Džon na střeše

poslal jsem svoje éro na budku, ale kromě plechů nedošlo k žádné újmě.

Takže jsem tady pro vás krvežíznivce připravil krátkou story o mé první velké nehodě.

Předem musím říct, že se mně ani nikomu jinému nic nestalo a škody jsou pouze materiální a v mém případě i trošku psychické... no ale to bude snad časem dobrý.

Jak se vlastně přihodilo:

Jedu si to takhle s právě čerstvě udělanou zadní nápravou, autíčko jsem si pěkně umyl, vypadalo celkem k světu, motor s novou převodovkou se taky měl k světu a tedy jsem svou cestovací jízdu směřoval za kamarády. Všechno bylo perfektní, až jsem se rozhodl navštívit ještě Martina, jenomže jsem za Průhonicemi v noci na velmi nepřehledné silnici a nepříjemném místě nezvládul řízení a poslal auto ze silnice. Naneštěstí tam nebyla svodidla a silnice byla asi půl metru nad polem... takže jak jsem tam vletěl šikmo popředu, kola se asi kousla a už jsem letěl a skončil na střeše... na jednu stranu se mi to zdálo tak rychlé, že ani pořádně nevím jak jsem tam vletěl a na druhou jsem ten pád prožíval trochu zpomaleně a bez problémů jsem uhnul bortící se střeše.

Skončil jsem hlavou dolů a visel v pásech. Díky nim jsem vyvázl opravdu jenom s jednou malou modřinou na noze a trošku mě od pásů bolí záda. Okamžitě jsem vypnul zapalování, světla a rádio. Teprv potom jsem nahmatal pás a odepnul se. Vypadl jsem a snažil se vylézt. Docela jsem se bál aby někde nechytil benzín. Prvně jsem zkoušel dveře u řidiče - byly méně deformované, ale nešly otevřít, pak jsem zkoušel dveře u spolujezdce. Tam nebylo okénko, ale vyléz touto stranou se mi nepodařilo. Předním oknem to ven nešlo. Dál jsem zkoušel vyrazit okno u řidiče. To samozřejmě nešlo, ale hned nato se mi povedlo otevřít u řidiče dveře, když jsem se do nich pořádně opřel. Sám jsem byl překvapen jak jsem jednal rychle a celkem s chladnou hlavou. Podařilo se mi vylézt. Zřejmě to bylo velmi rychlé, protože auta co jela proti mě stačila akorát zastavit a lidé vylézt... já jsem byl venku zhruba zároveň s nimi.

Lidé byli milí, ohleduplní a snažili se pomoci:

Jedna paní mě ptala jestli jsem v pořádku a nabádala mě abych se posadil, že jsem ve stresu. Asi jsem trochu byl, ale ujistil jsem ji, že jsem v naprostém pořádku a že nepotřebuji doktora, ještě jsem se do auta natáhl pro doklady a telefon a zavolal tátovi. Opodál stojící pán zavolal policii. Zřejmě to byl nějaký "organizační typ", protože se mě ani nezeptal jestli chci aby ji zavolal. V tu dobu mi to ale bylo celkem jedno. Všechny jsem ujistil, že jsem v naprostém pořádku a že v autě nikdo další nebyl. Dále jsem se setkal s obrovskou ochotou lidí, zastavilo snad padesát aut během půl hodiny a všichni se ptali jestli něco nepotřebuji, jestli jsem celý a někteří mě "utěšovali", že v těchto místech jsou bouračky na denním pořádku. Zřejmě to byla pravda, protože jsem kolem nacházel součásti různých automobilů a na krajnici dokonce vázičku s kytičkami...

Čekal jsem tedy na tátu nebo na přivolané policajty. Během té doby jsem si ještě z auta vyndal fotoaparát, který jsem měl náhodou s sebou a udělal pár fotek, takže se můžete pokochat...

Odtažení:

Dále vše probíhalo bez problémů, přijel táta s bráchou, shodli jsme se na tom, že byla blbost volat policii a věřili jsme, že než přijedou bude jim to klasicky trvat několik hodin. Tak jsme éro otočili na kola a odtlačili k nedalekému výjezdu z pole. Mezitím přijel chlápek s odtahovkou a odtáhl mi tu "trosku" domů - na policii jsme nečekali - ten chlápek s odtahovkou taky říkal, že volat policii byla hloupost. Cestou jsme si pokecali, on se dozvěděl, co vlastně v tom autě všechno mám a hned ho chtěl koupit. Zároveň mi dodal dost optimismu, protože říkal, že bude stačit vyměnit plechy a střechu a bude to dobrý. Takže jsem mu ho neprodal.

Utrpené škody:

Zjistil jsem, že téměř všechny plechy utrpěly nějakou škodu... dobrý je snad jen pravý zadní blatník, přední čelo (zaplať pámbu - dělal jsem ho asi půl roku a bude mít jen minimální škody) , pravé dveře a zadní haubna. Jinak je všude něco v p..eli. Přední náprava přežila, ale levé zadní kolo je vražené dozadu a ještě nevím co s tím je. Všechny plechy jsou divně posunuté, nelícují, levé dveře jsou prohnuté... no prostě nevím jestli budu opravovat nebo shánět jinou kastli.

Do budoucna:

Vidím to tak, že někam to auto uklidím a až seženu peníze tak se do toho pustím... třeba za rok nebo za dva. Momentálně do toho nemám vůbec chuť, poslední předělávky (předek a vlečená zadní náprava) mě úplně vyčerpaly a to jak finančně tak fyzicky... takže až se z toho všeho vyhrabu, tak se uvidí.

Poděkování:

Chtěl bych poděkovat hlavně tátovi, že mi okamžitě přijel pomoct a psychicky mě podpořil a také všem, kdo mi volali a snažili se ve mě probudit optimismus a nabízeli pomoc.

Fotky z místa činu a potom z garáže:

Na jaře:

Na jaře jsem autíčko odkryl, probrumlal motor a pustil se do uklízení spouště po nehodě - zlikvidoval rozbitá skla vyndal promočené koberce, světla a namísto použitelných 13" kol nasadil méně použitelné 14". Obhlédl jsem karoserii a opravdu usoudil, že nemá cenu investovat do opravy. Na fotkách není vidět jak je celá karoserie hnutá.

Zatím pomalu sháním nové díly na další přestavbu a v pátek 15.3.2002 vyrážím na Moravu pro další éro :-)

Akce "eRko-Morava":

Tak jsme v pátek kolem poledne vyrazili z Prahy za kamarádem na Jižní Moravu pro éRo. Před Brnem jsme měli trable s dálniční policií. Nelíbilo se jim, že celková hmotnost soupravy (ač nenaložené) auto + autovlek přesahovala 3,5t o pouhých 190kg. Takže jsme obdrželi blokovou pokutu 1000,- (nemám ř.p. sk. E a dálniční známku nad 3,5t) a zákaz pokračování v jízdě (kvůli řidičáku). Hlídat nás ale nemohli a milejší pan příslušník mi asi po půlhodině s úsměvem řekl, že nám jízdu sice zakazuje, ale že už nás stavět nebudou, nato odfrčeli a lapli další dvě auta s autovleky. Takže jsme sedli do auta a pokračovali dál - já s nervy mírně v kýblu. Za Brnem jsem málem dostal infarkt - další policie, ale naštěstí se teprve vybalovali takže jsme je za všeobecné úlevy minuli.

Celkem bez problémů jsme dorazili k cíli - asi 300 km z Prahy a uviděli na první pohled nádherné eRko bez kol. Ta prý ukradli "čerti". Autíčko se mi líbilo a nebýt totálně shnilých prahů byla by to super kára. Co mě nejvíc potěšilo bylo, že výborně sedí dveře, nejsou vůbec prověšené a je zdravá střecha. Podběhy vypadají v pořádku až na pár menších direk. Kufr je stoprocentní, motorový prostor skoro taky. Trošku mě mrzí nevkusná úprava zadního čela a to, že zadní blatníky jsou prohnilé v místě prahu a tím pádem již nepoužitelné.

Zvedli jsme éro ze země, nasadili různorodá kola, a natáhli ho na vlek. Dostali jsme dobrou večeři, já jsem zaplatil 1000,- a vyrazili jsme zpět k domovu.

Ale co čert nechtěl - po 50ti kilometrech jsem uviděl ve tmě před sebou kývající se červené světýlko a spustil jsem proud nadávek. Silniční kontrola - ukázal jsem doklady a klepal se zimou i strachy, že budou zase problémy. Naštěstí kontrolovali jen zda není naše auto kradené a ptali se mě kam jedu s takovým vrakem, jestli je odhlášený, že nemá značky a jestli se mi to vyplatí. Já jsem se na oplátku ptal jestli je nějaký celorepublikový policejní zátah, ale prý je to jen náhoda... Poté mi řekli, že po třech kilometrch mají kolegy a že je mám pozdravovat když mě chytnou :-). Kolegy jsme minuli naštěstí bez zastavení. Zbytek cesty už proběhl bez problémů, když nepočítám to, že jsem se lekl dálničního SOS telefonu, který v noci se svými reflexními pruhy vypadal jako policajt a že jsem se celou cestu klepal aby nás už nikdo nezastavil...

Nikdo nás nezastavil, éRo jsme složili doma, vrátili půjčený přívěs, oddechli si a šli spat. Jestli tuto karoserii použiji uvidím až ji odstrojím. Ale asi jo.

Fotky z převozu:

Džon