25. únor 2004

Aleš ve stromě.

Rubrika: Nehody, Přečteno: 38426×, Komentářů: 161, Líbí se Autor: Džon
Jak to na Silvestra klouzalo... až doklouzalo.

ÚVOD

Dovolím si tvrdit, že si myslím, že se k majetku a materiálním věcem příliš neupínám, nicméně na své éRečko jsem byl opravdu hrdý, uvažoval sem, že se začnu na srazech stýkat s eRkařskou komunitou, dojímalo mě, když jsme na sebe na silnici s ostatními eRkaři mávali a pomalu jsem je začínal považovat za součást prezentace své osobnosti. O tom svědčí i to, že si přesně pamatuji datum jeho koupi - 7.8.2002. Stálo v bazaru pod Libeňským mostem na Praze 7, což znamená, že jsem jej zachránil od jisté smrti (bohužel později se ukázalo, že ne na dlouho), kterou by mu za týden přinesla vedle protékající Vltava v rámci slavných povodní tisíciletí. I na to sem byl pyšný. Původně jsem byl smířen s tím, že si ve svých 20ti letech koupím jako svůj první vůz nějakou trapnou Š105-120, přestože takovýto vůz nikdy nikdo v našem příbuzenstvu nevlastnil a pociťoval sem vůči němu lehkou averzi. Naštěstí v momentě, kdy jsem přes plot bazaru zahlédl červené eRko za 13 000 Kč (myslím, že to v daném období bylo jediné éRo ve všech pražských bazarech) a kamarád mi nabídl půjčku hotovosti, bylo rozhodnuto, že ani já nebudu vlastníkem obyčejné škodovky. Vlastní koupě eRka by stála za samostatné vyprávění, nicméně ani dost kuriózní technický stav mě již nemohl od vlastnictví nejkrásnější škodovky odradit.

Přestože jsem nakonec vlastnil eRko pouze 5 měsíců, připadalo mi to jako bych ho měl odjakživa a například pod vánoční stromeček ode mě dostalo suverénně nejvíce dárků ze všech členů rodiny. Už si jich nestihlo příliš užít...

KONEC ÉRA

Stalo se to osudového černého Silvestra 31.12.2002.

Když jsem se toho rána probudil, za oknem byl všude rozpliznutý bílý kůň a čerstvá sněhová pokrývka pokryla krajinu.Okamžitě jsem vyskočil ze spacáku a vyběhl ven z chaty u Třtic u

Nového Strašecího, kde jsme se chystali oslavit příchod třetího roku tisíciletí. Co nejrychleji jsem vyprostil éRečko z pod sněhové přikrývky, abych mohl co nejdříve vyjet na panensky bílé silnice slibující krásné smykové zážitky ještě předtím, než sníh ujezdí ostatní auta a nebo ho dokonce znehodnotí nějaký šílený silničář. Opravdu jsem se těšil - byla to moje první zima, kdy jsem měl k dispozici automobil a na sněhu jsem jel teprve podruhé v životě (už při té první jízdě ve vojenském prostoru v Bělé pod Bezdězem jsem zažil mimo jiné skok do příkopu - mělo mě to varovat).

Byla to skutečně nádhera, hned při výjezdu na silnici jsem na svých téměř dokonalých slickách (suchý sníh=suché pneumatiky - teoreticky to mělo fungovat) vytočil krásné polohodiny. Tak jsem se na vrcholu blaha klouzal a smýkal kolem polí a vesnic, až jsem jízdní vlastnosti lehkého a tedy velmi skromně zatáčejícího předku eRka před jedním klesajícím esíčkem lehce přecenil a sjel do poměrně hlubokého příkopu. Popošel jsem se tedy přeptat pár kroků do vesnice po nějakém odtahu, kde jsem ihned narazil na borce se 120kou kteří byli do vytahování jako diví. Ještě než jsme ale stačili škodovku pořádně zapřáhnout, jeli kolem na pařbu nějací zálesáci s pohonem 4x4, takže éRečko bylo nakonec vytaženo jimi. Beztak škodovce právě došel benzín. Nakonec se všichni podivili, že jsem na těchto gumách vůbec dojel až sem. Vysvětlil sem jim, že když jsem vůz koupil, měl obuty všechny možné pneu od 175/60 R13 až po 155/80 R14 a byl jsem vůbec rád, že jsem sehnal alespoň pneumatiky stejného rozměru, natož abych se ještě zabýval vzorkem (jednu jsem dokonce získal tak, že jsme ji našel v křoví za vesnicí - a nebyla to ta nejhorší).

Pokračoval jsem v krasojízdě, až jsem se zase vrátil k naší chatě. Viděl jsem, že na zahradě stojí kamarádi, tak jsem jim chtěl předvést krásný smyk v pravoúhlém odbočení na polní cestě před chatou. To se sice podařilo, avšak na cestě, kam se auto vejde jen taktak i za normální situace, jsem na výjezdu podcenil kontra-smyk zadku a téměř pod plynem to narval do plotu chaty. ÉRu se vůbec nic nestalo, ale plot to trochu nevydýchal a přerazil se dokonce i jeden betonový sloupek. Moje červené peklo zůstalo zaklíněné napříč cesty a již podruhé muselo být vytahováno jiným vozem. Později jsem zjistili, že dotyční náhodní druzí "tahouni" jeli pařit do té samé chaty jako ti první, takže se o hrdost z toho, že táhli eRko mohli navzájem podělit.

I nadále mě svrběly prsty a navíc jsem zjistil, že jsem při prvním tahání zapomněl v příkopu takovou šikovnou železnou tyčku od heveru, což byla výborná záminka k tomu jet se ještě jednou projet. Po ujištění, že pojedem opravdu pomalu, se vedle mě posadil ještě spolujezdec, jehož identitu mám v rámci možností lehce tajit, aby jí náhodou nezjistli nepovolaní členové jeho příbuzenstva - říkejme mu tedy třeba David Cooperfield (protože to bez úhony přežil). Slib pomalé jízdy se dařilo celkem plnit, jelikož už při rychlostech nad 100 km/h bylo citelné, že se éRečku ani v mírných zatáčkách nechce příliš zůstat na silnici, nyní se sám sobě divím, že mě nenapadlo zpomalit. Ve vesnici jsem v jednom sjezdu navštívili asi při rychlosti 15km/h trávník a navíc začalo trochu více posněhávat a přes namrzající stěrače nebylo příliš vidět na cestu. I Cooperfield začal důrazně doporučovat abychom zpomalili. I mě se začalo zdát, že už to stačilo. Ve víceméně výletním tempu jsme se tedy vraceli přímo k domovu a věnovali se lehké konverzaci. Díky tomu jsme do osudné zatáčky najížděli rychlostí pouze 60-70 km/h. Už jsem zde jel podruhé, poprvé to bylo ještě před první návštěvou příkopu a jel jsem tehdy zcela určitě rychleji. Povrch zatáčky byl bohužel vlivem průjezdů ostatních vozů patrně již hladší, než při prvním průjezdu a patrně jsem si i hůře najel, protože jsem nepovažoval za nutné se na jízdu v tomto pozvolném tempu nějak výrazněji soustředit. Kdo čeká napínavé popisování mého zápasu s vozem před osudným nárazem, čeká marně. Prostě jsem zatočil volantem a ono to jelo stále rovně a předek se nechytl ani po ubrání plynu. No a pak už sem jenom viděl, jak skáčeme do pole a řítíme se přímo na strom, široko daleko jediný na této straně silnice. Ještě jsem stačil na Cooperfielda vykřiknou "Honzo drž se!", dát před něj instinktivně ruku. Celkem se divím, jaké jsem udělal altruistické gesto, sám bych řekl, že v podobné situaci spíše budu spíše sobecky myslet sám na sebe a držet se všeho možného. No a pak už se předek složil o strom. Ještě předtím se eRko trochu zbrzdilo skokem do pole, nárazovou rychlost si netroufám odhadovat, ale vzhledem k tomu že jsme přežili a vzhledem ke stupni zkorodovanosti karoserie bych to tipoval tak na 30-40 km/h. Jediné co možná trochu šlo dělat bylo pokusit se točit volantem rychle doleva, aby auto vylétlo ze zatáčky jakoby více rovně, ale to by se již dělo v letu nad příkopem, takže pochybuji, že by to vůbec mělo nějaký efekt, a pakliže ano, tak možná pouze takový, že by to šlo na strom více rohem nebo dokonce bokem, což by pak odnesl Cooperfield. O případném zatáčení ruční brzdy si myslím to samé, s tím rozdílem, že pak bych to zase odnesl já, a že by stejně asi moc nefungovala. Takhle to dopadlo úplně ideálně, dokonce šel hlavní náraz i mimo tyč řízení, takže se neposunula. Kdyby se ten předek tak nesložil, tak bych si skoro ani nevšiml, že jsme nabourali. Já jsem neměl ani žádnou otlačeninu od pásů, naprosto nic, a přestože jsem se držel volantu jenom jednou rukou, žádný náraz jsem v podstatě nevnímal. U Cooperfielda se posunula přístrojovka a podběh cca o 10 cm dovnitř, naštěstí prokázal velký talent na spolujezdcování a patrně měl nohy složené tak šikovně, že se pouze škrábl do kolena a bouchnul do kotníku, jinak také nic. Když na dotaz "Dobrý?" odpověděl cosi kladného, pocítil jsem k němu silnou vděčnost. Vypnul jsem tedy zapalování a světla a vyskočili jsme ven z auta - dveře jsme otvírat nemuseli, ty se při nárazu otevřely sami. Vybourat se na biku je podstatně horší, ale zase se tam lépe vyhýbá stromům. Pochopitelně je pravda, že pokud bychom jeli trochu rychleji a skládalo se to stejně ochotně (jako že určitě ano), už by to bylo podstatně horší. Začal být cítit benzín, jelikož vytékal z velmi poctivě zdeformované nádrže do pole. Neměli jsme nic, do čeho by se dal chytat, naštěstí díky prohnutí nádrže nevytekl všechen a nedošlo tak k výraznějším ekologickým škodám.

Při následné obhlídce vraku jsme k velkému překvapení zjistili, že se u spolujezdce přetrhl pás ve švu u uchycení u sloupku, kde je zdvojen - naštěstí až po splnění svého zádržného poslání. Šáhl jsem si tedy pro jistotu na Cooperfielda ještě jednou, abych zjistil, že opravdu přežil, a poděkoval tkanině, že to měla takto přesně spočítáno. U řidiče bylo zase celkem zajímavé, jak byly všechny pedály zarvané až na pření stěně tak, že vůbec nešly zmáčknout.

No a pak už bylo postaráno o zábavu na celý den, každý kdo projížděl kolem se u nás zastavil, dobře jsem s každým pohovořil, vyslechl jsem si různé radostné i smutné životní příběhy od kolem projíždějících traktoristů, automobilistů i autobusáka, a též různé rady, převážně zcestné, jako například "zavolej hned policajty" - taky sem je zavolal, a když sem si uvědomil, že je to blbost, a volal jim zpátky jestli bych to nemohl odvolat, byli celý nadšení, jelikož toho prý měli moc a stejně by přijeli až někdy k večeru - tedy zhruba v době, kdy nakonec dorazila odtahovka (prý bylo kolem Prahy, odkud jela, slušné náledí).

Alespoň jsem tak byli vděčnou atrakcí pro obyvatelstvo z přilehlých vesnic. Zejména ti škodovkáři, co mě ráno tahali z příkopu a nyní lyžovali na silnici zapřažení za autem, sebou málem flákli o zem, když viděli éRečko ve stromě. Jediné, co mě vytáčelo, byla neuvěřitelně pomalá jízda všech kolem na široký dohled projíždějících aut - nechápu, na co si lidé pořizují drahá moderní auta, neřkuli specielně čtyřkolky, když s tím pak v těchto ideálních podmínkách jezdí jako na sraz maturantů po sto letech. Časem přijely z okolí i další dvě eRka rozloučit se se svým sourozencem, s jedním jsme navázali poměrně přátelský vztah. Pár hodin přišla u éRa strávit i jedna pohledná domorodkyně, avšak mojí nabídku na soulož v exklusivním prostředí nepoškozené zadní části eRkového interiéru odmítla s argumentem, že je věrná, a ani když jsem jí naznačil, že v eRku je to něco úplně jiného a nepočítá se to, nepřipadalo jí to jako dobrý nápad. Opravdu nechápu, kam se ten svět řítí, když už ani romanticky umírající eRko nezabralo. Naproti tomu nakládání éRa na odtahovku bylo poměrně veselé a zaměstnalo spoustu přihlížejících. Dokonce jsem ho při té příležitosti i bez problémů nastartoval, nicméně stejně nebylo kam sešlápnout spojku a nešlo zařadit.

Teprve když jsme se díval za Avií odnášející mé éRečko do vzdáleného šera, došlo mi, jakou citovou újmu jsem s jeho ztrátou utržil.

EPILOG:

Tak exklusivní vozy jako éRa mají svou hodnotu i po smrti, za dárcovství jeho orgánů jsem nakonec obdržel celých pět tisíc, takže jsem dokonce i po zaplacení odtahovky, parkovného, telefonátů a autobusů vyšel se ziskem. Ale hlavní je především to, že ve skutečnosti eRko nezemřelo. Papíry s motorem jsou prodány bývalému závodníkovi a jeho synovi, (teprve při setkání jsme zjistili, že se už vlastně známe z bikových závodů - nyní staví eRko a 130RS). Zbořený zbytek karoserie si odvezl člen známého Fastback Rally Teamu účastnícího se ČM Poháru Rally, na což jsem obzvláště pyšný, a dle posledních informací jsou pravé dveře na jejich krásné Š130RS právě z mého mazlíka! :o)

ÉRo je tedy mrtvo - ať žije éRo !!!

No, a nakonec mi ještě večer volal můj kamarád, který se svou půjčkou výrazně přičinil o mé vlastnictví éRa, abych ho přijel odtáhnout od Jičína, kde se mu u jeho Volva přetrhl rozvodový řemen a díky utajené speciální úpravě se mu tak zničil prakticky celý motor.

Byl to opravdu motoristicky vydařený Silvesr. Už se těším na ten další. Hlavně, aby bylo dost sněhu. :o)

AlesGute (holako@seznam.cz)


Rubrika: Nehody, Přečteno: 38426×, Komentářů: 161, Líbí se Autor: Džon
to Opi: Já tam ty slicky nemontoval, ony už tam byly (nebo se utvořili vinou špatné geometrie a \"čtyřstoposti\" vozidla. Já jen neměl na nové pneumatičky, a vy my tady ještě nadáváte. Bééébéééé, plačky plač
To Jack: Upřímnou soustrast, hlavně, že to nebylo eRko!
To X David 1: Souhlasím s tebou...
to Ferdo mravec: Někdy to vyjde, jindy ne...
Aleš, si vážne debil? Tak ty si v zime len tak prechádzaš zákruty 100? To by som do zákrut nešiel tolko ani v lete. A zvlášť nie na škodovkách lebo viem, akú majú \"výbornú\" stabilitu (ináč nič proti škodovkám). A už vôbec nie na eRku, ktoré má úzke nápravy. Ako si to prežil, neviem. No ale blbci majú vždy šťastie, čo som doteraz zaznamenal.
Ešte k tej Škode. Mala maticové riadenie a 4-qalt.
Ja to o škodovkách netvrdím. Pre mňa sú spoľahlivé. A aj keď sa náhodou na ceste pokazia, stačia kombinačky, šroubovák, 13-tka kľúč a za pomoci týchto 3 nástrojov, dojdem v pohode domov. Mám vlastnú skúsenosť. Mali sme Škodu 120-M (v roku 1991 bola prestavaná zo Škody 105 L-užovky). Tá bola spolahlivá aj v zime. V lete naštartovala na prvý šup, v zime (približne pri -20°C) na druhý, prípadne tretí pokus. Zopár krát sa urobili opravy aj na ceste, ale to boli len také malé typu defekt, roztrhnutý klinový remeň. Iba raz to bola trochu závažnejšia porucha. Altík nedobýjal. Ale aj tak sa s tým odjazdilo. Hrdzavá nebola, mala pekný tmavočervený lak, no krása. No a v roku 2003 sme ju za 20 000 Sk predali.
nevím co všichni mají s tím že jsou erka a potažmo všechny škodovky nespolehlivé - já mám už dva roky stovku,každý měsíc najezdím kolem 1000km,jezdím s ním pravidelně trasy okolo 150 km,dvakrát dovolená kolem 1200 km a kromě prasklého chladiče se mi nikdy nestalo že jsem nedojel - je pravda že to je vykoupeno zvýšenou údržbou,ale myslím že věnovat jednou za čtrnáct dní odpoledne údržbě nikoho nezabije a kdo není úplně levý,tak si na takovém autě udělá všechno sám a to je podle mě skvělý pocit...Nevím jestli jsem to napsal do právné rubriky ale viděl jsem tu příspěvek o tom jak jsou škodovky nespolehlivé...
Idiote, mal si eRko, mohol si byť naň hrdý, machroval si s ním, oprel si to o strom a teraz máš hovno a v gatiach možno tiež.
Idiote, mal si eRko, mohol si byť naň hrdý, machroval si s ním, oprel si to o strom a teraz máš hovno a v gatiach možno tiež.
Nic si z toho nedelej. Stane se. Aspon vis ze priste mas jezdit opatrneji. Hlavne ze si to prezil.
Nic si z toho nedelej. Stane se. Aspon vis ze priste mas jezdit opatrneji. Hlavne ze si to prezil.
Nic si z toho nedelej. Stane se. Aspon vis ze priste mas jezdit opatrneji. Hlavne ze si to prezil.
Nic si z toho nedelej. Stane se. Aspon vis ze priste mas jezdit opatrneji. Hlavne ze si to prezil.
Nic si z toho nedelej. Stane se. Aspon vis ze priste mas jezdit opatrneji. Hlavne ze si to prezil.
Nic si z toho nedelej. Stane se. Aspon vis ze priste mas jezdit opatrneji. Hlavne ze si to prezil.
Citim s tebou,protoze se jezdim taky kravit na snehu a letos jsem na snehu rozsekal prdel 110L. Skoda erka,ale neni jediny.
Citim s tebou,protoze se jezdim taky kravit na snehu a letos jsem na snehu rozsekal prdel 110L. Skoda erka,ale neni jediny.
Citim s tebou,protoze se jezdim taky kravit na snehu a letos jsem na snehu rozsekal prdel 110L. Skoda erka,ale neni jediny.
Citim s tebou,protoze se jezdim taky kravit na snehu a letos jsem na snehu rozsekal prdel 110L. Skoda erka,ale neni jediny.
nic si s toho nedělej diť ja to jen blbí ero, takovejch eště bude
Jéé,ty jsi ale hovado!Držku sis měl nabít!No,nebudu opakovat,to co (a mnohdy líp) napsali ostatní.Jen přidám svůj názor:Copak jsi v životě opravil,teda myslím tak,aby jsi se za to nemusel stydět?Já nemám uznání pro takovýhle úchyly!Podle mně každá věc má duši-a MYSLÍM,ŽE I SEBESHNILEJŠÍ AUTO by se ještě rádo prohánělo po silnicích..Zkus jen jednou třeba opravit motor blbýho bakelitovýho trabantita.Možná,že si potom budeš vážit věcí úplně jinak.Nebo taky ne-a to budeš tupec a ignorant pro všechny kteří vědí,co to dá práce..
To Aleš: DEBILE
chudak eRko ty sadoure.
To Dvojt: Co máš proti Alfě 164 3.0 - otec to má a kam se na to hrabe cokoliv od volkswagenu, takže nechápu proč jsi jako příklad neuvedl třeba Fobii?
To Joska: Myslím, na 120-tku tiež nie.
Strašně bych si přál vlastnit eRko,teď mám stovku ale doufám,že si na eRko jednou našetřím a až ho budu mít,určitě s ním nebudu v zimě jezdit,musím říct,že vidět eRko takhle v příkopě,nebo ve stromě je strašný,to se hodí tak na nějakou 120tku a ne na takový auto jakým je eRko!
Chlapec sa nemá čím pochváliť, keby napágal takto R-ku a sedel by za volantom asi by sa cez tie plechy tak nevydriapal. Je jedno koľko Rka zachrániš, ak sa raz do nich zamiluješ stoja ťa nehorázne peniaze, vždy je ťa ľúto zbaviť sa ho. Je to veľmi drahé vozidielko. Ale povedzte, poznáte dáke krajšie športové autíčko od Skodovky?
Hele chlapče, zrušit auto je jedna věc, ale ještě si z toho dělat srandu, to je dle mýho názoru pěkná pikovina. Zvlášť, když si zrušil auto, který má svůj nezaměnitelný charakter. Sis měl koupit nějakou natvrdlou Alfu 164 3.0 V6 za 10 tácku a tu pak rozstřelit. By jí nikdo nelitoval. Ale todle.


Seš noob jak prase. Buď rád, že si neuhořel...
jseš normální debil. nečím takovým se chlubit! jen bezmozek obuje na auto letní ojeté gumy a pak jde krosit na sníh, blbce by poučilo spadnutí do příkopu ale debila ani rána do plotu. je úplně jedno jedno jestli jsi rotbil e-rko, ikdyž ho je škoda, ale tvé chování je na ránu.
Takové pěkné auta nepatří takovým blbečkům vůbec bo ruky. Ať si koupí raději ze dva trabíky a ty ať si rozbíjí třeba o zeď nebo o strony, a naučí se nejprve řídit. Bo jak se u na s na Ostravsku řekne je to \"cyp jak lampa\".
Právě jsem dočetl komentáře k tomuto článku a jsem docela v šoku. Lidi, co blázníte!!! Číst věty typu \"kdybys umřel radši ty\" je celkem síla. I já jsem vlastnil R-ko, investoval do něj nemalé peníze aby fungovalo k mé spokojenosti, leč vše marno. Když bude kdokoli, kdo vlastní R-ko, upřímný, potvrdí mi mé heslo. Vlastnit R-ko = JEDNU VĚC OPRAVÍŠ, TŘI SE POSEROU. Fandím každému, kdo si vybral tohoto, na čas a finance, náročného koníčka.


Nic se však nesmí přehánět. Je to přeci jen kupa poměrně zdařile pospojovaných dílů.ER-kům zdar.
To mě právě napadlo. Nezkoumej co to znamená, je to jen spojení, kterým jsem vystihl, co jsem si myslel.
To Martin K: V čem prosím spočívá mé kulturní chytráctví? Dosud jsem si ho zřejmě plně neuvědomoval - což je jistě chyba!





PS: Jinak děkuji za vřelé pozdravy i všem ostatním. Chystám se na nějaký eRkový sraz, tak si tam pořádně zamykejte své miláčky nebo špatně dopadnou 😉
No já kdyz sem si pred lety erko koupil tak sem jezdil jako magor, ale


cím víc kilometru sem najezdil a cím déle ho mám tak me to auto stále víc pohlcuje.Ted jezdím hodne opatrne aby se mu náhodou neco nestalo a takovej mag.. jako ty si myslí ze je machr nejvetsí a delá ze sebe kulturního chytráka ( Zamysli se trosku nad sebou )
To jsi byl ožralej nebo zfetovanej když jsi tohle spáchal?
mels umrit ty ty vole. ja si delam erko mam ho cely rozebrany do skeletu ,bylo snat to nejsnilejsi co muze bejt a koupil sem ho z litosti aby i toto erko mohlo jezdit po silnicich a potkavat dalsi erka.mit takove erko tak si ho cenim setrim ho a dopreju mu jen to nejlepsi. uz i ten muj schnilasek stoji namisto mondea v garazi 🙂
Aleš. Viem, že už som tu bol viackrát, ale nedá mi to, aby som ti nepovedal, že si poriadny IDIOT, ktorý nemá cit pre Škodovky.
No že jsi magor tu bylo řečeno víc než dostkrát!ALe naprosto se všema souhlasím!I když řikáš že se \'ero zabít nedá,tak sám si dokázal že to jde!!!Já ač se na sví erko teprv čekám,tak rozhodně s nim budu jezdit ohleduplně a s láskou!!To auto je prostě legendární a budu se snažit ho ponechat i dalším generacím. Vím že se nehoda může stát i kdybych jel 20 a sebeopatrnějc,ale co si předvedl ty už nemá cenu komentovat
Jsi fakt blazen znicit tak pekny vuz jako je eRko nerikem muze se to stat kazdemu ale 3krat se vyjebat za den je trochu posahane.ja sice fandim stodvacitkam ale eRka se mi taky libi a tesi me kdyz vidim nejeke vysperkovane apekne upravene eRo
Nemůžu si pomoct,musím popsat zážitek z daleké minulosti.


Při najíždění rychlostních zkoušek na Rallye tuším někde v okolí Jičína


jsme po jednom ze zkušebních průjezdů utvořili na plouku po lesem diskusní


hlouček asi 10 dost již ostřílaných posádek a probírali jsme jak nelépe trať


RZety projet,komu se na trati jak dařilo a pod.


Náhle se z lesa ozval zvuk motoru vytočeného na maximální otáčky /trať vedla


z prudkého kopce/ Vzápětí se ze zatáčky vyřítil Trabant v soutěžní úpravě


jaksi bokem,vytvořil několikery hodiny a potřech kotrmelcích skončil na střeše


na palouku vedle nás.


Když jsme posádku vylovili z auta,pokusili jsme se mu vysvětlit,že takhle ne,


že je přece škoda rozmlátit nesmyslně auto hned při treninku!


Řidič se na nás s despektem podíval jako na úplné blbce a řekl:


TO JE RELY VOLE !


Potom už ho nikdo nikdy na žádných závodech neviděl!


A ejhle tohle bude asi jeho syn!
Debile.....
Debile.....
Na druhou stranu... Kámoš Martin se snaží zachránit každé eRko, i totálně shnilé. Vždyť i já jsem pro jeho záchranu vyměnil vlastně celé erko, zbyla mi jen prostřední část skeletu a zbytek nový. Jiný by však takové eRko rovnou hodil na šrot. A těžko mu můžete nadávat. Nechci se Aleše zastávat, obhájit se musí sám. Bylo to jeho auto a jeho volba. Vím, že pro nás ne moc \"posrstní\"...
Koukám že tu má ten Aleš hodně svejch fanoušků, to aby se rači na ňákym srazu neprokec že je to on, jinak je asi mrtvej. 🙂))
Normální člověk, který má chuť na to, klouzat se a smýkat, popřípadě udělat \"krásné polohodiny\" a podobné věci, se poptá/podívá po internetu a najde si kurz ŠKOLA SMYKU. Autor tohoto článku a kazisvět v jedné osobě tudíž není normální člověk. IMHO je s odpuštěním kokot zajebaný! Doufám, že na ŽÁDNÉ eRko už ani nesáhne.
Blue Falcon:


Tak z tohohle by se mělo udělat motto stránek🙂
Unregistered: Moc pěknej komentář, přesně vystihuje i moje pocity když nastupuju... a asi nejen moje, přítelkyně mi nedávno říkala, že Žlutou Raketu nikdy nesmim prodat, protože kde se postaví, tam vyniká. Ta barva, ty tvary... když vedle ní stálo Mondeo a dva Passaty (nové a kombi), vypadaly jako zastaralé šuplíky 🙂 Kam se na eRko hrabe nudnej německej design - TTčko může jen závidět 🙂 Když si člověk sedne za malý tříramenný volant do vrzající koženky, stáhne okna nadoraz, nastartuje a pustí muziku co se k tomu autu hodí (já poslouchám výběr od Springsteena, Bon Joviho, Adamse, Heart, Adrenalin, Roxette atd.) a usměje se na holku na sedadle spolujezdce, uvědomí si že život začíná až TEĎ.


Proto je eRko srdeční záležitost. Teď už vim, že bych ho za Mitsubishi Eclipse nevyměnil 🙂
Ty jsi vůl, ne škodovkář. Co já bych dal za 110R a jak bych si ji hýčkal. Těch aut už není zase tolik, aby se...., dyť je to zbytečné, něco ti vysvětlovat.
Pro vas co jste zamenily erka za jine rejžožroutské ojetiny: Jsme rozsahla rodina a tudiz mam tu moznost jezdit mnoha typy aut(Erko, Fiesta, Mondeo, Kadet, Toledo, Favorit, Octavia, Fabia) a somozřejmne s rodinou (panskou castí)konzultujeme i to jak komu ktere auto vyhovuje, Ja osobne preferuji Fiestu do mesta a Mondeo na delsi trate. Erko, ktereho jsem majitelem primo Ja je pro nas vsechny ten nejlepší zážitek(bude to i tím, ze ma trosku nadstandardních 106ps). Již při usednutí do original sedacek ucitite ze to je veteran, po rosvicení kontrolek oleje a baterie si uvedomite, že vam při startu žadny Počitač nepomuže a musite se spolehnout na vlastní um a poslouchat motor. Při vlastním startovaní si vzpomenete, že budete slyšet motor a mužete pri tom mít i na hlas radio. Což má tu vyhodu, že rafička otačkomeru nepujde do červeneho jako u Octavie. Po prvních metrech po zanovní zamkove dlažbě si řeknete, že je to naposledy co v tomto aute s tvrdymy tlumici a kratšími pružinami sedite, ale jak mile vyjedete na ulici tak na vse zapomenete a usmívate se na lidi co na tu \"starou\" nadheru v novem laku koukaji. A to je prave to co lide kterí si kupuji nejake Nisany nemuzou pochopit, Ti maji auto jako dopravní prostředek, ale MY ostatni jej mame jako koniček či spíše KUN.