Otův eRoň

Otův eRoň

Konečně jsem se odhodlal seznámit Vás s autem, kterému jsem postupně úplně propadnul a ejhle - nemohu najít fotky.

Mé eRko sjelo z výrobní linky Kvasinecké automobilky v listopadu roku 1978 (je o tři roky starší než já). Počátkem roku 1979 ho můj táta přivezl domů. Mělo lak v barvě citronová žluť. Pořídil ho za 68 000 Kč (i s příplatkem za střední panel, poklice a řadící páku).Okamžitě po koupi vozu nechal vystříkat všechny dutiny resistinem a natřel podběhy i podlahu gumoasfaltem (za což mu dnes děkuji).

Za dvecet let provozu s námi eRko bez větších problému absolvovalo 78 tis. km. V roce 1999, vzhledem ke stavu v jakém se auto nacházelo, bylo rozhodnuto, že náš rodinný vozový park je nutné obměnit (rodiče si pořídili jiný vůz). Po dlouhém přemlouvání, že eRko není vrak a že plechařina se dá vyměnit, jsem si ho mohl nechat. Po zimě jsme ho odvezli do garáže ke strýci, u kterého zůstal asi měsíc. U strýce se na něm „vyřádila“ celá rodina a došlo k úplné rozborce, vyvaření podběhů (hlavně zadních), výměně všech blatníků, předního čela, a repase přední nápravy včetně řízení (rád bych poděkoval hlavně mému strýci a rodičům, kteří při opravách strávili hodně času.). Oprava i s lakem, který jsme dělali sami, vyšla cca na 18 000 Kč (celá moje novorozenecká pojistka splatná před pár měsíci :)), ale s ohledem na to, že mě eRoň přivezl domů z porodnice, byly tyto výdeje zasloužené :).

Nehodlám se zde zmiňovat o všech radostech a starostech, které jsem já eRku nebo ono mě způsobil, ale vzhledem k tomu, že na prozatím uvedených fotografiích je eRko bez zadního kola, zmíním se jak k tomu došlo.

V roce 2004 mi 10 km od domova doslova upadlo zadní levé kolo (závit poloosy). Měl jsem štěstí, že jsem jel za nakladačem asi 20 km/h. Kolo zůstalo v podběhu a proto auto nešlo na břicho. S bratrem a tátou jsme se rozhodli, že ho dostaneme domů sami. Nebudete tomu věřit, ale přivázali jsme náš rudlík na popelnici (táta na něm nešetřil:)) k zadnímu ramenu a pomalu tahli eRko bratrovým eRkem k domovu. Vzhledem k tomu, že kolečka rudlíku nebyla ložisková, už po 2 km se první z nich, i přes hojné mazání a chlazení vodou, uplně rozsypalo. Dál jsme nemohli nechat nic náhodě (čekalo nás jěště 8 km), proto jsem zvýšili dávky oleje a snažili se levé straně co nejvíce odlehčit (řidič seděl na místě spolujezdce). V rekordním čase asi 3 hodin jsme konečně dorazili domu. Krom zničeného rudlíku, poloosy, nepatrného odření barvy z prahu a opotřebení bratrovy spojky se naše anabáze zdařila. Mimochodem preventivně jsem vyměnil obě poloosy.

Současný stav:

plechařina - vše krom blatníků, předního čela a plechu pod chladič je původní

motor -najeto 110 tis.km, vše původní i spojka (začíná zlobit)

interiér - krom berušek a vyříznutého panelu na rádio je bezezměn (kdyby jste někdo měl funkční rádio z té doby, rád bych ho koupil-díky)

Plány do budoucna:

provést kompletní rozborku

pokusit se dát vše zpět na své místo

uvést auto do origo stavu (odstranit anténu, nešikovně umístěnou zadní mlhovku...ta mi pije krev, chromované názazníky, hlavu si lámu s černou „koženkovou“ barvou na střeše...je i po těch letech od doby, co jí táta dělal, v perfektním stavu a je jí škoda, navíc se mi tam líbí)

nový lak (původně citronová žluť, ale raději bych červenou)

Až bude čas, tak zde pověsím i další fotky. Ty co uvádím jsou foceny poté, co jsme dotahli naši „popelnici“ domů.

S pozdravem eRku zdar!

Ota