23. únor 2004

Škodou 110 R na Mali Losinj

Rubrika: Reportáže ze srazů, Přečteno: 4145×, Komentářů: 11, Líbí se Autor: Džon
Jak se jelo eRkem do Chorvatska

Možná se vám bude zdát že se tento článek nehodí, vzhledem k rocnimu obdobi, zveřejňovat zrovna ted nebo se vám bude zdát, že se chci jenom chlubit nebo vás to pro jistotu nebude zajimat vubec.Ale presto doufám, že když už to píšu, tak se alespoň nějaky dobrodruh najde, který si to přečte:) Následující řádky chci věnovat tomu, jak se mi podařilo realizovat můj dětskej sen.. Chci zde schrnout své zážitky při ceste skodou 110 r do Chorvatska na ostrov Malij Losinj.

Musim se přiznat, že když jsem v předchozím řádku psal o dětském snu, tak jsem trochu přeháněl, nicméně šlo o zcela určite o sen, ktery jsem chtěl realizovat již delší dobu. První krok byl zcela jasný. Zakoupit fenomenalní vůz Škoda 110r v červené barvě. To se mi povedlo zhruba před třemi lety. Poprvé co jsem své budoucí Erko spatřil, tak mi bylo jasné že i přes jeho žalostný technický stav (viz ilustracni foto http://mujweb.cz/www/christo/Draknet.jpg ) se stane mojim vlastníctvím.

První krok byl tedy úspěšně za mnou, nasledoval tedy druhý krok, ato naložit plný kufr českého piva a vyrazit na jih. No ale vzhledem k tomu že mé Erko (dále jen Drakouš) v té době nebyl schopen ujet vice jak 30 km, aniz by se do nej nemusely dolit veskere provozni kapaliny, byl to krok celkem v te dobe utopisticky. Nicméně já jsem člověk který si rád plní své sny atak dva roky po koupi Drakouse byl můj částečně vyvařený a do takřka originálního stavu uvedený miláček připraven na svou dlouhou cestu.

Premluvil jsem proto dva kamarády aby toto historické dobrodrůžství podnikly spolecne se mnou. K mému (možná i jejich) údivu souhlasili. Zbývalo tedy uzavřít nezbytné sázky o plzeňské piva, naložit náhradní díly a přibalit technickou podporu pana Bati.

20. června 2003 jsem poprvé v Praze otočil klíčkem a nechal naskočit motor. Plně naložená Škodovka konečně vyjela. Mé první pocity z jízdy byly poněkuď pesimistické. Auto vůbec netáhlo, bylo líné. V mírných českých kopcích jsem často musel podřazovat na trojku což mě vzhledem k mé znalosti kopců vyskytujících se na uzemí Rakouska a Chorvatska poněkuď deptalo. Má pesimistická nálada se však velice rychle změnila v optimistickou po první návštěvě benzínové pumpy a následného propočtu spotřeby kdy mi vyšlo sympatické číslo o hodnotě 5,6 l/100 km.

Naše první a zaroveň poslední delší zastávka před překročením státní hranice se udála na naší chalupě u Třeboně kde jsme náležitě probrali plán cesty a kde jsme též přenocovali. Nasledujiciho dne jsme tedy vyrazili jiz "naostro". Bylo 12 hodin a my jsme meli pred sebou 850 km cesty. Příjezd na rakouské hranice byl otázkou několika minut. Cesti hranicari byli ponekud zaskoceni nasi informaci že s touto 25 let starou škodovkou opravdu míříme k moři, ale my jsme nedbali jejich proseb at nikam nejezdime, byli jsme jiz skalopevne presvedceni. Stary vousaty rakousky pohranicnik pri průjezdu jeho celnici jen znalecky hodil očkem po naší zásobě zlatavého moku (musim podotknout ze zasoba byla notně ztenčena předešlou nocí) naskládané za zadním sklem a poskladané okolo mého kamaráda Jakuba a rutinnim hlasem se zeptal: "Chroatia? " Dostalo se mu jednoznačné odpovědi: JA! Jen mezi radkami bych se chtel zminit o kamaradovi Jakubovi, aby nedošlo k milnému názoru že jsme ho ja a Petr diskriminovali posazenim na zadni sedačky. Jakub dobrovolne souhlasil s usazenim na onu trestnou lavici s tím, že bude provadět po celou cestu pivní inventuru..

Po průjezdu rakouskou celnicí, vědom si že na rakouských silnicích nejsem omezen vyhláškou devadesát, vyvinul jsem sto kilometrovou rychlost. Cesta nám přijemně ubíhala, výjmečně nás ve Vídni nezdrzela ani dopravní zácpa a Drakoušek si zhruba po 150 kilometrech zacal broukat jako za mlada. Ty tam byly včerejší potíže s akcelerací, motor stabilně držel 4000 otáček/min a bylo mu celkem jedno do jak prudkého kopce stoupá. Před cestou do Chorvatska jsem měl největší strach z průjezdu úseku Vídeň - Graz, kde jsou pomerně veliké kopce, ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché. Dokonce jsem ani v jednom stoupání nemusel podřazovat na trojku a má rychlost neklesla pod 80 km/h. Zhruba 150 km za Vídní si nás začali všímat naši spoluobčané, mířící do stejné destinace jako my. Naštěstí jsme ale vyráželi s jednodením předstihem, takže intezita aut s českou mpz nebyla až tak častá. Ale přesto když nás "vytroubilo" asi padesaté auto, začalo mi to trochu list na nervy, ale jen trochu, spíš převládala moje egoistická hrdost.

Jak jsem se již zmínil cesta nám ubíhala dobře. Poté co Petr sedící vedle mě, zjistil, že ho k řízení asi již nepustim, solidarně začal Kubovi pomahat s pivni inventurou. Jak jsem se ze začátku zmínil mířili jsme na Chorvatský ostrov Malij Losinj. Tím ale před náma vznikl jeden drobný problém. Vzhledem k tomu ze míříme na ostrov tak musíme stihnout i poslední trajekt a ten dle mého skromného tehdejšího názoru (kterej se ukázal jako pravdivý) jede v 22.30. Cas nám neuprosně běžel. Nechal jsem tedy vyniknout trochu zaprášený sportovni charakter Drakouse a pořádně jsem přišlapl plyn. Ten kdo nikdy nepredjiždel s Erkem v Chorvatskych serpentynach nikdy nepozna ten skvely adrenalinovy pocit co jsem mel tehdy ja. Musim rict ze chvili jsem si pripadal jak na slavne rally Monte Carlo:))

K trajektu jsme prijeli ve 22 40 a odplouvajíci lodičce jsme tak mohli maximálně zamávat, ale přesto ten spěch stál za to a já se mohl alespoň na odstavném parkovišti u trajektu přidat k pivní inventůře.

Rozebirat pobyt na překrasným Lošině asi nemá z mé strany příliš cenu, jednak jsem špatný vypravěč a pak asi měsíc po me tam cestoval Džon, tak vám jiste velice rad odpovi na vaše pripadne dotazy.:)) Jinak Erku se na Losinu dostalo kralovskemu a nevericnemu prijeti. Pomalu cely tyden jsem erko musel ukazovat zvedavcum a presvedcovat ze pohonna jednotka nepochazi z Favoria a ze cele auto je original (v ramci moznosti samozrejme)

Pobyt se nám pomalu chýlil ke konci a já se nechal v Chorvatsku od jednoho Brnaka ukecat at zvolim nazpatek jinou cestu, nez tu kterou jsem dorazil. Brnak me presvedil at to nazpatek vezmu primo pres Alpy, ze se mi naskytne nadherna scenerie.;

A tak jsme se jako kdysi Hanibal vydali pres Alpy. Z počátku to vypadalo slibně. Drakouš se celkem držel kolem 100 km/h rychlosti v pohode, Ale pak prislo stoupani na Slovinsko - Rakousky prechod (myslim ze to je Klagenfurk), ktery je polozen asi ve 2000 metrech nad mořem. Tady Erko melo jedinne problemy. Nejdriv jelo na trojku, pak na dvojku a pak se zacalo varit, pricemz mi zacala doutnat gumova zastera mezi chladicem (saharou) a vetrakem, nastesti byla po ruce stara dobra Podebradka a ta tento doutnajici problem rychle uhasila. Nakonec se mi stoupani na Klagenfurt podarilo vyjet na jednicku a jen s jednou zastavkou (ale bylo to o fous).

Zbyvajici cesta jiz probihla celkem bez problemu a pokud opomenu fakt ze jsem za Lincem ve 150 kilometrove rychlosti vyblikal z leveho pruhu X5 (ten ridic tam mozna kouka do ted do prazdna a premysli o tom co ho to vlastne vyblikalo:) tak byla celkem i nezajimava. A z Dolniho Dvoriste byla dokonce i umorna, vzhledem k me unave.

Jak celou cestu schrnout? Mozna do faktu. Cesta z Třeboně na Krk zhruba 800 km na trvala neco malo pres 9 hodin. Cesta z Losinja do Prahy (cca 850 km) nam trvala asi 13 hodin (meli sme hodne prestavek a dve hodiny cekali na trajekt) Celkove nas cesta stala (včetně dálnic a oleje) +- 6000 kč. Prumerna spotreba Erka byla 5,8 - 5,9 litru tam a nazpatek 6,5 litru/1000 km) pouzivali jsme natural 98 s aditivy. A zazitky? nezapomenutelny:))

Co nazaver? Predne se vam chci omluvit za spoustu gramatickych chyb ktere obsahuje tento clanek, ale sem digrafik dislektit a hlavne sem linej to opravovat a pak se vam omlouvam za chybejichi interpunkci. Doufam ze me hazardovani s rodnym jazykem jste uspesne prezili a ze clanek se vam alespon trochu libil:) a kdyby se vam ani trochu nelibil tak se podivejte na fotky trebas vam zvednou naladu:)

A kam pojedu letos? Kdyz se mi povede presvedcit pritelkyni tak vyrazime s Erkem do Kalabrie (jizni Italie) a to bude teprve krest ohnem pro onen krasny Ceskoslovensky stroj

Daniel Hamernik. Spolu dobrodruhove: Petr Kostal, Jakub Serak


Rubrika: Reportáže ze srazů, Přečteno: 4145×, Komentářů: 11, Líbí se Autor: Džon
Alesi, take jsem byl s eRkem v Choratsku (je to 2.5 roku nazpet) a bylo to super 😉





Uz 2 roky si rikam, ze nascenuju fotky a hodim sem take jako clanek + navrhnu udelat neco podobneho ve vetsim - tedy kolona eRek...





Ja byl na ostrve KRK (uz 2x), je tam takovej jeden krasne zapadlej kempik, takze spis u more a auticka jsou pekne ve stinu... 🙂





Letos planuji vyrazit opet - slibil jsem si to, takze musim.





Urcite bych byl pro, aby nas jelo vicero.





Stanley
Bylo by dobré najít více takových lidí a jet spolu na dovču. Jel bych třeba i letos s přítelkyní, ale hledám někoho podobného, kdo by jel taky ať jedou alespoň dvě auta, kdyby se něco po cestě přihodilo. Najde se někdo, kdo by do toho šel?
No kdyby se našel někdo, kdo by to podniknul se mnou svým autem tak bych do toho Chorvatska jel třeba příští rok. Třeba dvě éra.
To muselo bejt celkem peklo s tou černou střechou ne?
Taky uvažuju o cestě na dovolenou do Chorvatska svým eRkem, motor po GO atd., ale bohužel nemůžu najít pochopení ve svém okolí...
teda momentalne..🙂 asi posledni tri roky..🙂)
hmm tech 5,5 to je vazne dobry, to jsem u toho svyho nikdy nedokazal. Ale ono asi docela zalezi i na tom v jakym stavu je motor (coz ume je momentalne docela v havarijnim stavu)
noo. S Origo Jikov32DDSR se nechalo jet i za 5,5/100 (Praha-Budejice) ale to clovek musel mit jooo lehkou nohu na plynu. Jinak 6,5/100 v beznym provozu nebyl zadny problem...
Chrobak: me taky ta spotreba prekvapila. Ja mam v erku pomerne novej karburator ze S 125, ale zaroven ho mam docela ekonomicky serizenej, takze zrychlovani sice nic moc, ale to na dalnicich stejne neni zapotrebi. Jinak mam doma schovanenej original karbec na erko ale to je spravnej otesanek. Snim kdyz se trosku prislapne plyn tak spotrebu nedostanes pod 11 l/100 km, coz by me na ceste do Chorvatska asi jemne zruinovalo🙂)
Výborně !!! Já doufám, že letos budu konečně mít čím jet. Původně jsem stavěl na letošní dovolenou Rapida C (čili cabrio), ale po nedávné nehodě , to nakonec vypadá, že omlazovací kůru podstoupí má bílá Š 110R. Když na dovolenou, tak s motorem za zády...A když motor za zády, tak dvoje dveře stačí !
Kazdopadne to zaslouzi fanfaru za poradny kus odvahy. Jenom kdyby nas bylo takovych vic. Tak prijemna spotreba me velice prekvapila.

Warning: Undefined array key "s_article" in /data/web/virtuals/277612/virtual/www/article.inc on line 253