Se znakem okřídleného šípu - Š 130 RS

Škoda 130 RS

Kdosi před časem prohlásil, že automobil je jako člověk. Ve svém rodném listě, technickém prukazu, má dokonce zapsáno i datum narození. Jsou řidiči, kteří jsou ochotni i odpřisáhnout, že automobily mají duši. Jsou vozy slušné a spolehlivé, jiné zase vynikají tvrdohlavostí a pomstychtivostí. Mají tedy typické lidské vlastnosti. Stejně jako my stárnou, ty závodní dokonce velice rychle.

Než se narodí dobrý špičkový závodní automobil, trvá to obyčejně pořádně dlouho. Konstruktéři, mechanici, dělníci automobilky a jezdci se mu snaží dát do vínku jen to nejlepší. Závodní automobil má i svoje předchudce. Ti mu předávají veškeré zkušenosti, jejichž vypipláníčasto stálo konstruktéry, mechaniky i jezdce stovky a tisíce hodin namáhavé práce v dílnách i na závodních tratích. Je to jakási štafeta, chcete-li vývoj. Jeden muj přítel, pracující v této oblasti, tomu říká „koulení kuličky pokroku“.

Podobně se zrodil i sportovní automobil Š 130 RS. Dlouhá řada jeho předchůdců, Š 440, Octavia TS, Š 110, Š 120 S, Š 110 R a kupé 200 RS, dala novorozeněti do kolébky opravdu to nejlepší, co měla. Z prken konstruktéru sjela „stotřicítka“ v roce 1975, první úspěchy dosáhla o rok později. Za pět let stačila dát šanci celé generaci jezdcu a ubezpečit celou sportovní automobilovou Evropu, že v malém Československu existuje vyspělý strojírenský prumysl.

Jejím tvurcum právě o tohle šlo. Vždyť automobilový průmysl v celém světě podporuje závodní automobilový sport jen proto, aby ukázal kvalitu svých výrobku. Chceme-li dobře prodávat sériové automobily, pak se nutně musíme angažovat také ve sportu. Čím větší úspěchy na sportovním poli, tím větší zájem kupujících, což se pochopitelně odráží v počtu prodaných vozu. O tom by zástupci Škodovky, říká se jim taky dealeři, mohli vyprávět zajímavé historky. Proto také zvou prostřednictvím Motokovu naše špičkové jezdce ke startum v zahraničí, aby svými výsledky podpořili prodej našich vozu v těžké konkurenci renomovaných automobilových firem. Věřte, že to není lehké. Objemový handicap našich škodovek zde nabízí výstižné srovnání Davida s Goliášem. Vítězství ve třídě do 1300 cm3 máme téměř předpaceno, ale v absolutní klasifikaci musíme tvrdě bojovat o každé místo. Proto umístnění našich vozu v první desítce je obrovským úspěchem, který zustává mnohdy nedoceněn.

Doby gentlemanů v kožených kuklách, trávících svůj volný čas za volanty bugatek, auto-unionu či mercedesu patří nenávratně minulosti. Komerce zcela pohltila automobilový sport.

Automobilový prumysl z toho těží nejen reklamou, ale i novými zkušenostmi pro vývoj moderních a spolehlivých vozu. Poznatky získané na tratích automobilových okruhu či soutěží, se rychle uplatňují i v konstrukcich sériových vozu. Nejde pouze okonstrukce vozu, ale i o bezpečnostní prvky, jejichž protagonisty byli právě závodní automobily. Stačí uvést bezpečnostní pásy, lepené skla, anatomická sedadla, klecovité rámy karoserií a další.

Ale vraťme se k naší škodovce. Také ona procházela stejnou cestou. Na jejím konci je dnes sportovní kupé Š 130 RS a sériový vuz Š 120. Pečlivý pozorovatel pozná, jak mnoho mají oba vozy společného. Konstruktéři i mechanici by mohli vyprávět, kolik často drobných, ale duležitých detailu bylo nejdříve odzkoušeno na soutěžních a závodních automobilech, aby o něco pozdeji, po dosažení kladných výsledku, se tyto detaily objevili na sériových vozech. Stejný osud měl například náporový chladič umístněný v přední částu vozu Š 120, který byl vlastně vyzkoušen před lety v soutěžním voze Š 120 Rallye a dodnes ho používají i „stotřicítky“.Sportovní vozy jsou vlastně jakýmsi předvojem nových sériových automobilu.

V pruběhu doby se neustále vyvíjejí. Nejen zvyšováním výkonu motoru, ale i zlepšováním jízdních vlastností a celkovou spolehlivostí jednotlivých dílu a komponentu. Pochopitelně sa takový vývoj musí řídit příslušnými homologačními předpisy, které drží příliš odvážné konstruktéry na uzdě.

Naše stotřicítka má dnes vynikající jízdní vlastnosti a výkonem svého motoru je vzhledem k oblemu až u „stropu“. Posuďte sami! V začátcích byl výkon motoru 88,32 kW (120k) úspěchem, dnes se běžně pohybuje u vozu pro automobilové soutěže kolem 100,09 kW (136k) a pro okruhy jsou k dispozici motory s výkonem 104,51 kW (142k). To je ohromný vzestup. Odvažuji si dokonce říci, že před léty se o těchto číslech v AZNP nikomu ani nesnilo. Dnes jsou samozřejmostí, motory pracují bez závad a kto ví, co mladoboleslavští ladiči mají ukryto „pod pokličkou“ na zítra?

Škoda, že další osudy mladoboleslavského automobilového sportu, a v podstatě jde i o celý československý automobilový sport, jsou zatím obestřeny závojem neistoty. Pravda, automobily stárnou, stejně jako lidé, dokonce rychleji. Stejný osud potkal i vuz Š 130 RS. Letos končí jeho homologace. To znamená, že se od příštího roku nesmí zúčastňovat žádných mezinárodních sportovních podniku.

Nabízí se otázka, co nahradí „stotřicítku“? Na to je těžká odpověď, neboť se zdá, že v AZNP tak trochu zapoměli na zadní kolečka. Sportovních prototypu měli v uplynulých letech víc než dost, žádný z nich však nedostal zelenou k malosériové výrobě potřebného homologačního množství vozu. Tím nastalo vzduchoprázdno, které se v budoucnu s největší pravděpodobností československému automobilovému sportu krutě vymstí. Ztratíme kontakt se světovým i evropským automobilovým sportem, čož jistě poznají na počtu prodaných sériových automobilu i naši zahraniční zástupci. Těžko, převelice těžko se dohání rozjetý rychlík automobilového prumyslu, ze kterého nyní dobrovolně vystupujeme. Dlouholeté zkušenosti získané naší účastí ve špičkovém automobilovém sportu tím přicházejí nazmar. To, co nyní ztratíme, těžko doženeme. Například Japonsko je dnes automobilovou velmocí a rádo by se jí stalo i v automobilovém sportu. Japonské automobilky se o to snaží již řadu let, chybí jim však zkušenosti, které nelze koupit, ale musí se získat. Kdysi se jim v automobilovém sportu dařilo, potom náhle odešli do ústraní. Nyní toho litují.

Od neveselých úvah se podívejme do historie. Nemusí to být příliš daleký pohled. Soutěžní tým AZNP získal v uplynulých letech na vozech Š 130 RS celou řadu vynikajících úspěchu. Stačí připomenout naši účast v Rallye Monte Carlo, starty v RAC rallye či triumfy v přetěžké Rallye Akropolis. Naše škodovky si vedly dobře i v soutěžích evropského šampionátu jezdcu. Nebyla to žádná selanka, ale tvrdé bitvy, kdy nejednou rezignovala i velká esa automobilového sportu. Škodovky dobře znají na Elbě, stejně jako na Kypru a Islandu.

Ty, které se zúčastňovaly v závodech mistrovství Evropy cestovních automobilů na okruzích, udělaly okřídlenému šípu na svých kapotách rovněž nejlepší reklamu. Mnohdy se prvotní neduvěra a přezírání proměnili v obdiv. Tak tomu bylo nejenom na britských ostrovech, v kolébce automobilového sportu, ale třeba i na Sicílii, kde horkokrevní Italové uspořádali našim škodovkám po závodě takové ovace, jaké tu jiné značky, kromě fiatu a alfy-romeo, jestě nazažili. Místní dealer, kulaťoučký Sicilián, nosil naše kluky na rukou a radoval se, jak nyní dobře pujdou obchody.

Loňskou sezónu začínali naši soutěžní jezdci stáje AZNP v Belgii. Hodně se na začátku roku hovořilo o tom, zda se zúčastní Rallye Monte Carlo. Nakonec bylo prozíravě rozhodnuto vynechat tuto finančně náročnou soutěž a nasadit škodovky do evropského šampionátu jezdcu. Kromě toho startovaly také v soutěžích Poháru míru a přátelství. Řada soutěží je rovněž započítávána so evropských mistrovství.

V Boucles de Spa (koef. 2) vyhráli naši jezdci jako obvykle svoji třídu do 1300 cm3, v absolutní klasifikaci byla dvojice Kvaizar-Kotek pátá a Blahna se Schovánkem šestí. Ásledovala západoněmecká Sachswinter rallye (koef. 2), kde našim chyběl sníh a led. To se nakonec projevilo v podobě třináctého místa v absolutní klasifikaci Kvaizara s kotkem. Vítězství ve třídě si naši jezdci opět nenechali vzít.

Pneumant rallye (NDR) se započítává do Poháru míru a na ní se mladoboleslavským posádkám opět dařilo. V absolutní klasifikaci zvítězil Bahna se Schovánkem, ing. Šedivý s Janečkem byli čtvrtý. A opět byla pro naše jezdce vyhrazena první dvě místa ve třídě do 1300 cm3. Tvrdým oříškem byla Wolfsburg rallye (NSR), mezinárodní soutěž s těžkou konkurencí na silných vozech. Posádka Kvaizar-Kotek se jí nezalekla, zvítězila ve třídě a v absolutní klasifikaci dojela do cíle jako desátá. Znamenalo to úspěch, o kterém se široce rozepsali domácí listy. Vždyť porazit s motorem o objemu 1300 cm3 dvou i třílitrové Porsche a BMW, to si již zaspouží pozornost.

V evropské i Pohárové Donau Rallye (Rumunsko) se našim posádkám opět dařilo. Sešla se zde opět evropská špička doplněná nejlepšími jezdci ze socialistických zemí. Absolutorim patří Blahnovi se Schovánkem za čtvrté místo v absolutní klasifikaci a vítězství ve třídě. Mohlo to být ještě lepší, Vašek Blahna se však zdržel v jedné rychlostní zkoušce, kde pomáhal svému kamarádu S. Kvaizarovi z příkopu, kam prátce předtím zapadl. Svatík Kvaizar potom doháněl zpoždění jízdou ve velkém stylu a vysloužil si přezdívku „kamikadze“. Páté místo v absolutní klasifikaci bylo za těchto okolnodtí úspěchem, zaručujícím i zisk bodu do celkového hodnocení evropskeého mistrovství i Poháru míru a přátelství.

Raid Polski má nejen vynikající tradici ale i stejně dobré jméno, mezi evropskými soutěžními jezdci. Disponuje nejvyšším koeficientem 4. Proto se to každoročně ve startovní listině hvězdami s nejvyšším leskem jen třpytí. Loni tu měl Blahna smulu, nahradil ho všaj Ing. Šedivý pátým místem v absolutní klasifikaci, S Kvaizar byl šestý. Ve své třídě jsme byli opět nejlepší.

V Polsku startovali potom škodovky jestě jednou. Ve Varšavském raidu (koef. 2), který je také započítáván do evropského šampionátu jezdcu, skončili Havel se Soukupem na osmém místě v absolutní klasifikaci a zvítězili také ve třídě do 1300cm3. Maďarská Taurus rallye je rovněž součástí Poháru míru a přátelství. Tady našel Blahna jediného přemožitele, domácího jezdce A. Ferjence, startujícího na voze R5 Alpine. Třetí místo v absolutní klasifikaci obsadil další mladoboleslavský jezdec Kvaizar.

Závěr sezony prožili jezdci AZNP na soutěžích ve Švýcarsku, Rakousku a v Sovětském svazu. Švýcarská Rallye du Vin (koef 1.) znamenala pro Kvaizara a Ing. Šedivého sedmé a desáté místo v absolutní klasifikaci, Rakouská OASC (koef 1.) opět pro Kvaizara a Ing. Šedivého třetí a sedmé místo. Samozřejmě, že také zvítězili ve třídě.

Výtečné umístnění v Rallye Ruská zima přinesla dvojici Blahna-Schovánek a také nám všem příjemný dárek pod vánoční stromeček v celkovém vítězství v klasifikaci jednotlivcu Poháru míru a přátelství socialistických zemí. Tím byla dovršena loňská sportovní sezona mladoboleslavských soutěžních jezdcu. Bylo by však macešské nezmínit se také o úspěších norského soutěžního pilota Johny Hauglanda. Dařilo se mu nejenom v zahraničních soutěžích, ale i u nás doma. Zvítězil v Rallye Škoda a Barum. Byla to pěkná podívaná.

Tovární tým soutěžních jezdcu Autoškody si loni vedl skutečně dobře. Posádky Blahna-Schovánek, Kvaizar-Kotek, Ing. Šedivý-Janeček a Havel-Soukup se ctí reprezentovaly nejenom značku Škoda, ale i celý náš automobilový sport. Svědčí o tom také uznání čtenářú časopisu Motoristická současnost, kteří dali nejvíce hlasú v anketě o Zlatý volant právě Svatopluku Kvaizarovi.

Na výbornou hájili čest značky Škoda také smluvní jezdci, kteří se zúčastňovali evropského mistrovství v závodech automobilú na okruzích. Byli to B. Enge, Ing. J. Michl, Ing. Z. Vojtěch aj. Šenkýř. Cenné zkušenosti získala v zahraničí robněž dvojice svazarmovských jezdcú O Vaníček a A. Charouz. To se projevilo zejména v závěru šampionátu, kdy tato posádka zaznamenala prudký výkonnostní vzestup.

Pro „okruháře“ začala evropská sezóna v březnu na známé Monze. Proti velké přesile domácích jezdcú bojovali škodováci skutečně udatně. Výsledkem bylo druhé a páté místo v I. divizi. V absolutní klasifikaci se škodovky umístnili na šestnácté (ing. Michl-J. Šenkýř) a 21. pozici (ing. Vojtěch-B. Enge). To byl počátek. Ale už na okruhu Vallelunga byli naši jezdci na šestém a sedmém místě, když s převahou zvítězili v I. divizi. A tak to šlo dále v prúběhu celého roku. V Brands Hatch (Anglie), Salzburgringu (Rakousko), Brně (ČSSR), Perguse (Itálie), Silverstone (Anglie) a Zolderu (Belgie) byli naše vozy v I. divizi nejlepší. Pouze na Nurburgringu (NSR) se jim příliš nedařilo. Tady se umístnili „jen“ na pátém místě.

Na konci roku jim zisk 163 bodú zajistil třetí pozici v Evropě hned za značkami BMW a Audi, ale před Fordem, Opelem a Mazdou. Samozřejmě že v I. divizi byla československá značka první.

Letošní sezona probíhá ve znamení „stotřicítkového“ loučení. Počátkem roku se to v zákulisí našeho automobilového sportu rojilo dohady, zda dokončí stáj AZNP úspěšně započatou sezónu (soutěžní tým – Boucles de Spa a Sachswinter rallye), či ji vúbec začne (okruhové posádky). Pokud jde o domácí tratě, i tady panovala celá řada prognóz. Všechny se až vzácně shodovaly v jednom – v nejistotě. Budou-li stotřicítky jezdit na domácích tratích jestě jednu sezónu, kdo pro ně zajistí potřebné náhradní díly? Vždyť byly nedostatkovým sortimentem i v době, kdy jejich malosériová výroba vlastně běžela na plné obrátky.

Loučení býva vždy tak trochu sentimentální. Pro československý automobilový sport skončila jedna etapa vývoje. Pro okřídlený šíp značky Škoda to byla rozhodně slavná éra, která se do mladoboleslavských dějin zapíše jako „stotřicítková“.

Text: Jan JAVÚREK

Foto: autor a archiv

Prevzaté z časopisu „Motor – Motoristická současnost – za volantem č.2/´81

PS: sorry za nejake chyby v Češtine, ale robili mi problemy veci ako U s krúžkom :-)

PPS: Foto dodam, ked nascanujem (snad to bude este v roku 2004)