se totiž věnuji hlavně mému jednostopému, stařičkému přibližovadlu, protože s ním musím příští měsíc na STK, tak aby to bylo s pochvalou.

Ale během doby, která od posledně utekla, jsem přeci jen trošku pokročil. Stihnul jsem doškrábat potřebnou část podlahy, odpárat pravý práh s U výztuhou a pravý zadní podběh. Do toho mi bruska dala sbohem, takže to mi taky malinko zdrželo, než jsem koupil za ní obstojnou náhradu. Mezitím se mi podařilo sehnat potřebný nový pravý zadní podběh a nějaké další díly. Teď mi čeká vyvařování části, kde dosedá podběh, tak uvidím, jak to půjde.

Mezi fotografie přidám i nástin stavu původního podběhu, kde je vidět, že výměna byla nezbytná, byl jak řešeto. Kdybych ho měl plátovat, tak bych se asi ještě teďka v noci odkopával ze zlých snů.

Červenec 2014

Říkám si, že už je na čase zase něco napsat do článku, co se s Erkem momentálně děje. Nějaké velké pokroky nečekejte, i když teď jsem měl skoro 10 dní dovolenou, a tak jsem s ním trochu pohnul. Budu si muset nynější nastavené tempo udržet nadále, abych co nejdřív taky vyjel.

Během uplynulých 4 měsíců se mi povedlo nasyslit zase pár potřebných dílů, jak z karosařiny, tak i mechanických.Ale především další pár zadních podběhů, takže už mi na vyvaření kastle snad nic nechybí, kromě občasný chuti do práce.

Jinak jsem pokročil ve vyvařování okolí zadního pravého podběhu. Hotová je část kolem nosníku, stěny za motorem a podlaha v úložném prostoru za zadními sedadly. Momentálně se věnuji zakončení střechy u C sloupku, i toto místo začíná chytat nějakou fazónu. Největší chuťovka je kapsa.

Srpen 2014

Tak další měsíc opět utekl a výsledkem mého snažení je zdárně hotové zakončení pravého C sloupku.

Nyní čekám až se mi ozvou, že zadní pravý podběh, který jsem zadal na opískování, je hotový, a následně ho mohl nabodovat na karoserii. V průběhu čekání se začínám pouštět do vyvařování okolí pravého prahu a podlahy, abych neměl zbytečné prostoje.

Září 2014

V tomto měsíci se mi povedlo s autem opět malinko pohnout. Vyvařil jsem zadní roh podlahy v místě styku s prahem a zadním podběhem. Přesunul jsem se na přední část, kde jsem vyřezal zkorodované části na A sloupku, i zároveň na podběhu v tomto místě a podběh následně vyspravil. V neposlední řadě jsem se pustil do předního rohu podlahy a části její hrany u prahu, což se mi také povedlo zdárně dokončit.

Ale jako nejstěžejnější, co se mi povedlo, považuji napasování a navaření nového zadního pravého podběhu na karoserii. Musím však říct, že to byla větší pakárna, než jsem čekal. Hlavně nepříjemný zjištění, že na Erko se musí podběhy ještě zkracovat v místě, kde podběh navazuje na zadní plato. Ale nakonec se po útrapách zadařilo a podběh naštěstí sedí (aspoň se tak tváří) výborně.

Říjen 2014

S prácemi na karoserii jsem zase o pár kroků vepředu, a dokonce jsem ukončil 1. etapu vyvařování.

Nejprve jsem vytvaroval nový konec B sloupku a následně ho na své místo navařil. Pak jsem se dal do okolí výztuhy (trubky), kam se zasouvá hever. Takže jsem příslušná místa opět vyřezal a začal podlahou, když byla v celku, tak jsem nařezal novou trubku na správný rozměr a vytvaroval páskovinu, která jí obaluje, a ve finále vše spasoval a svařil k sobě.

V tuto chvíli jsem začal s přípravami pro práh. Přebrousil jsem vnitřní práh, přestříkal hrany provařitelnou základovkou, vnitřek dutiny natřel klasickou základovkou, vytřel některá místa karosářským tmelem a ošetřil vrchní barvou. Další postup byl, že jsem navařil vnitřní výztuhu prahu (klasickou, co má v sobě spoustu děr) na karoserii a do nového prahu jsem vevařil výztuhu číslo dvě (vnější), kterou mají Erka, kvůli větší tuhosti (tuto výztuhu jsem si nechal naohýbat, když už dělám originál, tak ať je tam taky). Obojí jsem opět ošetřil a nalakoval stejným způsobem jako vnitřní práh. V této fázi, kdy jsem se s nadšením pustil do usazování prahu, jsem narazil na problém, kterému se při vyvařování druhé strany vyvaruji. A to, že se velmi špatně usazuje práh, když je na karoserii vyčnívající trubka pro hever a z druhé strany hotový B sloupek. No byla to honička, být jednička, ale nakonec se dobré dílo podařilo a práh jsem po několika hodinách i přesto usadil a vyměřil, jak má být, aby byly přijatelné mezery pod dveřmi. Potom už ho jen nabodoval.

Když byl práh hotový, tak poslední co mi čekalo z vyvařování na této straně, byl spodek A sloupku. Nový plech už jsem měl naohýbaný a připravený, takže už jen navařit, což jsem taky udělal.

Přišla sobota a já už byl pevně rozhodnutý, že lakování této poloviny spodku do základovky, neodložím ani o den. To znamenalo přivstat si a budíček v 6:30hod. Přebrousil jsem zbytek podlahy, protože některá místa byla povrchově orezlá a na třech místech jsem se dokonce dostal skrz, ale naštěstí jen dirky o cca 2mm, takže to napravil vždy jen bod COčkem. Okolo 14hod už se rozmíchala epoxidová základovka a stříkalo se.

Nyní nechávám barvu řádně vytvrdnout, dám jí týden a o víkendu chci otáčet karoserii na druhý bok a znova se dát s úsměvem do řádění s COčkem. Ale hned je to veselejší pohled na tu karoserii a mám lepší pocit, že už je vidět kus práce za mnou a jsem blíž k výjezdu.

Únor 2016

Tak po delší odmlce se opět hlásím s aktualizací článku. Konečně…

Bohužel s časem jsem byl na štíru, sešlo se moc věcí najednou (práce, vztahy, rekonstrukce baráku,…), které mi nedovolovali se autu věnovat aktivně tak, jako dříve. Ovšem teď už snad zase bude lépe, změnil jsem i zaměstnání, takže nemusím věčně jezdit po světě na služební cesty, a hned je člověk “volnější”.

Erku jsem navíc v Září 2015 pořídil kamaráda v podobě zachovalé úzké Škody 105L, která už si bude taky užívat jen sezónní provoz v prosluněných dnech. Je to moje upomínka na dětství, kdy jsme v rodině měli podobnou Škodověnku. Bylo to auto, na které mám úžasné, živé a nesmazatelné vzpomínky. Zkrátka jsem v ní projezdil podstatnou část dětství (stejně jako určitě většina z nás).

Když shrnu chvilky, o kterých jsem se mihnul v garáži, něco málo na autě vykutil, a co jsem stačil udělat od poslední zmínky. Po přetočení karoserie jsem se pustil do levé strany. Povedlo se mi oškrábat zbytek gumoasfaltu na spodku karoserie. Potom jsem se dal do oprav rohu, kde se spojuje přední podběh s podlahou kufru (nad vaničkou), hranu plechu nad vaničkou a okolí spoje podlahy kufru s mostem. Tímto mám hotový předek na spodku karoserie.

V mezičase jsem kompletně rozebral přední nápravu a připravil jí na generálku.

Nyní jsem se zakousnul do odpárání levého prahu. V zadní části je vidět, že už se předchozí majitel pokoušel o vyvařování.

Sice jsem pořád nenasadil takové tempo jako před odstávkou, ale aspoň se zase něco děje.