Žabákův polibek

Cestou domu z jarních Běšin 2010 se Žabákovi stal osudným železniční viadukt se známým esíčkem za Běšinami.

Dne 2.5.2010 kolem 18:00, kdy jsme se se Slávkem vraceli ze srazu (Slávek řídil) nám do protisměru vylítl vůz AUDI s řidičem polské národnosti (pozn. to jsem poznala až ve chvíli kdy jsem dotyčného osobně rvala z auta jelikož chtěl ujet - Slávek duchapřítomně zareagoval a ani nevím jak, ale sebral mu dokonce i klíče od auta) zatáčku absolutně nezvládl a nabral před námi jedoucí vůz Renault combi, kde na zadních sedačkách byli 3 děti vůz odlétl a my přistáli jak jinak, než na kouli Renaultu,…která se nekompromisně zaryla Žabákovi do jeho útrob.

Nikdy bych nečekala, že mě to tak sebere, na místě jsem se chovala a jednala, jak matka od 3 dětí co byli v Renaultu. Zachvátila mě naprostá beznaděj a vztek, celé 2 hodiny co jsme čekali na nehodovku doslova chcalo... nemohla jsem nic... stala jsem na okraji silnice ubulená s oteklým obličejem, který mě alespoň schovával déšť... tak nějak jsem se celkově sesypala a musela si vzít ještě v pondělí dovolenou... Svůj stav také připisuji složitému obdobi, které jsem prožívala, přičemž jsem se začala dost fixovat právě na své auto.

Jsem vděčná Romanu Schavelovi, který hned na místo přijel a pomohl mě a to nejen psychicky - zajistil mě predevším odtah. Vím jak náročný víkend měl za sebou a ještě tam se mnou stál v dešti v příkopě... Já si ho za to velmi vážím... děkuji také chlapům z odtahovky - byli báječní...

A závěr?...

policie si ode mě vyslehla veškerý humus, který ze mě padal na nespravedlnost světa... Slávek mě omlouval – asi se bál, že mě snad zavřou... a zřejmě i díky mému upřímnému žalu a prořízlé puse jsme dostali tu nejnižší částku - pokutu 100 Kč... oprava Renaultu šla z mé pojistky... jelikož to posuzovali jako 2 nehody (Renault+AUDI) a (Renault+eRik)... uhráli to na to, že jsme nedodrželi vzdálenost...

S odstupem času si uvědomuji, jak by to asi dopadlo kdyby Renault před nami vůbec nejel... nechci ani domyslet... myslím, že všichni známe a dobře víme že slovo "deformační zóna" je pro eRko velkou neznámou... a výztuhy a některá zpevnění karoserie?... ha, ha... a jak říkám já... "eRko = pojízdná rakev"...

Romanovi Ličkovi vdečím s eRikem za hodně – vůz jsme na sraz připravovali společně a to pouhý měsíc před srazem... v neděli večer, když jsme ze srazu přijeli na podvalu, troufnu si říci, že i Romanovi se zaleskli oči smutkem...

Co dál?... jak říkal Roman, když jsme zavírali ve dvě ráno vrata od garáže... se zastavíš zítra ne?... co na to říci?... nemám sílu tam vkročit a otevřít vrata... to co tam na mě čeká moc bolí...

ale vím... že je otevřu... to je totiž jediná věc, kterou vím bezpečně!...

...dnes mohu napsat, že jsem vrata od garáže otevřela za 3 měsíce a jen co jsem odstrojila první části vozu – bylo hned lépe... člověk se zkrátka musí do toho opět opřít jelikož práce je ten nejlepší lék na veškerý bol...