Stanleyho Beruška

Naše eRko * - Beruška - patří datem výroby mezi ty mladší. Je ročník 1979. Navíc měla skončit v Austrálii, takže první majitel (po kterém v autě zbyla poštovní poukázka o zaplacení poplatku za radiopřijímač) musel předělat řízení. Takže se Beruška dostala do provozu dne 16. března 1982. Na její původ dnes už upoutá pouze mřížka pro vstup vzduchu do kabiny v torpédu, opačné stěrače a držák spolujezdce - ehm. řidiče - nade dveřmi a také opačné stěrače.A ještě jedna maličkost - nosím ji v hlavě už několik let: výrobce předního skla:

* no, naše... Ono od té doby spousty vody odteklo... Přítelkyně přišly a odešly, Satanda se přestěhoval, atd. atd. atd. :-)

My - tedy já a má přítelkyně - jsme auto koupili dne 24. 7. 2001. Do té doby jsme měli 120LS, ta ale po ujetých cca 198 550 km a dvou bouračkách za poslední 3 měsíce provozu (zezadu a z boku) byla téměř našrot. Sice ještě jezdila 140, ale bylo zřejmé, že permanentní únik černé vody (prasklé těsnění v hlavě) z okolí vodního čerpadla (spotřeba cca. 12 l vody na 100km) a drolící se zbytky prahů, ukazovaly na jediné - potřebujeme nové auto. Nejlépe Rapida nebo hodně hezkou 120 a nebo eRko - to by ale muselo být v dobrém stavu za rozumné peníze. Rapidí byli předražení, 120 je pořád jenom 120 a eRko je eRko. Ale kde ho vzít? Už mě opouštěla naděje a začal jsem se těšit na 120, ale má drahá polovička mě "donutila" koupit Annonci. Má to ještě smysl? Mělo, protože hned na třetí stránce: prodam S110R najeto 80000, v zime garaz, dobry stav, TZ okres SY. Zavolal jsem tam. Zvedla to manželka. Ta měla k autu zjevný citový vztah. Dala mi číslo na manžela. Chvíli jsme spolu mluvili, vše se zdálo o.k., byl jsem ale druhý zájemce a nebyl jsem si jistý jestli mám jet někam 290 km podívat se na 20 let staré auto na inzerát. První zájemce - podle slov majitele - to měl sice jen nějakých slabých 185km, ale taky váhal, jestli má vyjet. Chvíli jsme doma přemýšleli, ale pak jsme řekli, že do toho jdem. Naplánovali jsme si vlakové spojení přes celou ČR na ještě tu noc a zavolali jsme majiteli, že auto nesmí prodat, že vyjíždíme a budeme tam vlakem tak cca. v 9:00 ráno.

Po probdělé noci a výčitkách, jaký jsem blázen, jsme (tedy já a má přítelkyně) se sešli před svitavským nádražím a majitel přijel ukázat předmět prodeje. Oranžová Š110R, k tomu nehodící se protektory na zlatě nastříkaných ráfkách. Uvnitř auta dřevěná řadící páka a na kobercích položené červené lino. Na první pohled lak nic moc, ale to jsme věděli, že lak není nic moc - ale hlavně - není to zrezlé a lak je původní. Pán se o auto staral, protože se hned pochlubil, jak všechno pěkně vylil olejem s naftou. V kufru to bylo vidět... Celé auto jsem prolezl - ale už jsem věděl, že ho berem - našel jsem jednu dírku v podlaze a začínající korozi u levého předního tlumiče v kufru. To se dalo čekat. Motor běžel dobře, řízení bylo na matici o.k., brzdy sice špatný, ale... Je to eRko. Sepsali jsme kupní smlouvu, zaplatili a po rozloučení a ujištění, že bude o auto dobře postaráno jsme odjeli k domovu. Už oněch 350 km domů (cestou jsme zabloudili) bylo super. Na dálnici zatím maximálně jen 120 - přísahal jsem, že auto budu vždy šetřit a nikdy ho nebudu vytáčet. To už teď ale tak neplatí...

Doma začaly opravy. Nejdříve vyspravit karosérii. U tlumiče jsme korozi ještě zachránili a zjistili jsme, že auto je ve velmi dobrém stavu - přední náprava super, nadkolí super,... Sice bylo zřejmě bourané na levý předek - kyt ve dveřích řidiče a nepůvodní levý blatník, ale vcelku se asi nic podstatného nestalo. Pak se vyvařila dírka vzadu. Na řadu přišla podlaha - a to z obou stran - několik vrstev nátěrů. Vyndat lina a vyčistit koberce. Pak nová kola. Přestříkat disky, protektory pryč (auto se uklidnilo a začalo sedět). Pak následovala spousta maličkostí. A abych nezapomněl - průběžně a opakovaně leštit chromy. Po chromech přišel na řadu motor - seřízení předstihu, ventilů, karburátoru (SEDR), sražení hran v sání a několik dalších maličkostí (neminulo nás ani dobrodružství kterak vyndat nevyndatelný a stržený šteft z hlavy). Průběžně jsem po nocích pracoval na bílých budících, které jsem měl udělané i na mé 120. Ale teď jsem je chtěl o mnoho hezčí. Dík Džonovi za zveřejnění rozměrů a úhlů pro jednotlivé budíky. Obroučky jsem měl černé a teploměr 120-tkový. Na inzerát jsem sehnal celou přístrojovku za 500 - chromové obroučky a žárovičky - takové jsem přesně chtěl! Od toho chlápka jsem navíc koupil spoustu dalších maličkostí - náhradní sklo, skelet volantu, nové ventily,... Asi se toho potřeboval zbavit. Hliníkový střed tříramenného volantu jsem leštil celý den (pomáhala mě i má drahá polovička) - teď je lepší než když byl nový. Pak jsem se dal do budíků - dělal jsem to několik nocí a montáž budíků se ani do půl čtvrté v noci úplně nezadařila a musel jsem celou přístrojovku ještě asi 4 x rozmontovávat. Ale teď to už funguje správně a přístrojovka sedí lépe než kdykoli předtím. Výsledek je docela dobře vidět na fotkách. A pak zase ta spousta maličkostí okolo - sešít sedačku řidiče (praskla ve švu), vyměnit lanko kufru, zapojit čidlo teploty oleje, AC pumpa na 3 šrouby... Nechal jsem si na zakázku ušít potahy. Jsou super - stály sice 1500, ale sedí fakt dobře. A hlavně - v létě si nespálím záda o koženku:-)

Auto zatím ještě není úplně podle našich (především tedy mých) představ - i když už jsem pocítil obdiv a úctu k tomuto stroji ze strany mých přátel i cizích lidí. Auto ještě není hotové, protože - zaprvé: omezené finanční možnosti studenta a potom - den má pouze 24 hodin a měsíc maximálně 31 dní... Taky Vaše přítelkyně žárlí na Vaše auto? - Džone, tohle je návrh na anketu!!! (jasně jde se na to - pozn. Džon) Takže do budoucna přijde na řadu snížení předku, elektrický větrák (už mám jeden ze závodní Lancie - snad to uchladí), příčný výfuk, teď jsem zapomněl - auto stále nebrzdí, takže udělat brzdy, poleštit chromy, sehnat chromové nárazníky, zrcátka, zamontovat funkční rádio a dát do laku (že by dovolená versus lak?).. Jo, a taky se říká, že nejlepší pohled na svět je z koňského hřbetu. Asi Arabové neznali eRko, či co...

Ještě snad - pokud byste potřebovali někdo cokoli na eRku (a nejen na něm) vyvařit - můj osobní lékař - umí třeba i převařit prahy z hundrta na éro, tak mi pošlete mail na skormunda@centrum.cz a domluvíme to.

Tak jsem nafotil další fotky mé Berušky, ale už teď musím říct, že stav auta není zcela aktuální, protože jak jsem už psal do R-chatu (příspěvek „Někteří lidi jsou fakt debilové...“), tak se mi nějakej idiot prošel 2x po autě a na střeše, pravém předním blatníku a obou haubnách mám dolíky a navíc na přední haubně ještě skluz od jeho černé podrážky, který nejde smazat... Ty šlápoty na blatníku mi ani tak nevadí, protože mám stejně blatníky nové a chtěl jsem je zjara vyměnit, ale ta střecha je docela v pr...., protože ta se tak jednoduše vyměnit nedá (pozn. nebo snad jo, Džone? :-)) Navíc tomu idiotovi zřejmě vadil libozvučný zvuk mého příčňáku, a tak si ho jedné krásné noci přivázal za auto a rozjel se. Výsledkem je nejen zničený výfuk a pokřívaný spodní lem zadního čela, ale hlavně prasklá hlava motoru, což mě docela sere. Kdybych ho dostal do rukou, tak ho snad zabiju!!! Ten blbec si asi myslel, že ten výfuk dostane, ale to se mu nepovedlo, protože „jen urval“ obal tlumiče, ale držák tlumiče – šroub 13-tka (ta měla naprosto servaný závit) - a vnitřek tlumiče (vrtaná roura) spolu s celým svodem zůstal na autě (i když naprosto pokřívaný). Jo, poctivá ruka automechanika, silné potrubí a COčko udělalo své... Výfuk zkrátka nedostal :-). Otázka ale je, kdyby to bylo udělaný míň poctivě a výfuk by se urval i se svodem, třeba by pak ta hlava nepraskla... A to ještě musím říct, že motor měl kompresi na všech válcích 11,6 (měřeno s pomocí přítele Bidlase) a teď jde hlava do kytek.

Z věcí, které jsem na autě udělal bych připomněl snad jen úpravu tunelu na přístrojovce kde vedle teploměru oleje přibyl ještě bimetalový teploměr (samozřejmě ve stejném designu jako ostatní budíky) a pak montáž „kapek“. Ty mě stály 300 Kč obě a mám ještě jednu nohu a 2 kapky bez nohou k tomu – ty si nechám až toho idiota zase třeba napadne mi nějakou kapku ukopnout...

Aktualizace 30.12.2003:

Během zimy 2002/2003 jsem se rozhodnul, že je třeba Berušku (teda mé eRko) zrenovovat. Vedlo mě k tomu hlavně to, že to auto mám opravdu rád a nechtěl jsem, aby mi shnilo před očima. To byl ten hlavní důvod. Další důvod byl ten, že po násilné separaci příčňáku byla prasklá hlava a bylo třeba ji vyměnit, přední blatníky byly pomuchlané, auto hůř brzdilo a vůbec bylo třeba to dát trochu dohromady...

Ona totiž Beruška nebyla zřejmě nikdy během svého života renovována. Teda, abych byl přesný, na počátku svého života, kdy se během 2 let (údaj z TP) přetransformovávala z pravostranného erka na levostranné, byla většina skeletu (+ zadní blatníky a vnitřní výztuhy) natřena gumoasfaltem a později byly ještě vařeny drobné zuby času. Potom (to už ji zřejmě vlastnil minulý majitel) byla nabourána na levý přední bok, takže ten byl jen vyklepán, zbytek zatmelen, skelet byl vylit vyjetým olejem, to co bylo vidět, bylo stříknuto sprayem. A jezdilo se vesele dál...

Takže o renovaci bylo už rozhodnuto. Domluvil jsem se s kamarádem, který se opravami aut živí... Petr mi ale hned na začátku řekl, že na to má málo času, takže vše, co si na tom udělám sám, bude jen výhodou. To jsem samozřejmě přivítal. Plán byl takovej, že se auto odstrojí, co bude třeba se zavaří, vymění se přední blaťáky, hlava, pak se to stříkne a bude hotovo. Během 1 měsíce musí být hotovo... Čas jsou peníze a je třeba dělat i další auta a ne se půl roku babrat s jednou Škodou :-( Realita byla trochu jiná, protože z avizovaného 1 měsíce se staly měsíce 4. Ne, že by na tom bylo tolik práce, ale jen se to všechno začalo dělat pořádně :-)

Auto se kompletně odstrojilo asi během 1 - 2 víkendů. Petr přes týden pracuje jako zedník, takže jsme na autě dělali jen o víkendech. Teda v praxi především soboty. Když bylo odstrojeno, půjčil jsem si od Tomáše D. - vlastníka S100L, kterého tímto zdravím, horkovzdušnou pistoli a dal jsem se do odstraňování vrstev Tlumexů. Horší práci snad neznám. Je to hnus fialovej. Ten, kdo to v životě nedělal, neví o čem mluvím, a ti ostatní jistě ví. :-) Nejdřív zadní podlahu, pak přední podběhy, zadní podběhy (ty jdou fakt hnusně), zadní nosníky skeletu (vlastně i prahy) a nakonec zadní blatníky (přední jsem dával nové, takže ty stačilo jen několikrát natřít novou vrstvou Tlumexu). To trvalo zhruba další 2 - 3 soboty. Když bylo odasfaltováno, tak jsme zjistili, že auto je fakt hodně zachovalý (takhle zachovalý erko ještě nikdo s přítomných neviděl :-), takže těch 5 dírek vpředu + ohnilý horní levý lem kufru a pár ostatních dírek se vyvaří jakoby nic. Dokonce i prahy byly naprosto o.k. Žádná díra, jen to bylo seshora nahlodaný. Dávat to celé nové nemělo smysl a tak to Petr nahoře vyříznul, vzal plech a zbytek je už vidět na fotkách. Pak jsme ale zjistili, že jak bylo to auto bouraný, tak naprasknul pravý sloupek u dveří (v místě kde se spasovává zadní blatník) - to se taky zavařilo. Než jsem to ale všechno natíral znova, bylo třeba ještě odstranit zbytky Tlumexu - takže jsem vzal hadr s benzínem a čistil. To je taky hnus fialovej. Vyplácal jsem na to asi 5 l benzínu, hadrů nepočítaně a byl jsem od toho docela zfetlej a pěkně upatlanej. Takže cesta v 9 hodin večer - cca 35 km - domů byla docela zábavná :-) Pak přišlo na řadu natírací období - všude jsem napatlal 3 - 4 vrstvy Tlumexu, takže toho na autě bylo už 5 kg. To musí vydržet...

Když jsem pak za týden přišel k autu, tak jsem si všimnul, že pod pravým zadním bubnem je rozlitá brzdovka. Takže další práce je jasná. Prasátko odešlo do věčných lovišť. Na fotkách je to docela dobře vidět, co to bylo za humus. Celej štít byl naprosto zasranej od brzdovky, která se smíchala s prachem z obložení a ještě čímsi, co do bubnu za ta léta napadalo. Takže opět benzín, vyčistit, koupit nová prasátka, pakny a spasovat. Ty pakny, co tam byly, byly naprosto k.o. - obložení z nich šlo odloupnout nehtem :-) Zas je to docela dobře vidět na fotkách. Po očištění a odrezení jsem zase všechno natíral - tentokráte antikorozní základovkou. Pak se na řadu dostaly obě nápravy - ty byly sice obě ve skvělé kondici, ale ani tak je neminulo očištění od rzi a drobné zaléčení odrezovačem + nátěr antikorozní barvou.

Celou dobu, co renovace probíhala, jsem řešil, zda mám shánět široký nápravy nebo vyřešit zvětšení rozchodu jinou metodou. Zadní eMkovu nápravu jsme už měli ve stodole, ale od stavu zachovalého se tenhle kus šrotu velmi vzdaloval. Sehnat zachovalé přední eMko se šnekovou rozvodkou taky není žádná sranda, a tak když se mi naskytla možnost koupit převařáky za akceptovatelnou cenu, bylo rozhodnuto. Než jsem je koupil, nechal jsem si je zkontrolat v pneuservisu, jestli nehází. Neházely. Ani o milimetr. Takže hned druhej den mi říkaly pane. Stříknuli jsme je stříbrnou metalízou na kola a myslim, že vypadaj docela super. Každý je zhruba tak o 1,8 mm posunutý, takže se do zadních podběhů vešly naprosto o.k. Je tam zhruba 0,8 mm místa. Pneu jsem vyřešil díky 165/70 R 13.

Co s prasklou hlavou? Petr sehnal jinou, ale tu jsem nikdy v životě neviděl. Sehnal jsem totiž jinej motor. Původně to měla být (údajně udělaná) S120 (že Bidlasi :-)) ale pak se z toho vyklubala S110R. Motor byl od Bidlasovo kamaráda, erkaře "Pekáče". Jak se ale později ukázalo, tak ten motor byl - teda zatím ještě je :-( - naprostá mrtvola. Strašně mu klepou ventily. Do kopců se musí za 3, někdy to pojistí i 2. Jsou oklepaná vahadla a dosedací plocha ventilů. Ale ani výměna vahadel nepomohla. (Kompresní tlaky na všech válcích jsou ale mezi 11 a 11,5.) Provizorně (resp. poslední možnost - aneb hlavně se nebát) jsem zbrousil flexou do roviny dosedací plochy ventilů na vahadla a vyleštil je, ale stejně to moc nepomohlo. Vůle jsou dobré, rozdělovačů jsem zkoušel nepočítaně, výměna cívky taky nepomohla... Jediný, co si myslím, je to, že jsou vyběhaná vodítka ventilů a ventil tak přesně nedosedne při vyšším zatížení do sedla. Jo, a taky to žere olej, takže proto si myslím, že je problém právě v těch vodítkách... Ale teď už je to stejně jedno, protože jsem sehnal koně 120LS po GO, a ty vypadají opravdu slibně :-) Do auta je plánuju dát na jaře.

Další práce na renovaci (po zavaření, zaléčení odrezovačem a natření antikorozními barvami) bylo spasovávání auta s použitím některých nových dílů dohromady. Byla to docela pakárna, protože neseděly např. díry na předních blatnících. Po spasování bylo třeba tmelit a brousit a tmelit a opět brousit. Když to bylo vytmeleno a vybroušeno, tak se to začalo brousit a tmelit zas... Většina původních dílů byly docela zbouchané. Jedna prohlubeň vedle druhé. Někde - hlavně na zadních blatnících - byly dokonce i "boule" ven, které nechápu, jak se mohly stát. Že by některý z původních majitelů sundal zadní tapecírung a vozil vzadu v autě železné trubky??? Střecha byla taky docela zajímavá - těch prohlubní po tom idiotovi, kterej se po tom prošel, bylo docela dost... Epizodou byly taky i dveře. Hlavně ty u řidiče - po havárii nebyly úplně skvěle vytažené - a tak se taky tmelilo. Tmelilo a brousilo se cca 4 týdny (tedy přesněji 4 víkendy + občas po odpolednech). Mohlo to být sice lepší, ale na to jaká to byla bída, tak to podle mě dopadlo nakonec docela dobře. Další akce bylo stříknout auto oranžovým akrylem. Výsledek je vidět na fotkách.

Na autě jsou veškerý gumy kolem všech skel a dveří nové. Chtěl jsem sehnat nové i hliníkové, chromové a plastové doplňky, ale to se mi vždy nepodařilo. Některé díly jsou zrenovované původní nebo koupené starší a opět zrenovované.

Po dokončení renovace přišla na řadu zatěžkávací zkouška. Ta čítala zhruba 2,5 tis. km po vlastech českých a slovenských. Bez problémů. Jediná závada byla prasklá přívodní hadička ke karburátoru. Sice jsem každý 2. den ladil ventily a předstih, ale ono to stejně moc nepomohlo, a motor klepal furt. Ani natural 98 (+ aditiva samozřejmě) nepomohl. Věřte nevěřte, ale když jsme dojeli na "parking place" pod Spišský hrad, tak ten chlapík, co vybíral kačky za parkování erko v životě neviděl a udiveně na nás koukal se slovy, že u nich jezdí takový ty, co mají dveře čtyři, ale takový krásný dvoudvéřový tam nejezdí. Musí to být nějaký vzácný veterán...

Doplnil jsem nejaky dalsi fotky... Motor - to uz je ta LS120, pak jak mam udelanou muziku... No a jeste malej bonus v podobe modelu eRka v oranzove barve - presne takove, jakou ma Beruska :-)

Dlouhou dobu jsem článek neaktualizoval... Nu, co je tedy nového?

V létě roku 2004 jsem s Beruškou absolvoval cestu do Chorvatska na ostrov Krk. Cesta probíhala dobře, všude jsme budili patřičný ohlas. Trošku problémy nastaly se zvyšujícími se teplotami motoru, vlivem teplot okolí z rozžhaveného asfaltu... ...teploty vzduchu ve stínu (kde na silnici je stín, že?) dosahovaly vysoko přes 35 st. Celsia, teplota oleje ve vaně přesahovala 90 stupňů, voda místy dosahovala 100 st. Celsia. Takže bylo třeba občas pustit i topení, ale to k celému výletu tak nějak patřilo. Cestou tam začalo mírně hlučit ložisko na spojce, ale to byl spíš problém psychický než technický. Čím více jsem se vzdaloval od Čech, tím více na mě občas dolehnul pocit, co kdyby odešla nějaká maličkost, kvůli které bych nemohl pokračovat dál (i když spousty „problémových“ ND jsem si vezl s sebou). Naštěstí se nic takového nestalo a vše bylo OK. Suma sumárum, přes 2.500 tis. km v obrovských vedrech při průměrné spotřebě lehce přes 6.5 litru... Takže SUUUUPEEEEER!

Při návštěvě pana kolegy Petra Houšky a následných závodech autoslalomu v Milovicích v létě téhož roku 2004 se projevilo, že obvodové zdi nemovitosti Sáhiba z Dobrovic jsou přeci jen o něco málo tvrdší než levé eRkové dveře... Takže výsledkem byl odřený lak a krásné 7-mé místo z autoslalomu v Milovicích absolutně. Pak na podzim ještě do mého předního kufru nacouval terénní NISSAN, takže Beruška již byla samý šrám s patinou opravdového závodního vozu.

S takto „upraveným“ vozem jsme absolvovali podzimní sraz v Klatovech, kde jsme se v LadyCupu dostali na bednu a v MenCupu jsem se ve své třídě umístil „na bodovaných místech“.

V létě 2005 jsem dostal pozvání od pana motoráře Schwejka na sraz ŠKODA clubu Praha na Knížecí rybník, kde jsme s Beruškou získali první místo v závodech na letišti ve Všechově ve své třídě (do 1.200 ccm).

Z této akce putovala Beruška přímo do garáže, kde se začalo na – již dříve plánovaných - opravách a úpravách.

Za prvé byla opravena karoserie – lak, jak šrámy od NISSANu, tak i od Petrova baráku a dále ještě zadní haubna, která byla pomalovaná černou lihovkou (pozůstatek ze srazu na Štilci).

Oprava a kalibrace otáčkoměru a tachometru – polepy nalepeny na původní kovové podklady, ty plastové, na kterých byly polepy nalepeny dříve, se lehce zohýbaly od ostrého Chorvatského slunce... ...ale i přesto ukazuje otáčkoměr ve vyšších otáčkách až o 1.000 méně (měřeno nezávisle na sobě několika stroboskopy)...

Byla kompletně zrepasována přední náprava – svislé čepy, nová převodka, tyč řízení, kulové čepy, pomocný čep řízení, nová ložiska... Dále byla přední náprava vyztužena (vyztužení spodních ramen dle dokumentace pro 130 L/A) a náprava byla osazena novými zkrácenými pružinami. S vyztužením také Beruška dostala nové kotouče (LUCAS) a zrepasované 4-pístové brzdiče (vrtané – místo propojek) s obložením FERODO. Jen připomínám, že Beruška má ještě původní – úzké – nápravy. S opravami pomáhala také Terezka Tadeáška, takže tímto jí patří nejen dík můj, ale i Berušky.

Dále ještě byly – zatím provizorní řešení – zakoupeny a zrenovovány hliníková Škodovácká kola „otvíráky“ rozměr 4,5 J x 13 (díky Petrovi H. za zprostředkování). Nazuty pneumatiky rozměru 175/65 R 13 MICHELIN ENERGY. Pod tyto kola přijdou ještě decentní hliníkové podložky (cca 1,3 cm) s centráží do středu kola.

Sladkou třešničkou na dortu bylo osazení nových krytek vnitřního osvětlení interiéru od pana Ledra...

V plné síle a kráse jsme vyrazily na Hundertgang 2005, kde jsme získali první místo ve sprintu ve třídě N1 :-)

září 2005:

Vyrazil jsem za Vláďou Hosnedlem s polotovarem na výrobu podložek a cestou jsem se nedíval před sebe, takže... ...takže se před mou novou přídí vytvořila kolona vozidel a... ...a co neubrzdíš to neokecáš... ...takže výsledkem byla nehoda, kterou odneslo přední čelo, blatník, podběh, nárazník... No, ale naštěstí jsem všechny patřičné díly sehnal během několika málo dní (díky Vláďo) a Beruška jela k doktorovi...

Běšiny – podzim 2005.

Oprava předku se do Běšin stihla, takže jsme s Beruškou vyrazili opět naleštění a v plné kráse. Sraz jsme si užili, lidi super, organizace skvělá, vše fungovalo jak má... A výsledek? Výsledek bylo 4-místo ve sprintu v kategorii N1+S1 a pak umístění „na bedně“ v závodu o Pohár Škodateamu – 2. místo v třídě N1+S1 :-) WOW, Beruško gratuluji, jsi úžasná... Všechno jsi vydržela a to jsem Tě opravdu nešetřil... :-)

...přikládám pár „sexy“ fotek z jedné z posledních podzimních vyjížděk...

A co se děje mimo garáž?

U pana Schwejka se nyní staví (tedy, ne „se staví“, ale pan mistr Schwejk staví) nový agregát. Základem budiž koníci Š130... S tímto také souvisí repase 4-kvaltové převodovky (se stálým převodem 4,222)... Motor bude osazen zrepasovaným karburátorem JIKOV DDSR; děkuji tímto Martinovi z Košic za jeho sehnání. Nový agregát a převodovka by měla Beruška sedlat už během jara 2006... O zajištění výroby nové výfukové soustavy se stará pan RST, takže také, Radku díky... Mno, už se oba na nový motůrek moc a moc těšíme... :-)

...takže tímto budou zřejmě stávající koníci 120LS časem na prodej...

jaro 2006:

Tááááááák, děfčata a klucka, aktulizace je tady... A o čem bude tentokrát? Asi nejvíc o Schwejkoagregátu:

Ale ještě jak to tak bývá, mezi podzimem a jarem je tu zima, takže tady jsou 2 zimní fotečky:

Je 14 dní před jarními Běšinami: Volám RST: „Zdar Radku, jak to vypadá s výfukovou soustavu? Že bych se stavil a dal bych ji na Berušku?“ „jj, je hotová, přijeď...“ Poté volal Schwejk, že má hotovej agregát a že jestli ho tam nechci taky nalákat... No, nejdřív jsem nechtěl, že je třeba se s novými koňmi naučit, trošku je potrénovat, rozhýbat a raděj až po KT... No, ale klucka mi překecali (a stále podezírám RST z mého přesunu ze skupiny N1 do N2 :-)). No, takže bylo rozhodnuto. Je 14 dní před KT, vyrážíme za RST a Schwejkem a jdeme montovat 130-tku, vyměnit převodovku, zrepasovat zadní poloosy...

Začalo se pracovat v sobotu ráno. Vyndat koně, vyndat almaru, poloosy... Repase poloos (ložiska, gufera, nový kameny – nové, ze starých zásob, s drážkou, z dob slávy modelu Š1000MB). Postupně se přijeli podívat všichni okolní a přidat ruku k dílu – Fido, Petr Houška, Petkar (jen podívat) a nakonec pár místních tunerů (poradit a podívat). Dole je pár foteček, zvlášť jedna je o výměně nové gumové záslepky tunelu – speciálně pro Martyho :-)

Uctenky za drobne ND na celou akci:

Tak takhle to celé probíhalo:

A už je tam:

No a pak se ladilo a zkoušelo:

Pan RST zapůjčil k celé akci svou novou garáž a také ubytování s plnou penzí – díky :-)

Motor dostal novou náplň polosyntetiky a vyjelo se na první zkušební jízdu. Trošku byl problém s novou převodovkou (po repasi), kvalty šli hodně ztuha, hlavně trojka... Motor šel do otáček docela dobře, ale strop byl v cca 5.5 tisících... hm hm hm, no, není to zajeté... Po zkušebních jízdách „kolem lípy“ najednou asi po 20-ti kilometrech (co měl motor najeto) klesl tlak oleje... Začala svítit kontrolka mazání... Olej se spálil... Takže nová náplň minerálu na sebe nedala dlouho čekat... Auto se dostrojilo s tím, že se motor musí rozjet, uvolnit a mělo by být všechno gut...

Abych motor co nejvíce zajel, jezdil jsem s eRkem celý týden do práce. Další víkend byl naplánovaný výlet do Prahy. Problém se stropem otáček motoru stále stejný, navíc se opět začal projevovat nízký tlak oleje... V rámci testování jsem v pátek večer zajel za S.D.Gotrekem a vypůjčil si od něj větší (litrovou) řemenici k větráku. Ještě v noci jsme ji tam nalákali. Celá sobotní cesta do Prahy byla v pohodě, večer jsme ještě dali se Schwejkem závody do vrchu na Strahově, pokecali a rozjeli se domů... Cesta domů ubíhala výborně... Tachometr cca 120 km/h, voda 85... ...voda 85... wrrrrrr Najednou se z motoru začal ozývat divný zvuk... Něco začalo chrastit... Ale nebyl to obyčejný chrastivý zvuk... Ten zvuk už přece znám... jj, sakra, zase se povolila 7-mička šroubek na obruči u ramene větráku... No nic, dojedu na benzínku a tam ho utáhnu... ...jedu dál... Letmý pohled na teplotu vody... A sakra, 100 stupňů, začínám vařit... Hned jsem zastavil a vypnul motor... Otevírám zadní kapotu, všude tma jak blázen – ale sakra, rameno má šroubky všechny... Výfukový potrubí u příruby svítilo tmavě červenou barvou... hm hm hm, to nevypadá vůbec dobře... A rafička teploty vody je na svém pravém dorazu...

Co dál? V obavách o další existenci Schwejkoagregátu jsem si dovolil panu mistrovi zavolat... hm hm hm Co by to mohlo být? Vody je dost, ale motor nechladne, termostat otevírá... ...voda není natlakovaná... ...prasklá pružina na ventilu, prasklá hlava??? atd. atd. atd. No nic, vydrž, jedu za Tebou, byla poslední Schwejkova slova... Asi za 1.5 hoďky byl Radek u mě, zastavil za mnou a se slovy „navrč to“ jsem natočil motor... „No to je jasný, že nechladíš, vždyť nemáš řemen!!!“ „no ty woe...“ hm hm hm, připadal jsem si jako debil... Banální záležitost, jasná věc... A já kvůli tomu někoho tahám 150 km z postele... No nic, stejně je to Gotrečkovo chyba, on totiž ten „kopřivovej“ řemen byl mnohem tlustší a proto se stáhnul :-))))) ok ok ok, na první benzíně jsem koupil láhev J.P.Chenet a doma jsme se tomu zasmáli... jo, jinak to chrastění – to byly podložky v řemenici – byly tam volně, protože jak jsem psal, řemen byl příliš tlustý...

Na neděli byla v rámci příprav na KT naplánována oprava nízkého tlaku oleje díky výměně prsou motoru... Takže jsme s Radkem ráno vyrazili ke Slanýmu... Výměna prsou tlaku oleje nepomohla... Jeli jsme to projet, motor měl najeto cca 2.tisíce, ale stále se nechtěl rozjet... Zkusili jsme přeměřit kompresní tlaky. A sakra... Namísto očekávaných cca 15-ti JEN 8.5... Někde je problém, kterej vysvětluje, proč se motoru více nechce a proč je schopen držet i s ostrou vačkou plynulý volnoběh 800 otáček...

ok ok ok. Na KT si vzhledem k výkonu a přesunu do skupiny N2 (nad 1200) žádné ambice nedělám, motor musí po srazu znovu ven a musí se najít chyba – jak v mazání, tak s kompresním tlakem ve válcích...

KT proběhly bez vavřínů, ovací, slávy a poruch – níže přikládám video s trubkou od "Strnyho", fotky jsou ev. vidět na www.skodateam.cz.

Protože jinak se mi odkaz nepovedlo zaktivovat, je treba CTRL+C a odkaz CTRL+V do nového okna prohlížeče (bez uvozovek)

"http://www.skoda110r.cz/file_download.php?fid=56"

• zvuk nutný :-)

Domlouvám se se Schwejkem ohledně dalšího vývoje motoru. Za týden Berušku odvážím a je dohodntuto, že:

Udělá se nový výbrus kliky (původní byl zřejmě špatný).

Zkoukne se celý stav motoru a ložisek.

Těsnost hlavy, ventilů.

Těsnot kroužků, zámků.

...atd...

Prostě, jednak najít chybějící tlak oleje a druhak najít chybějící kompres.

Hlava je snížena správně, 3 ventily lehce netěsnily. Ale jen lehce – opraveno. Nové písty od Kolben-Schmidt jsou sice menší a mimo všechny tolerance ŠKODA AZNP, ale dle výrobce je to dáno jiným materiálem, který má jinou tepelnou roztažitost. S tím souvisí i velikost zámků na kroužkách, sice jsou větší, ale stále v toleranci... Vložky jsou v dobrém stavu, nikde nic neprosvítá... Takže dole tlak unikat nemůže, nahoře taky ne... Poslední možnost je špatné časování: klika – vačka.

Ve stavu rozložení byla Beruška i v době, kdy měl náš milý kolega Chrobák Sáček svatbu a tudíž se mu ještě jednou omlouváme, že jsme přes pozvání nemohli přijet, protože nebyly kobylky... chjo :-(

Ale posuneme se v celém příběhu dál. Je konec května a dostávám od Schwejka zprávu, že motor je seskládán a je od Vládi „tátomechanika“ zapůjčena stolice na vyzkoušení motoru. Odebírám se tedy ku Praze za panem motorářem. Hned v pátek jsme zkusili kompresní tlaky, změna žádná – studený motor 8.5... ...a to je málo, moc málo... Problém tedy musí být v časování. Protože vačky se brousí podle klínku, tam být chyba nemůže, je prostě špatná kliková hřídel. A to ne ledacjaká klikofffka, ale ta legendární, se kterou se na několika srazech soutěžilo v hodu klikovou hřídelí (no, asi se jí to moc nelíbilo, holčičce...). Btw, slovník spisovné češtiny říká, že je možné TA hřídel, ale i TEN hřídel... TA je v případě obecném, TEN v případě technickém... Mně je samozřejmě bližší TA :-)

Po nasazení 3-stupňového klínku se komprese zvedla na 10... wow, tudy vede cesta... ...ale stejně je to málo... Po nasazení klínku opačně, komprese klesla nekompromisně na 0, takže by motor nefungoval... Tímto jen poodhaluji pravdu o správném časování motoru (který se projevuje hlavně u ostřejších vaček s malým přesahem sání – výfuk: kde opravdu záleží na správném načasování celé soustavy). Bohužel, jiné klínky na vyzkoušení nejsou po ruce.

No nic, donastrojujeme motor a zkoušíme ho na stolici. Na navrčení reaguje dobře, mazání nesvítí, motor se chová lépe (nechce držet volnoběh pod 1200 :-))... Ale po prohřátí... :-( opět se rozsvítila kontrolka mazání... ...FUCK OFF... Kde může být chyba? Klika znovu přebroušena, nová ložiska, prsa zkontrolovány, pružinka u přetlakové kuličky taky, olej je ok... Kudy může tlak utíkat? – nobody knows... Po další chvilce vrčení se z motoru začaly ozývat podivné zvuky, které připomínaly přidírající se kuličková ložiska (...ale takové v motoru ŠKODA přece nejsou...)

Tímto se finálně rozhodujeme o odstavení celého agregátu a jeho opětovném rozebrání s znovuseskládání, tentokráte do nového – jiného – bloku.

No a teď resumé.

Z celého, mnou zakoupeného motoru S130 nezbude nakonec vůbec nic. Jak se ukázalo, hlava byla předělaná tisícovková (ano, jde to, přátelé), blok motoru zřejmě křivý... Ojnice byly S120, takže také nepoužitelné, písty jsem kupoval nové... Novou hlavu jsem koupil od Fida. Klika – legendární srazová favorit (teď ještě legendárnější) – bude nahrazena jinou – i když zřejmě již ne toliko legendární. Blok motoru bude nakonec zřejmě použit také původní Fidův.

...atd. atd. atd...

jj, je to skládačka...

...je to skládačka, která doufám, měla by býti hotová do konce července...

No, po takto smutném a deprimujícím závěru jsme s Radkem osadili Berušku opět původním motorem S120LS, který má kompresní tlaky 12.5 a studeny maze 4 na volnoběh (teplý 2 na volnoběh a 4 při 2.5 tisicích otáček)...

A z celého mám ještě jeden poznatek... Opravdu není od věci alespoň 1x za 20 let provozu povolit šroub připojení hadičky tlakoměru v palubce u budíku a nechat odtéct min. 20 let staré cosi (co možná dříve bylo olejem M6AD)... Po této opravě se tlak ukazovaný tlakoměrem zdvojnásobil :-)

Léto 2007:

Na autě v zásadě vše funguje tak, jak má. Největší Beruščí akce tohoto roku byla úspěšně zakončena. S kolegou S.D.Gotrekem jsme strávili týden s našimi vozy ŠKODA na jednom malém ostrůvku u Jadranu (Beruška se tam byla podívat už podruhé) :-)

Několik málo fotek zde:

Mimo tuto akci jsme byli vidět na několika srazech a závodech.

Probíhaly průběžné opravy / údržba a Beruška konečně dostala 13mm centrované duralové podložky, fotky zde:

Podložky jsou na autě víceméně jen pro parádu, jízdní vlastnosti zůstaly v zásadě nezměněny (dle očekávání). Podložky se lehce negativně projeví při jízdě na mokru v malé rychlosti (cca 40 km/h) při prudké změně směru jízdy, ale naopak lehce pozitivní dopad je při rychlých průjezdech táhlými zatáčkami. Ale jak říkám, tyto změny jsou pozorovatelné až když se auto dostává na své samé hranice dané fyzikálními zákony, při "normální ostré" jízdě není žádný rozdíl pozorován. Lemy zadních blatníků mohly pomontáži podložek zůstat tak, jak byly v Kvasinách vyrobeny.

Dále byly zrepasovány brzdy a došlo na montáž dodatečného chladiče - několik fotek zde:

Za tuto akci děkujeme Medvědovi!

Objevily se problémy s tekoucím vnitřním guferem na zadní poloose. Vše vypadá, že je OK, ale přitom není, olej stále trošku protéká tam, kam by neměl... Několikrát poloosy rozebrány a seskládány znovu, gufera zkoušena jednořadá a dvouřadá, černá a červená, ale úspěch se v patřičné míře stále nedostavuje...

...a pak - stále nechladíme tak, jak by bylo třeba :-(

...možnosti řešení už jsou víceméně jasné, už se jen dát do práce (ne náporové chlazení vpředu opravdu nechci) :-)

Léto 2008:

Auto až na několik maličkostí funguje, ale je teď spousty jiných starostí - takže se na Berušku moc nedostává (bohužel)... Letošní rok probíhal ve znamení stěhování auta do nového domova, průběžných oprav a několika výletů po okolí nebo do práce. Nic velkého, ale bylo to fajn. Na srazech jsme se letos moc neukázali - nebyl prostě čas. Pozitivní je, že se podařilo najít důvod nefungující podtlakové regulace otevírání škrtící klapky 2-hého stupně na DDSR (takže už nejezdím na mechanicky otvíranou 2-hou komoru), karburace dostala větší trysky, díky Medvědovi máme novou převodku řízení a podařilo se koupit několik málo (ale o to cennějších) náhradních dílů do zásoby.

Vystříkání dutin směsí převodového oleje a nafty je samozřejmostí :-)

Pro Martyho "katalog Š100r" jsme udělali několik málo fotek, tak krátký výběr zde:

O dalším vývoji budeme samozřejmě informovat.

aktualizace květen 2013::

Nu, když tak na to koukám, tak poslední záznam z léta 2008...

Auto je po celou dobu samozřejmě v letním výletním provozu (nebo i zimním, pokud je venku sucho a mám náladu se projet :-), a to v zásadě celkem bez problémů. Občas se nějaká ta drobnost pokazila, s některými jsem se naučil žít (nebyl čas a nálada je opravit) a tak jsem je prohlásil za "vlastnosti vozu" :-) a jiné jsem průběžně opravoval nebo měnil spotřební věci za nové. Źádné fatální problémy se nekonaly, a tak bylo možno auto užívat celkem bez problémů. Každý rok jsem najel několik tisíc spokojených km.

Takže krátké resumé pár věcí a poznatků z poslední doby, co se eRka víceméně týkají:

a) přestěhoval jsem se, dostavěl jsem garáž (musím poděkovat KDB a Medvědovi, kteří byli občas přítomni nějakého toho "workshopu" :-)

b) stále kupuji nové a nové náhradní díly (co se nesežene teď v mototechnách za pár korun, to se bude za pár let kupovat za velký peníze na burzách). Vtipný je to, že mám v hlavě pořád ty samé věci který "nutně potřebuju", takže něco mám už tolikrát, že to do konce života nemůžu ani spotřebovat :-) Ale to nevadí :-) Tak to bude na výměnu za něco jiného, co zas kupoval navíc někdo jinej :-)

c) z a) a b) plyne, že garáž se postupně kupí dílama, takže zjišťuji, že každá garáž je za chvíli malá... :-)

d) vedle garáže jsem přistavěl přístřešek na další vůz a úspěšně jej "zaplnil"

e) pokukuju po nějakém dalším přibližovadle...

e) z a), b), c), d) a e) plyne nejen že každá garáž je za chvíli malá, ale že vlastně každý prostor je za chvíli malý...

f) Rozmyslel jsem tedy, kterým směrem bude možno postupně rozšiřovat krytá parkovací stání (záleží na času, financích a životních okolnostech) :-)

g) během 5/2013 jsem si v garáži konečně dodělal pojízdnou skříňku na nářadí a vymazlil jsem si nový ponk, který jsem osadil anglickým svěrákem "TRIUMPH". Ještě mi čeká udělat rozvody elektřiny a světel - to bych rád stihnul také během letošního roku.

Jelikož mám problémy s provozním autem (Rover cabrio) - snad budou vyřešeny do konce května, tak v případě hezkého počasí jezdím do práce s eRkem. Takže pár z těch "vlastností auta" bylo třeba posunout zas o kus dál neb mi začaly trošku štvát a kazit radost z jízdy. Celý minulý víkend jsem se tedy věnoval víceméně jen eRku, takže:

Auto špatně brzdilo (podezříval jsem krom jiného především hlavní brzdový válec - koupen nový pístek a komplet gumičky). Zatím oboje leží spokojeně v garáži a k mé radosti to zatím ani nebudu potřebovat :-)

V sobotu jsem sehnal nové originál azbestové destičky na 4-písty, které jsem do auta hned zamontoval.

Dlouhodobě jsem měl problémy se zadními brzdami - opakované problémy s prolínáním oleje do bubnů (opakovaná výměna vnitřního a vnějšího gufera, ložiska, atd., neúspěch, tak znovu, ...), které jsem nakonec řešil tak, že vždy před nějakou delší cestou nebo STK jsem pakny a bubny vyčistil (+ každý rok nová sada paken)... Už mi to naštvalo, tak jsem se dal znovu do zkoumání problému. Zjistil jsem, že jednak poslední výměna vnitřních gufer zafungovala, ale na obou bubnech mi chybí takový ten kroužek, co je zalisovaný zevnitř na bubnu a brání ostřikování oleje a vazelíny po bubnu vlivem odstředivé síly směrem do brzd. Takze to je kámen úrazu. Ze starých orezlých bubnů jsem tyto kroužky vypreparoval (zjistil jsem, že každý má jiný průměr a vůbec je trošku jinak tvarovaný - tak doufám, že všichni originalisti budou mít na svých autech "ten správný" :-). Dopasoval jsem tyto kroužky do stávajících bubnů, zalepil barvou a zalisoval. Naimplementoval jsem další novou sadu paken s azbestovým obložením a zrepasované brzdové štíty s excentry. Samostavy jsem uložil pro "budoucí generace". Zároveň jsem pomocí vymezovacích podložek vymezil axiální vůli na obou poloosách. V neděli dopoledne jsem brzdy testoval a seřizoval jsem ruční brzdu na "3-tí zub". Aktuálně mám z toho opravdu radost, auto konečně začalo brzdit (a to celkem statečně). Ruční brzda - není problém v 90-ti zablokovat zadní kola a auto jede stále rovně řizeným smykem. Tak doufám, že tím je moje anabáze ohledně problémů s brzdama definitivně vyřešena :-) Hallelujah. Ještě bych rád vyměnil brzdovku (je v autě asi už 5 let), ale to zas "až budu mít náladu něco kutit".

V motoru jsem znovu přehodil cívku za elektronické zapalování "ETZ" + opravil pár narychlo spáchaných kontaktů v motoru z doby kdy, jsem před 2-ma lety cestou na Martyho sraz naryhlo ve tmě u silnice měnil právě výše zmíněné "ETZ" na silnici zpět za cívku - problém nakonec nebyl v samotném "ETZ", ale pouze ve špatném kabelu od "ETZ" k rozdělovači. Moje zkušenosti s "ETZ" jsou víceméně pozitivní, motor má mnohem kultivovanější projev a také "jde více za plynem". Jediná nevýhoda je nemožnost měření předstihu "na jisku".

V garáži mám stroboskop, takže ho zkusím nějak zkompletovat - ale před pár lety jsem ho půjčil jednomu nejmenovanému bývalému kamarádovi a mám dojem, že mi tam jeden kus tohoto přístroje chybí - ale možná se pletu. Asi mu budu muset zavolat (pokud se po přečtení těchto řádek neozve sám) nebo se u něho stavit ná kávu od žida (ze spolku už nemá) :-) :-) :-)

Stále laboruji s chlazením motoru - aktuálně mám "vše vzadu", chladič mám udělaný na zakázku s jednou řadou trubiček navíc a tvrdým víčkem, dále jezdím plastovou vrtuli + větší řemenici (originál řemenice ve spojení s plastovou vrtulí "žere znatelně výkon"), na vodní pumpě (vrtulka "z užovky") + velká řemenice a dále v autě namontován ještě další "mezichladič" s ventilátorem.

Když jsou teploty pod 20 stupňů, je to OK, když je více a jede se svižně, je třeba zapnout občas topení. Nebo vyměnit řemenici vrtule zpět za menší originál. Ale ani tak teplota motoru nešla nikdy výrazně přes 100 st. Celsia, statečně se drží okolo 100-ky :-) Takže přemýšlím nad další variantou vývoje chlazení (v úvahu přichází ještě jeden mezichladič (mám v hlavě 2 varianty umístění "vzadu") nebo ještě dozapojit malý náporový chladič na sekundární okruh dopředu pod nárazník / za lízátko. Možná cesta je ještě v instalaci chladiče oleje (ale tomu moc nevěřím). Takže teď nechávám všechny varianty ještě trochu uzrát než se rozhodnu o dalším vývoji. Možná to skončí tak, že na léto namontuju zas originál malou řemenici a bude vystaráno.

Našel a opravil jsem "studený" + kontakt na teploměru teploty oleje který způsoboval, že při rozsvícených světlech byla rafička teploměru opřená o pravý doraz...

Upravil jsem gumu, která kryje volantovou tyč tak, aby správně seděla na nábě volantu. Už to vypadá zas o kus lépe.

Seřídil jsem otáčky motoru tak, aby se motor za tepla jen tak hezky převaloval a hezky se to "dole hádalo" :-) Když se tomu ale naloží, tak to bučí hezky :-) wrrrrr buuuuu hen heeeeen buuuuu

Umyl jsem zevnitř přední okno - bylo nějaký zamlžený :-) :-) :-) Vysypal jsem popelník.

Přesunul jsem přední výškové reproduktory z horní části přístrojové desky na boční kryty. Zjistil jsem totiž, že mi tam začaly opticky vadit a ta rovná eRkopalubka je takhle prostě víc "sexy" :-)

Nelíbilo se mi zakončení tapecíru dveří okolo čudlíku zamykání - zakončení tam totiž není veškerý žádný... Tak jsem přemýšlel, čím by to šlo nějak esteticky vylepšit. Zjistil jsem, že když se trošku poupraví kryty přídavných kontrolek, tak "to je to pravé ořechové" :-)

Ještě zbývá: Z motoru mi odkapává olej (jak teď jezdím s eRkem víc a v práci parkuju stále na svém místě, tak se už docela stydím, že je tam po mně mastnej flek...) - problém je ve stržených závitech vany motoru. Koupil jsem 7-mičku závitník, nové těsnění, motorový tmel a 7-mičky šroubky mám již objednané. Pak tedy ještě zbývá dořešit to chlazení a pak výměna táhel stěračů (na "praváka") a seřízení cyklovače. To jsou asi poslední 3 "vlastnosti" zásadnějšího charakteru, které bych rád posunul tím správným směrem :-) Tak snad to letos vyjde :-)

...pohledem do přítomnosti a své nedávné minulosti jsem zjistil, že všechna moje auta jsou jen benzinová a dvoudvéřová - není to nějaká úchylka nebo nemoc? Třeba combifobie kombinovaná s dehtofobií? :-) :-) :-)

Při psaní těchto řádek jsem se stal pozorovatelem tohoto: