Expedice GG 2011

úvod

Začíná rok první, rok nového věku, na jehož počátku se nachází úspěch expedice GG2011 - zdolání vysokohorské trasy Großglockner Hochalpenstraße skupinou vozů Škoda 110R a Škoda 110. Díky odvážným posádkám ve složení DejvV + Katka + Eliška, Chrobak.SACEK + Sibyla, Myschak + Gábina, Jikra + Jitka a kpt.Budha + Ondra je možné říkat, že slova jako šílené, nemožné či neuskutečnitelné jsou ve spojení se slovem Škoda 110(r) naprosto bezpředmětná.

červen 2011

Vše začalo nenápadnou zmínkou DejvVa o dovolená v oblasti Tyrolských alp, možné návštěvy zmiňovaného vrcholu a založení nového vlákna s v té době naprosto šíleným nápadem najít ještě nějakého blázna který by měl odvahu vyrazit s eRkem na Glockner. Ten blázen se kupodivu našel a dokonce nebyl jen jeden. Vzápětí se rozběhla internetová diskuse, která neměla v historii těchto stránek obdoby a překonala všechny dosavadní rekordy.

http://www.skoda110r.cz/forum.php?thread=7766

Témata s přípravami na cestu, konzultováním technického stavu vozů, dohadováním se o nejvhodnějších trasách a probíráním myšlenkových záchvatů prorostla celým webem. I nezainteresovaný návštěvník si musel nutně všimnout, že se děje něco neopakovatelného a tak se vzájemné rozmluvy stali vděčným a zábavným podmětem ke čtení a komentáři i pro všechny nezúčastňující se.

22.7.2011 - Den 0

V polovině republiky prší, případně leje jako z konve, ale Strakonické náměstí vítá odvážlivce slunným počasím. Vyjma Borůvky, která se zdržela administrativními nedostatky vlastní posádky, dorazila všechna auta v rámci domluveného časového rozpětí. Po vzájemném uvítání, představení se a zachycení několika památečních snímků vyrazila kolona nablýskaných vozů vstříc neznámému dobrodružství.

Během občerstvovací přestávky ve Vimperkém hotelu Terasa dorazila i poslední posádka a tak hraniční přechod Strážný / Philippsreuth překračovala celá expedice už v kompletní sestavě. Bez větších problémů projíždíme německé Passau a za nevěřícných pohledů přejížděných vozidel využíváme krátkého kousku dálnice k otestování výkonu svých strojů. Během bezpečnostní přestávky někde u města Pocking se sjíždí zase všechny vozy dohromady a dál již pokračujeme ve spořádaném vláčku.

Silnice rovné jako stůl, cestovní rychlost 100 - 110km/h, míjíme Salzburg a atmosféra se kterou projíždíme malebná městečka našich jihozápadních a jižní sousedů se nedá pořádně popsat. Každý druhý kamion zabliká, motorkáři zvedají ruce na pozdrav a při obsazení všech tankovacích míst na benzínové pumě se místo podivných úšklebků setkáváme se zájmem, obdivem a fotografováním. Tunely různých délek projíždí celá kolona za zvuků hromadného troubení a na všech posádkách je vidět, že si cestu vysloveně užívají.

S přicházejícím večerem se mírně zhoršuje počasí, avšak občasné přeháňky dodávají našim motorům další sílu a za mírného zrychlování si užíváme pohodovou jízdu bez jakýchkoliv zádrhelů. Do cíle prvního dne městečka Viehhofen dorážíme kolem jedenácté hodiny večerní.

Už samotný přijezd našich vozů k penzionu Embacher vzbuzuje dostatečnou pozornost a přes pokročilou noční hodinu nás vítají zvědavé pohledy návštěvníků snad ze všech oken a balkónů, které jsou zrovna k dispozici. Zbývá pouze rychle vyřešit malé nedorozumění s ubytováním, když zdejší majitelka patrně špatně pochopila naši objednávku a nedošlo ji, že eRkař přeci nikdy nedorazí sám a tudíž je nás o 3 víc nežli počítala. Po přerozdělení pokojů zasedáme na verandě k první večerní poradě a klábosíme o dojmech z cesty.

Nahromaděný adrenalin v krvi byl rozředěn přiměřeným množstvím alkoholu, plán na další den zhruba vymyšlen, zprávy do Čech o aktuálním dění odeslány a nic tudíž nebránilo tomu, abychom se odebrali kolem druhé ranní do svých, či spřátelených postelí.

23.7.2011 - Den G

Zážitky minulého dne spolu s vypitými litry tekutin všech druhů si vybírají první daň a předsevzetí brzké snídaně v sedm hodin bere rychle za své. Se zhruba hodinovým zpožděním a za naprosto neplánovaného deštivého a mlžného počasí dojídáme snídani, kolem deváté provádíme rychlou kontrolu aut, ještě zapózujeme několika českým motorářům a vyjíždíme směrem Zell am See a Großglockner-Hochalpenstraße. Z vědecko-výzkumných důvodů zastavujeme cestou u benziny a nabíráme všichni stejně plné nádrže.

U parkoviště před vstupní pokladnou ve výšce cca 800 m.n.m. nacvičujeme vzájemné rovnání vozů pro co nejzajímavější fotografické záběry, pořizujeme několik skupinových snímků a po zaplacení vjezdného 28€ začínáme stoupat. Do popředí kolony se rychle dostávají nadupanější vozy, jejich motory zvládají překonávat počáteční stoupání kolem 5-8% na třetí rychlostní stupeň. Brzy však dojíždíme koncernové plechovky všech druhů, jejichž piloti stojí na brzdách před každou zatáčkou i do 12% kopce a tak vytváříme jednotný vláček a za zvuku vytočených dvojek pořizujeme zajímavé záběry a vychutnáváme si průjezdy jednotlivých zatáček.

V cca polovině kopce zastavujeme na menším parkovišti a byť ve výhledech brání mlha i dosud kolem rostoucí stromy pořizujeme další fotografie. Našich vozů si okamžitě všímají všichni okolní motoristé i turisté ze zaparkovaného autobusu a fotek je tak v ten okamžik patrně několik stovek. Po prohození několika vět se všemi kolem a vysvětlení, jak se naše vozy mohou objevit na takto nečekaném místě, startujeme a pokračujeme ve stoupání.

Bohužel mlha se nezvedá, spíše naopak houstne a tak ani po úbytku vegetace nespatřujeme okolní horské velikány. Ani to však naše nadšení nijak nezmírňuje a následují další fotografické zastávky. Nadmořská výška již překročila 2000 m.n.m. a úbytek kyslíku se podepisuje jak na stavu posádek, kteří se cítí jak po několika poctivých pivech tak jejich vozů, které v rámci úsporu vzduchu automaticky snižují počet volnoběžných otáček motorů až na samé hranice únosnosti (vyjma těch, které jsou vybaveny směšovací jednotkou od západncíh soudruhů).

]

Bez jakýchkoliv problémů a s teplotou chladících kapalin nepřevyšující optimálních 80°C dosahujeme prvního z několika vrcholů (vyjma těch dosažených individuálně či skupinově již v základním táboře). Za vše obklopující mlhy parkujeme vozidla a užíváme si slastných pocitů dobyvatelů hor.

Náš dnešní cíl je však ještě podstatně smělejší, a tak po nákupu prvních suvenýrů a pořízení dokumentace že jsme toto místo pravdu všichni navštívili, pokračujeme v dalším stoupání. Mlha, či spíše už mraky se postupně zvedají a začíná souvisle pršet. Bez zastávky překonáváme nejvyšší průjezdné místo dnešní trasy Hochtor 2504 m.n.m. a poprvé testujeme brzdové soustavy našich vozů. Při zastávce v čekání na fotografující odpadlíky se ukazuje, že ani kouřové efekty neubírají brzdám na jejich jedovatosti a byť jsou naše vozidla stará několik desetiletí, nic jim nezabrání zvládat sportovní styl jízdy na vražedných převýšeních oběma směry.

Počasí nám nikterak nepřeje a tak další zastávka je až na parkovišti pod ledovcem Großglocneru, kde zanecháváme svá auta, z dobrodruhů se měníme na řadové konzumní turisty a vrháme se do víru nabízených služeb. Jikra s Jitkou již dál nezvládají naše slastné nicnedělání, oddělují se od hlavní skupiny a vlastní sólo jízdou se vydávají z5 za lovením zajímavých fotografických záběrů a dále směrem na Kaprun. Zbytek skupiny ještě využívá nabídky na prohlídku místního muzea a po dalších několika fotografických záběrech taktéž vyráží na zpáteční jízdu.

I přes neustávající déšť nabíráme odvahu a vzdáváme se pohodlí suchého oblečení, abychom na místech vytipovaných během příjezdové cesty pořídili alespoň několik památečních záběrů. Kousek za vrcholem Füscher Törl odbočujeme ještě na slepé rameno cesty vedoucí po kostkami dlážděné silnici se sklonem 14% na nejvýše dosažitelný bod místní cesty Edelweißspitze. Parkoviště ve výšce 2571 m.n.m. je prázdné a místo výhledů do okolí spatřujeme pouhé bílo.

V dešti se dlouho nezdržujeme a již notně promočení vyrážíme na zpáteční cestu. Spanilou cestu dolů, kdy díky vysílačkám v našich vozech můžeme ukázat pár řidičům v koncernových plechovkách, že cesta z kopce nemusí být nutně spojena s neustálým postojem na brzdovém pedálu, přerušuje až kolona stojících a výstražně blikajících vozidel. Asi po 10min se špunt hne a pomalu objíždíme na první pohled nijak vážnou nehodu s jedním autem napasovaným svojí zadní částí do skály. Zbývající část cesty nás už míjejí pouze vozy záchranných služeb a police. Cesta nahoru je uzavřena a dole na pokladnách se již vytvořily fronty několika desítek čekajících aut. Až zpětně v Čechách se dozvídáme, jak tragická, tato nehoda bohužel byla.

http://www.regionews.at/?set_ActivMenu=286&special=details&News_ID=22428

U kas se loučíme s klukama, kteří se vrací přímou cestu domů, neboť mají v neděli další program a do rána již nezůstávají. Ve zbývajícím složení dvou eRek a jedné Limusine vyrážíme za stále deštivého počasí s malou zastávkou u benzínové pumpy zpět do pensionu, kde se setkáváme s Jikrou a Jitkou kteří mezi tím zvládli ještě návštěvu muzea veteránů. Po vydatné večeři se vyhlašuje podvečerní odpočinek, který se u jedné poloviny výpravy krapánek protahuje, tudíž na večerním briefingu se scházíme všichni až kolem třiadvacáté hodiny. Po sdělení zážitků, prohlídce fotografií a naplánování dalšího dne, začíná další zábava spojená s výkladem principu svornosti diferenciálů, výpočtem spotřeby jednotlivých naprosto rozdílných vozů a dalších v té chvíli smrtelně důležitých věcí, při které později příchozí skupina drží statečně stráž u rozpitých lahví až do čtvrté do rána.

24.7.2011 - 1.1.0001 po GG

Dopolední probuzení do stejného počasí jaké panovalo předchozí den, jasně upravuje plány na zpáteční cestu. Snídaně je opět na pohodu, navíc posunutá o další hodinu proti předchozímu dni a tak balit začínáme až kolem desáté. Jikra s Jitkou opět nevydrží a vyráží na cestu s vlastním programem o něco dřív. My ostatní se ještě při vzájemném loučení se dozvídáme, že kluci vyjma drobných navigačních potíží dorazili domů v pořádku kolem druhé v noci. Zaplatit nocleh, poslední potřesení pravicí, dojaté polibky a vzájemné objetí a po posledním snímku před pensionem dáváme sbohem malebnému městečku.

Na cestě jsme již jenom dvě eRka, ale to nám náladu na dobrodružství nijak nekazí. Na zpáteční cestě vyjíždíme do kopců Berchtesgadenu s tím, že se podíváme do Hitlerova Orlího hnízda. Počasí se však vůbec neumoudřuje, spíše naopak a tak místo 15€ vstupného a dalších 20€ za posun autobusem na samotný vršek volíme návštěvu místního restaurantu a prodejny suvenýrů.

Pod kopcem na kraji Salzburgu se rozděluje i poslední expediční dvojice a zatímco Kočkolap míří na sever po stejné trase přes Strakonice až ku Praze, Borůvka uhýbá na Linec a dál na Brno.Večer se pak všichni již ze svých domovů scházíme alespoň na malou chvilku u PC, abychom na vlákně založením v průběhu expedice nahlásili všem ostatním, že jsme dorazili v pořádku.

end

Věřím, že pro každého, kdo se této úspěšně zvládnuté expedici zúčastnil, se stal tento víkend okamžikem, který rozdělí jeho erkařský život na dvě části. Na dobu před GG a po GG. Nechť je ta druhá ještě zajímavější a přinese další neméně odvážné a neméně dobrodružné cesty.

Září 2011

Snaha co nejvíce celou akci zmedializovat přinesla alespoň nějaké ovoce a dokonce i Škodovka vzala svoje zatím zatracovaná vozidla na milost a ve svém podnikovém plátku vydala alespoň krátkou zmínku a našem "výletu".

Kompletní fotografická alba pak můžete zhlédnout na odkazech jednotlivých fotografů

http://chrobak-sacek.rajce.idnes.cz/2011-07-22_GG_2011/

https://picasaweb.google.com/Jirka10/Grossglockner?authuser=0&authkey=Gv1sRgCO_e_qfE0Lf-2AE&feat=directlink