Běšiny 2005 okem Terezy Tadeášky a heRkula

Něco jako úvod :o)

Když jsem před dvěma měsíci, a ani tolik možná ne, prvně koukla na www.skoda110r.cz ještě jsem dávno nevěděla, že nějaké Běšiny vůbec existují. Ale bylo mi je brzy poznat. Dneska už jen dodávám „skvělý“. Díky autíčkům, díky atmosféře, díky lidem jedna z nejhezčích akcí jaké jsem zažila. A stále ještě plná dojmů.

Přípravy:

Dlouho dopředu, jak taky jinak, probíhaly „na chatě“ přípravné debaty, aneb pavouci ven, koníci dovnitř, umění tunění a hrůzy tuzení, sborky a zase rozborky, návraty na kolečka, leštění, cídění, značky z depozit, objevování pozimních kostlivců, kytování, spravování, první projížďky i pár pohrůžek „poletíš ze skály, křápe“ :o))) a „já tam ještě jednoho klokana nacpu, to uvidíte“ :o))), „to nemůžu stihnout“ a konečné „i kdybych měl tlačit!“ :o))) Někteří dokončili kolem třetí hodiny ranní posledního dubnového pátku.

PředBěšiní:

Už ve čtvrtek k mi na baráček dorazil z Ovy Scheni s Michalem a panem Gotrekem, kterýho nabrali v Brně. Ale zpitka se nekonala, protože nás strašilo vstávání. Takže jsme ráno vyrazili pěkně v tandemu :o)

Do Běšin:

Cesta do Běšin, postupně plánovaná dlouhé dny (až týdny) dopředu, dopadla jak jinak než jinak. Různé skupinky autík z různých koutů se postupně sešly na parkovišti Benziny v Rudné. Scheniho éRo, můj eRkil, RSTho Red Shadow, Petrův Kostkáč, Petkarovo Smaragd, Výskovic hundrtka, Schwejk s Rapidem, Martiny Žabák ....... První krásný pohled, první krásné fotky. Pro mi i proměna virtuálních kamarádů v lidské bytosti. A první dílčí nepříjemnosti. Džonovu Žabákovi se nechtělo chladit, takže přískoky dorazil poslední a načal první víkendový workshop.

Já s heRkulem, Moth a S.D.Gotrekem jsem nelenili a vyrazili zkratkou přes severní pól (alespoň tak mi to připadalo) vyzvednout ku Plzni Gotrekovo éRo. Cestou se připojil KDB s Modrou. Ještě teď nás za tu zajížďku zatracuje ;o)))

Do Běšinského kempu jsme dorazili přes plány tak nějak postupně po skupinkách. Hlavní je, že všichni!!!

Běšiny v pátek:

Od Klatov už poctivě číhali švestki, jak už tak bývá jejich zvykem, zacítí-li příležitost přilepšit státní i vlastní kase, leč k jejich smůle a našemu štěstí se s naší trojkou už minuli. Navigace cedulkama na Běšinský camp naprosto skvělá, takže bez bloudění rovnou ke vjezdu, zapsat se, čísla na okýnka (startovní číslo 76) a hurá dolů na louku. Už na vjezdu nadšení. Vpředu škodovky, vzadu škodovky, vlevo škodovky, vpravo škodovky :o)))

Dole na louce do řady k „našim“ z Rudné rozhojněným o Stanleyho Berušku a tuším i Chrobak.SACEKovo Kočkolapa a na koho jsem zapomněla, se ozvěte :o))). Jen škoda, že pozdním příjezdem jsme prošvihli soutěže zručnosti a spol. Inu, projeli jsme je, ale projeli jsme se ;o)))

Nakoukli do hospody a místo kávy jsme mazali na sprinty. Tam už řada čekatelů od obzoru k obzoru. S.D.Gotrek místo sprintů řešil ztracenou brzdovou destičku. A vyřešil díky nezištné pomoci soudruhů souputníků :o) ERkil v pořadí zaujal krásné poslední místo (nebo předposlední?), jasný problém v mezikusu mezi volantem a sedačkou :o)) Pro mi, jako pro nováčka, byly sprinty vážně zážitek, hlavně když nenápadné škodovky, dobře vybavené mnohokopytníky, natrhávaly otůzeným plastůfkám zadničky. Ani ty stroboskopy jim nepomohly ;o))) Za nás se nejlíp umístil Scheni na sedmým místě .. šlape mu to, kluckovi :o)

Ze sprintů do campu a do ... modří už vědí?? ... hospody. Večeře bez zlatého moku a hromadné vrrrrrrr na noční orienťák. Veřejně se přiznávám, že odjíždějíc na orienťák, se mi jako správné ženě podařilo couvnout do rigolu u chatek. Věčná škoda že není fotka, jak tam tak eRkil čněl do nebes. Ještě že silné ruce našich krásných chlapců vyřešily můj drobný problémek.

Co povědět .. skvělý, skvělý, skvělý!!! Krásně jsme se projely (projely, protože eRkil obsazen výhradně dámskou posádkou), trasa mezi 30-60km, ovšem někteří borci se nechtěli nudit v campu, tak si to natáhli na sto a víc, takže příště raděj pasy s sebou :o) Jedna kontrola lepší než druhá, no, jen snad na kontrole v hospodě řidiči proklínali organizátory, když se spolujezdci nalívali pivem a my tam stáli na suchu .. aspoň já jsem proklínala. Nezaskočil nás ani test z autoškoly. Převlékání miminka mi šlo od ruky, inu, mám praxi ;o))) Navíc jsem se na Angelině kontrole naučila vyháčkovat dveře a jakou rychlostí se mi zadařilo, tíha okolností mi asi donutila :o))) A tak dále. Nemůžu si stěžovat, mitfárová, má drahá sestřička Moth, až na jeden drobný výpadeček / informační šum podala exklusivní výkon. Několikrát se nám cestou podařilo profrčet kolem ztracenců a najednou za zády jedny, druhý světla. Není nad to, udělat někomu radost :o) Škoda, že nebyl orienťák řádně vyhodnocen ... eRkil by zaznamenal alespoň jeden úspěch. Nevadí, hlavně že já vím svý :o) A to nás ještě hned na začátku stavěli příslušníci, ale naštěstí mi absence přední SPZ stála jen hezkej úsměv.

Postupně jsme se sešli v campu (někteří dorazili kolem půlnoce), vyfasovali za odměnu buřtíka a zasedli pro změnu do hospy ;o) Družně poseděli, dali ze dvě ze tři, podrbali, probrali základní témata (sex, drogy a punk’n’roll) a samozřejmě jak nacpat nějaký ty klokany do autííís, však taky každýmu udělal Radkovo Red Shadow chutě, aneb Schwejkova lekce jak to taky může vypadat :o))) a utahaní po orienťáku to včas zabalili a šli spinkat .. nějak už jsme se do těch chatek nacpali i my náplavy. A že se to pěkně spalo.

Běšiny v sobotu:

Brzy ráno nás nějací sadisti .. no, přihlašte se!!!, které asi ranní sluníčko vytáhlo ze stanů, nemilosrdně vzbudili. Vykulila jsem se do krásného rána, posnídala (kafe a cigárko, no prostě nádhera) a sjela dolů na louku ... u „našich“ na mi taky zbylo místečko. Exklusivně mezi fidovo Lady a Stanleyho Beruškou. Celkem slušně narváno, nakonec účast si každý ověří na skodateamu... Některý kousky nádherný, některý počiny lidské ruky bych radši neviděla. Tak jsem tam tak pobíhala a pokecávala a fotila a občas nechápala, prostě tak normálně, asi tak jako všici ostatní. Do toho probíhaly soutěže o nejhezčí vozidlo (podle výsledků spíš votunidlo), tahání auta na čas, nejhlasitější výfuk (RSTho Red Shadow uzmul krásné třetí místo se svojí exklusivní rourou), nejhlasitější aparatura (někteří účastníci měli dost nesmyslný šílenostě). Z vnůtorků vozítek mi asi nejvíc zaujal Máňi naimplantovaný motor z Wartburga, pár leštěnek (jak to ty lidi dělaj???) a v jednom éRečku motor Golf 1,8 původně GTi ověnčený Solexama. Tak to už je vážně úlet. Prostě viz fotky :o)

Na instruktáž pro závodící, jsem (jsme) do hospy dorazili se zpožděním. Zkoukli průjezdy eRZetama a vyposlechli něco rad i varováních. Jsme se ještě zašly hodit do gala a statečně vyrazily vztříc lepším zítřkům. Směr ... náměstí v Klatovech. Benga nás tentokrát nechali víceméně na pokoji. Asi zjistili, že o nich víme. Přejezd podle itineráře, ale celkem se kolem vyskytovalo tolik očíslovaných škodivek, že se dalo jen těžko ztratit. Kolem parkoviště se na příjezdové cestě naštosovala ukrutně dlouhá řada aut. Nemám ráda tohle popojíždění. Ale co, aspoň jsme pokecali. Vážně je skorem lepší to auto tlačit, máte recht :o) Technická přejímka v poho, plánovaný start až někdy o hodinu a půl ... brrr ... ale nestěžuju, vždyť mi tu účast v závodě kluci pět minut po dvanáctej vymodlili, když jsem se předtím nějak nemohla včas rozhoupat :o))) Na náměstí hrály nějaký kapely, slavnostní zahájení jsem neslyšela, to jsme snad ještě trčely v tý řadě. A pak se rozjely první posádky přes rampu. Takže nám všici kamarádi ujeli a my zůstaly samy samičky. Opékalo nás sluníčko s sto deset, aktivně jsme se nudily, ale i na nás se časem dostalo.

Přejezd podle itineráře, šikovná věcička. Na první eRZetě se to dost štosovalo, takže hodně čekání, ale ta sranda za to stááála. Napoprvé se nepovedlo, přerušení kvůli projíždějící sanitce, takže novej start. Čas příšernej, ale zážitek skvělej, první eRZeta v mým životě. Retardéry byly hodně utažený, takže hodně pomalý a hodně zajímavý. Poslední retardér druhý eRZety byl super zábavnej, vymlíkovaný vracečky na letišti :o))) Přejezd zpátky na náměstí, trochu jsme se ztratily, tak to pak pálily od lesa, jenže systém časovejch kontrol se díky čekačkám na RZ nějak zhroutil, tak to nakonec nějak bylo jedno. A znova stejný kolečko. RZ1 (lepší čas!!!!), přejezd, RZ2 (tragédie), přejezd na náměstí. Na RZ2 jsem nějako zapomněla sestru, tak jsem se musela navigovat sama a tentokrát cestu našla v poho. A návrat do kempu. Jediné větší akce na trati se zůčastnil Chrobak.SACEK, který zabořil Kočkolapí čumák do škarpy plné bláta a Máňa, která kvůli technický závadě rozháněla přihlížející po poli. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ani lidem ani autíkům, takže se tomu nechá smát :o)))

V hospodě v kempu hlava na hlavě, narváno k prasknutí ... vecpala jsem se k našim. Obsluha totálně mimo, takže pivo nosila Moth má sestra a s jídlem mi to nějak nevyšlo. Vyhlašování výsledků skvělý, Scheni, Martina, Hanka a RST se prošli po stupních vítězů. Scheni opět nejvzdálenější posádka, ale klucka ze Slovenska ho jednou dostanou :o))) K pivínku promítnut sestříhanej klip ze srazu ..... Parádní!!!!! Na konci záběr Máni, jak vletěla mezi lidi. Fakt pěkný video.

A pak už se pařilo a pilo a tančilo a kecalo a bylo to krásný a fajn a já dala ze dvě ze tři a ještě teď si ze mě děláte lekraci ... ale za to mohlo to sluníčko celodenní a tak všelijak podobně ;o)))) A prasátko bylo moc dobrý a májka pěkná až do nebe. A Karel s Modrou raděj jeli už v noci domů.

Běšiny neděle:

Brzké vstávání, kávička (Hance znova děkujeme!!!), úklid. Scheni s Michalem vyrazili první dom, však to mají nejdál. Přesun vozidel a vozatajů dolů na louku, teď už skoro prázdnou, focení autíííček (až ex post jsem zjistila přítomnost éReček 1Vency a Chrobakovo rodičovstva, holt těžké ráno), focení lidu, Chrobákovo předváděcí jízdy s jeho eReSkem... někde jsou určitě ke stažení. No, pěkně mu to frčí ;o))) A pak už jsme se všici spolem vydali na cestu k domovům.

Kus za Klatovama můj eRkil uvařil ... nakonec diagnostikováno jasně zranění kohoutu topení .... další workshop. Díky moc za pomoc klukům, fyzickou i tu psychickou, i když pod auto jsem musela lehnout já, zas takový džentelmani halt neexistujou :o))) Stanley si zatím opravil, co mu JT na dveřích uvrklal. Taky dobrý. Přehadicováno, nalito, navrčeno a jelo se dál. Klucí blbli na volný silnici jak malí a já mám o zážitek víc .... Krásná společná jízda a z ní spousta krásnejch fotek. U Plzně se odpojil Stanley a S.D.Gotrek, kterému posléze kousek od chalupy takřka pozbyl kolo, naštěstí se nedaleko zrovínka nacházel Džon, tak si udělali ještě takový malý, soukromý workshop výměny svisláku lévého předního kolíska. U Berouna Výskovi, Petr Houška a Petkar ... a dál už jsem jela sama samička bez problémů až domů.

Byl to úžasnej víkend plnej krásnejch autíček, pohody, nadšení, skvělejch lidí, sluníčka, zážitků, legrace a všeho, kvůli čemu pojedu znova a moc ráda :o)))

Něco málo více než jen dokumentačních fotek s laskavostí sobě vlastní poskytl ze svých sbírek Láďa Ladič. Díky, jsou krásný :o)))

Pár slov autora fotek

Běšiny jsou sraz nadšenců, jak říká kolega Petr - sraz podobně postižených pacošů. Přiznám se, že když jsem do fotoaparátu zakládal černobílej film, vůbec mě nenapadlo, že by mohly obrázky ve finále vyznít tak "svazarmovsky".

Děkuji tímto mnohokrát Tadeášce, že svý darem slova úžasně znovu a znovu připomíná atmosféru tohoto jedinečně zorganizovaného srazu.

Pro ty, kteří by si rádi podrobněji prohlédli účast vozového parku, připisuji pár internetových odkazů. Jestli víte ještě o jiných, vpísněte je do komentářů a my je sem pak dodáme.

S pozdravem Láďa Ladič

http://vyska.mathaus.org

http://skoda.xhosting.cz/srazy.html

http://tuning.alptech.cz/srazy05/besinyj/index.html

http://www.skodateam.cz