Renovace našeho erka

V květnu roku 2009 jsme se se synem domluvili, že by nebylo špatné renovovat nějaké erko. Bylo to asi z mého popudu, protože jsme si v roce 1973 pořídili nové erko. Bylo krásně červené (8134) a bylo už se čtyřmi světly, opěrkami hlav a odvětráním.Koupili jsme ho 29.6.1973, po půlročním čekání, zda se naší známé podaří ho zajistit přes ředitele ČSAO. Ve středu zavolala: v pátek musíte auto vyzvednout! Jakou má barvu ani model nevěděla. V pátek jsme vzali dost peněz, aby bylo na přídavná světla a hliníkové poklice(v případě m.r.1972) a vyrazili. Auto bylo červené a již m.r. 1973.Bylo vyrobeno 26.6.1973 a zaplatili jsme 80.045,50Kčs s 15L benzinu.Na prvních dvou snímcích je erko asi dva měsíce staré, na třetím je z roku 1978 a na čtvrtém z roku 1979.(V celkovém přehledu fotek budou až na konci)

Měli jsme ho 8 let a protože jsem pracoval jako ved.lakovny, tak za ty roky bylo asi 4x přelakováno. Protože jsem jezdil jako mechanik Š 120S a pak Š 130RS ZAV a ZAO MR ČSSR, mělo samozřejmě i několik motorů, různě vylepšených.

Tak asi tak vznikl ten nápad.

A pak už to šlo rychle: do týdne jsme se jeli podívat na jedno erko, ale tam se nám nelíbilo, že ve střeše bylo okno a dost nejasný původ a zmatek v TP. Měli jsme jasno v tom, že auto musí být přesně podle TP a že provedeme renovaci do naprosto původního stavu a podle TP v době prvního přihlášení, tedy tak jak bylo vyrobeno.

Druhý den nás navštívil známý a po zjištění, že sháníme erko nám dal tip na člověka, který snad má tři erka a bydlí asi 15km od nás.Vyjednal nám u něho návštěvu a hned jsme se k němu vydali. Měl už jen dvě: jedno z dálky dobře vypadající a druhé nevábné a s různými vylepšeními

Koupili jsme tedy 19.čerence.2009 to hezčí.Je vyrobeno 31.3.1980.Jak se ale později ukázalo, žádná sláva to nebyla. Pojízdné bylo, ale nemohl jsem se trefit do průjezdu (spojovačka), v motoru to bouchalo (volný setrvák na klice).

Nám to ale přece nevadilo, stejně jsme ho ihned rozebrali.

Pak jsme demontovali motor s převodovkou a přední nápravu, skelet hodili na bok a seškrábali původní i nepůvodní antikorozní nátěry z dílů, které jsme chtěli na skeletu ponechat. Při tom jsme zjistili, že auto bylo třikrát přelakováno, několikrát byl hrozným způsobem vyvářen a opravován skelet a vše zakryto obrovskými vrstvami tmelu. Koroze byla úplně všude, i tam, kde být nemůže! Byli jsme rozhodnuti vyměnit kompletní ponton podlahy, L+P př.podběh, LZ podběh, podlahu kufru, přední a zadní čelo, všechny čtyři blatníky a opravit A sloupky, přední a zadní torpédo (části pod okny), střechu a mnoho dalších drobností. To jsme ale ještě netušili co nás čeká po opískování skeletu. Totální úlet! Vypadal jako kdyby stál na brokové střelnici jako cíl.

Jako řešeto! Na pískování jsme postavili z lešenářských trubek, podlážek a plachet speciální pracoviště, kde jsme vše opískovali. Jaká to byla makačka si asi ten, kdo to nedělal, nepředstaví.

Dopadlo to nakonec tak, že jsme sehnali jiný skelet na kolech, tento jsme postavili na kola a opískovaný a nastříkaný Formexem za hubičku i s některými díly prodali.

Druhý skelet na tom byl lépe. Byl sice havarovaný na PP podběh a podlahu kufru, ale to jsme stejně měnili, tak to nevadilo.Nemuseli jsme měnit ani ponton podlahy, ani žádný zadní podběh.

Tak a zase znovu: oškrábat a opískovat, hned potom nastříkat Formexem a 4.12.2009 jsme skelet dali do klempírny.

Mezi tím jsme ale pilně pracovali na dalších částech vozu.Jako první jsme se pustili do motoru: rozebrat, udělát nález = co je třeba vyměnit, opravit, renovovat. Hned na začátku jsme zjistili, že je v bloku zalomený šroub hlavy a aby to nevypadalo hloupě, tak tam někdo přilepil šteft a shora na něj dal matku. Znamenalo to nechat vyvrtat šroub z bloku, dát tam hliníkovou vložku, a do ní vyvrtat nový závit. Hezky se to píše, ale legrace to nebyla. Chtěli jsme zachovat blok s původním číslem. Pak jsme nechali blok a všechny hliníkové části motoru i vozu vyčistit tak, že získaly naprosto perfektní, čistý a vyleštěný povrch. Mezi tím jsme dali přebrousit kliku, osadit ojnice novými pouzdry a vyúhlovat. Nová sada vložek s písty je originál erko, hlava kompletně zrenovována (ventily, nadzvedáky, tyčky,sedla,vahadla), setrvačník a přítlačák jsme přetočili, věnec, ložisko a lamelu dali nový, vše natřeno originálními odstíny, tak jak bylo z výroby a 18.9.2009 je motor hotov!

Společně s motorem jsme provedli kompletní renovaci karburátoru, rozdělovače, alternátoru, větráku, vodní a benzínové pumpy. Vše bylo rozebráno do šroubku, vyčištěno, vyměněno, pozinkováno a zase složeno. Karburátor byl osazen a seřízen v Praze u pana Kratochvíla.

Hned po složení motoru jsme se pustili do náprav. Rozebrali jsme vše, očistili, a opískovali.Velké díly opatřili komaxitem a malé natřeli, nebo nechalli pozinkovat, tak jak bylo z výroby. Všechny čepy, pouzdra a ložiska dali nové.

A tak to vypadalo před složením:

a tak po složení:

Zatím co byla karoserie v klempírně, kde jsme na ní pracovali pouze o víkendech, rozebírali, čistili, natírali a opravovali všechny další části vozu. Rozebrali jsme i všechny elektromotorky, hydraulické válce, přístrojovou desku a všechny přístroje.

Sedadla měla popraskané potahy, prasklé části rámů opěráků i sedáků. Takže odstrojit, rámy opravit, opískovat, nalakovat, pružiny pozinkovat a shánět koženku, která by byla co nejvíc podobná té původní. Nakonec se díky Láďovi Ladičovi podařilo a čalouník nám vše, podle starých potahů, ušil. Ale navlékat vše zpět, tak to chce opravdu trpělivost, ale i to se podařilo.

Ještě ale nechat chromovat sloupky dveří, kliky, FAB zámky, opravit stahovačky dveřních oken, vyčistit, opravit a pozinkovat všechny mechanizmy dveří, opravit kabeláž a zadní svítilny, přední světla a fanfáry.

A ještě sloupek řízení, pedálovou konzolu s válci a ruční brzdu.

A to už byl leden 2010 a v klempírně to pomalu pokračovalo: bylo potřeba vyměnit oba přední podběhy, podlahu kufru, opravit pedálové podlahy a A sloupky.

Pořád nás jímala hrůza, když jsme si představili, že bychom opravovali ten první skelet. Tento byl o hodně lepší, ale práce opravdu hodně.

Při výměně prahů jsme na vodorovné výztuze prahu našli silnou vrstvu seschlého plniče, jak se při výrobě skelety máčely v nádržích s plničem. Prahy jsme vyměnili včetně výztuh a vzadu i s kapsami pro uchycení zadních ramen.

Zadní podběhy jsme opravili, přední torpédo také.

a pak přišla velká bolest kupátek: střecha. Konstrukční řešení výztuh střechy bylo takové, že se tam nikdy nedostala jakákoliv antikorozní ochrana. Byl tam holý plech a zrovna v místě, kde se rosení projevovalo nejvíc.

Ale i to se podařilo a my se pustili do lícování jednotlivých dílů. Protože už při výrobě lícování nebylo zrovna nejpřesnější, chtěli jsme být lepší. Všechny blatníky, čela, dveře a kapoty jsme nejméně čtyřikrát namontovali a zas odmontovali. Pořád nám to nešlo. Pak jsme zjistili, že nové přední čelo má naraženou svislou výztuhu a to nám neustále tahalo blatníky z úhlu proti kapotě.

Když bylo slícováno, znovu jsme všechny díly demontovali a dali i se skeletem do lakovny na nástřik vnitřků a spodku a po nástřiku epoxidovým základem, antikorozním a tlumícím materiálem a nakonec barvou jsme vše namontovali zpět a znovu slícovali.Barvu jsme nechali původní z výroby, 8125 šípková červená.

A to už byl začátek května 2010

Mezi tím jsme udělali převodovku, nová ložiska a synchrony a sesadil nám ji pan Sixta z M.Boleslavi. Potom chladiče, topení, konzolu řazení, kryty motoru, vzduchový filtr, nádrž, všechno zase vyčistit, opravit, nalakovat, vyzkoušet a připravit k montáži.

Ale to ještě nebylo všechno, Pořád ještě zbývaly lišty a čalounění. Lišty ohavně zohýbány, čalounění špinavé a s velkou vrstvou lepidel, na vlhkem promáčených deskách. Takže lišty vyrovnat a vyleštit, čalounění vyčistit a odstranit nánosy lepidel, vyrobit nové desky.

A v lakovně se pracuje na karoserii, tmelí, brousí a zase tmelí.

A pak 25. května 2010 je karoserie olakovaná. Ještě udělat černé prahy, jak to bylo z výroby, tam se s tím asi nepárali a natřeli to štětcem, my to nastříkali. No a po laku ještě vystříkat všechna dostupná vnitřní místa a dutiny voskem.

Při tom už se také věnujeme kobercům, zadnímu platu a potahu stropu. Staré nelze použít, proto poslouží pouze jako vzor pro výrobu nových. Koberce byl docela problém, hledali jsme původní materiál, ale to už opravdu nejde sehnat, jak odstín, tak výšku smyček.Nakonec jsme zvolili sadu od Michala Boudy. Potah zadního plata je poměrně jednoduchá záležitost když máte stejnou koženku jako na sedadla. Zrovna tak potažení plechů zadních sloupků a potahy předních sloupků. Potah stropu ale musí být ze slabší koženky, nejlépe když je dobře „tahací“ kvůli vypínání. Pak ještě koženku na vnější podhledy střechy, ta musí být slabá kvůli střešním lištám.

Karoserie je hotová, tak 28.5.2010 je svatba. Tak se říkalo když se do karoserie montoval agregát a náprava. Ale nejdříve ještě namontovat všechny trubky: brzd, spojky, paliva a nádrž.

A pak už tedy agregát a náprava.

Tak a od 26.5.2010 už to není karoserie a agregát, ale auto!

A od teď už to byla jen samá radost, bylo pěkně vidět , jak to přibývalo. Všechno už jsme vlastně měli připravené, tak to šlo docela rychle. Nejdřív natáhnout kabeláž, pak čalounění pod přístrojovkou a v prostoru za zadními sedadly, namontovat přístrojovou, samozřejmě trochu problémy se zapojením kabelů, ale protože celá kabeláž je celkem jednoduchá ( v nynějších vozech je víc kabelů do jedněch dveří), tak i to se podařilo. Lehce jsme se zdrželi s táhly stěračů. Které jsme koupili na aukru krásné nové, ale při montáži pořád něco nehrálo a pak jsme zjistili, že jsou na praváka. Takže rozebrat, upravit a pak teprve bylo vše O.K.Natáhnout strop, zadní plato a po montáži radiátoru topení i zadní sedadla. Pak honem na předek: světla, koberce

ostřikovače a teď drobný zádrhel, při montáži nádobky brzdové kapaliny jsme si teprve všimli, že držák nádobky je na novém podběhu nabodován obráceně. I to překonáváme a jdeme na zasklení. Gumy k zasklení oken máme od pana Svobody a přesto, že v čelním skle je důlek od kamínku, tak zasklíváme bez prasknutí skla. Gumy jsou trochu měkčí, než původní, ale opravdu bezproblémové.

A máme už konec června 2010 a blížíme se k finiši. Ještě zadní část: lampy, mřížku a nárazník, a pak jen dveře.

Stírací gumové lišty na dveřní skla od pana Svobody je lepší dát všechny čtyři se sametkou, protože ty bez sametek se lepí na sklo při stahování a jsou tak vtahovány dovnitř dveří.

A konečně 13.července 2010 provádíme první zkušební jízdu. Ještě chybí pár drobností, ale auto je hotovo. Tak ještě doladit karburátor, pár drobností a doplnit dobovou povinnou výbavu,.

Trvalo nám to všechno 51 týdnů.Chtěli bychom poděkovat Radku Medunovi a strojírně Jiřího Přívratského z Petříkovic, kteří nám pomáhali se složitějšími technickými záležitostmi a Honzovi Ševčíkovi, který nám vydatně pomáhal při pískování.

A ještě několik celkových fotek.

A teď už jezdíme na srazy:

40let Škoda 110R Coupé Rozkoš, Náchod, Kvasiny 28.8.2010

Než vypustíme vodu z chladiče Dvůr Králové 2.10.2010

Rozhodně se toho nebojte. Je to makačka, ale stojí to za to!

Teď děláme druhé.

Zima 2012

Naše červené erko má dnes najeto přes 3000 km bez jakýchkoliv závad.

Jezdíme s ním na srazy a pro potěšení.

V srpnu 2011 jsme byli opět na srazu Š 110 R na Rozkoši

V září pak na "Den s embéčkem" na Malé Skále

a tady jsme dostali cenu "Nejkrásnější Škoda 110 R"

Teď odpočívá a čeká na sluníčko.

My ale mezi tím pracujeme na druhém:

viz článek Renovace našeho erka II

Dále se můžete podívat na naše stránky "http://www.reincars.cz"

Změna

Tak naše červené erko (čerko) 20. září 2013 změnilo majitele.

Po třech letech bezchybného provozu, s najetými 5120 km. Uvolnilo prostor pro další velmi zajímavý vůz Š 1100 MBX.

Ale to už bude jiný článek.