Ale to fajna tyšicovka...

Právě máte tu čest seznámit se s čistokrevným veteránem, jenž prošel nad očekávání velmi úspěšně klubovou testací historického vozidla a stal se tak nedílnou součástí Veteran car clubu Ostrava. Dle ustanovení odstavce 3 Technického předpisu FIVA bylo zařazeno do kategorie A1 !!! Lepší už to prostě být nemohlo. Však už si autinko zasloužilo trochu uznání, 38 let je na auto úctyhodný věk. Není to ale na něm znát, a to je navíc, až na nějaké zkrášlující detaily, vše naprosto původní.

Technická klasifikace vozidla - typ A - STANDARD:

vozidlo je v souladu se standardní specifikací, tak jak bylo dodáno výrobcem.

Skupina zachovalosti vozidla - skupina 1 - AUTENTICKÉ VOZIDLO:

vozidlo tak, jak bylo původně vyrobeno beze změny a jen s malým zhoršením stavu. Kompletně originální včetně interiéru a exteriéru.

Toť na vysvětlenou...

Vyrobena byla 19. srpna roku 1968, těsně před vstupem "spřátelených armád", tedy ještě jako dítko Pražského jara. No a 11. září si ji koupil její první majitel. Tehdy ještě netušil, že je to jeho poslední autíčko. Já vím, zní to docela morbidně, ale nebojte, ještě žije (snad), akorát věk a s ním související jeho zdravotní stav mu nedovolil usednout za volant. Ale i tak se velice těžce loučil se svým embéčkem, v jednu chvíli to vypadalo, že si to snad i rozmyslí. Loni na jaře jsem mu embéčko po roce a půl přivezl ukázat a bylo na něm znát, jak pookřál...

Přání vlastnit toto vozidlo má u mne kořeny snad už v útlém dětství, kdy v roce 1972 otec koupil po Oktávce ojetou Škodu 1000 MB r.v. 1964. Dlouho se v naší rodině neohřála, necelé dva roky, ale i tak se mi nesmazatelně vepsala do paměti. Je to prostě srdeční záležitost. Dá-li Bůh a strana a bude-li mi přát i štěstí, taková embéiksa by taky nebyla k zahození. To by byl vrchol mého snažení.

Je to už má druhá tyšicovka, tou první byl model "de luxe" z roku 1966 v červené barvě. Koupil jsem ji v roce 1995. Vypadala lépe, než jaká skutečně byla. Pravda, měla skvělý motor, nový lak, nové chromy, ale podlaha byla ještě původním majitelem látaná, jak se dalo. A tak bylo zázrakem, že jsem ji po dvou a půl letém denodenním provozu výhodně prodal polskému sběrateli veteránů. Až mně někdy hlodá svědomí. Po roce jsem ho nechtě potkal, ale škodověnku si jedině pochvaloval. Usoudil jsem tedy, že se ještě nepropad...

K embéčkům jsem se pak vrátil asi tak po šesti letech, kdy mne zaujal inzerát v Avízu. A vydal jsem se tedy do Valmezu. Prví setkání s mým nynějším eMBébé však bylo pro mne zklamáním. Zklamalo mne, že se jedná o modelový rok ´69 se širokým zadním sloupkem. Zklamal mne i silně zašlý a matný lak (kdo by tehdy tušil, co z něj po přeleštění dostanu). Zkušební jízda také neoslnila. Navíc mnělo embéčko prošlou TK a značky v depozitu, neboť snad pět let nejezdilo. A tak jedinými plusy byly počet najetých km (tehdy 74 tis.), zachovalý interiér, zcela zdravá karoserie bez známky koroze a naprosto originální původní stav. Napoprvé jsme si tedy neplácli, nechal jsem si čas na rozmyšlenou. Po dvou dnech se mi to ale rozleželo a jel jsem do Valmezu znovu a to definitivně s cílem zpět odjet jedině za volantem eMBébé. Dal jsem si ale podmínku, že vozidlo bude po TK. A tak jsem se 9. září 2003 stal druhým majitelem zmíněného vozidla Škoda 1000 MB v tyrkysové světlé barvě.

Od té doby mi škodověnka dělá jen a jen radost. Lak je po přeleštění jako nový, což vlastně platí o celém vozidle. Koupil jsem jiné mlhovky a zprovoznil je (ty předešlé tam byly jen na okrasu). Nové jsou puklice a hliníkové obruče na kolech (neoriginální doplněk z "de luxe"). Ostatní chromy a hliníkové díly jsou původní, pouze vyčištěné a přeleštěné. Vyměněna je také lišta kolem jednoho předního ukazatele směru, která byla prasklá. Nalepeny jsou samolepící lišty s imitací chromu na bocích vozidla. Totéž platí i o lištách na prazích. Autinku každopádně dodaly šmrnc. V rámci autenticity jsou ovšem tyto lišty kdykoli odstranitelné.

S motorem samotným jsem zatím nic nedělal. Proč by taky, zatím to nepotřebuje, docela šlape. A únik oleje je v normě. Jen tak pro zajímavost, nedávno jsem spěchal na Veteranfest do Hranic, trošku dostalo eMBébé zabrat, ale i tak jsem naměřil spotřebu benzinu neuvěřitelných 6,2 l/100 km. Jinak auto nehoním, ale těch 120 za hodinu už jsem s tím taky jel. Za ty necelé tři roky už jsem najezdil asi dalších 11 tisíc km a kromě několika propálených pojistek (problém odstraněn) vše ostatní bez závad. Moc daleko s tím nejezdím, nejdál jsem s tím byl v Olomouci (su z Třinca). Revizi chladícího systému provedli ještě vnukové prvního majitele před prodejem, takže jsou tam nové hadice. Revizi brzdového systému jsem přenechal odborníkům. Vyměnil jsem dynamo za alternátor, dynamo už nestíhalo. Zajímavostí je vypínač baterie za zadními sedadly, dle prvního majitele namontován prý již od výroby (osobně jsem se s tím u jiných tisícovek nesetkal).

Toto eMBébé je tedy skutečně jen leštěnou schovanou v garáži. Vyjíždí sice často, ale jen za příznivého počasí. Vždy, když přijedu ke garáži a je pěkně, mi to nedá a s embéčkem se projedu jen tak po okolí. Prostě jen tak pro radost...

13.04.2008

Dovoluji si Vám s lítostí oznámit, že už nejsem majitelem tohoto vozidla. Dnem 9. dubna 2008 bylo eMBébé trvale vyřazeno z registru vozidel a byly mu vydány eRZetky pro trvalý vývoz do Polska. Dnes už se eMBébé asi prohání po písčitých plážích Baltského moře někde v okolí Gdaňska. Nechť přináší eMBébé novému majiteli tolik radosti, jako mně.