Zpracování vystřihovánky Škoda 130 RS

V poslední době se mezi autaři tak nějak "roztrhnul pytel" s různými modely a modýlky aut. Provozovatelé webu Autotuning.cz začali stavět RC modely a dělat s nimi psí kusy na tuningových srazech (kdo by nevzpomněl na úžasná videa CZ-Drifters?), škodovkáři se s chutí pustili do RC Škody 130RS 1:10 s karoserií Air Designu... Navíc k automodelařině se začali vracet i někteří moji kamarádi a spolužáci ze školy, kteří sbírají a staví "kováky" od Bburaga.

Rozhodl jsem se tedy také přispět také svou troškou do mlýna. V dřívějších dobách jsem velmi hojně modelařil a stavěl "papíráky", kterými jsem postupně zaplnil byt i chalupu a přichystal tak mamince mnohé krušné chvíle při utírání prachu :)))) Modely se daly sehnat různě, většinou jsem ale hledal inspiraci v legendárním časopise "ABC mladých techniků a přírodovědců", kteréhožto slavného plátku jsem býval po léta věrným čtenářem. A přestože čas pokročil a ruce umatlané od lepidla ustoupily jiným aktivitám, na modýlky jsem nezanevřel a občas se k nim rád vrátím. A tak když se na těchto stránkách objevilo avízo nově vydaného papírového modelu Škody 130 RS od pana Michala Antonického, neváhal jsem a hned jsem si "eReSo" pořídil. Pravda, škola a práce mi zabraly až příliš volného času, takže jsem se k "éru" dostal až po více než půlroce... Nicméně stalo se!

S pracemi pana Antonického jsem se mnohokrát setkal, protože v "ábíčku" se jeho modely objevovaly docela často. Nutno poznamentat, že i tento kousek nese jeho typický rukopis a rozhodně vás nezklame. Jenže nebyl bych to starý detailista a šťoural, kdybych si na tomto modelu nevymyslel něco vlastního :)))

O co jde? Model stotřicítky je sice tvarově a graficky dobře zpracován, ale nemá interiér. Skla jsou papírová, barvená, a i když model celkově dobře ladí, opravdová "skla" a propracovaný interiér by škodovce dodaly tu správnou šťávu. A tak jsem se upsal ďáblu - stávající podklad pro model částečně přepracovat a dotvořit jednou tolik nových součástek a doplňků.

Předesílám, že v modelařině je mojí doménou bojová technika, auta jsou jaksi okrajovou záležitostí. Takže ne všechno je naprosto pünktlich, jak se na prvotřídní modely aut sluší. Jedná se zejména o to, že jsem byl lenoch a nesháněl podrobné fotografie nebo nákresy zadní části interiéru a nosné struktury podlahy, takže jsem trochu improvizoval. Nicméně detaily, jako palubka a skořepina, považuji za nadprůměr.

Úpravy, které budu popisovat, jsou celkem náročné, takže pokud někdo z vás bude tento model stavět a bude chtít provést podobnou úpravu, předem varuji, že je to dost složité a pracné. Měřítko je sice dostatečné, ale přesto je spousta dílů velmi drobných a subtilních, navíc pracovního prostoru v karoserii není mnoho. Samozřejmě je tu i problém spojení papíru a fólie - disperzní lepidlo pomáhá jen u plně plochých spojů (světla), vteřinové plast naleptá, prosakuje papírem a znehodnocuje barvy, proto se musí dávkovat velmi opatrně. Pokud nemáte už pár desítek modelů za sebou, postavte si raději model tak, jak byl původně navržen - budete mít hezké autíčko do sbírky a ubyde vám mnoho problémů.

Úprava modelu

Ocitnul jsem se před jedním ze zásadních problémů : z jakého materiálu vytvořit "skla". Zapomeňte na fólie od cigaret, na desky od vysvědčení nebo podobně. V první chvíli mne napadlo použít obal od CD - čirý plastik má dobrou průhlednost, odolnost proti průhybům a kroucení, ale je špatně obrobitelný, nedá se tvarovat nůžkami a rovněž tvarování do oblouku (čelní sklo) je velmi obtížné, i když za jistých podmínek ne nemožné. Ve svém oblíbeném papírnictví jsem pak objevil opravdu luxusní "matroš", který mne nadchnul a vřele jej doporučuji všem modelářům: pod obchodním názvem se prodává jako "neslupovací fólie" a má tloušťku 0,4mm. Fólii, kterou jsem měl možnost zakoupit já, vyrábí německá společnost C. Kreul-Künstler.Farben.Fabrik, nese značku "Hobby Line: Glas Design" a do ČR ji dováží firma CFA+H z Uherského Hradiště. Fólie má rozměr 35x50cm, ale na tenhle model budete potřebovat sotva jednu A4, a ještě vám zbyde... Nicméně dal jsem oněch padesát korun a základ pro budoucí "RSko" si nesl domů.

Samotnou stavbu doporučuji zahájit spodní částí karoserie, následně podvozkem a interiérem. Kola a střechu se skly jsem si nechal nakonec. Postup je oproti původnímu návodu u modelu úplně jiný, takže si tohle radši přečtěte do konce, než se do něčeho pustíte.

Nejdříve jsem sestavil všechny čtyři blatníky. Pak jsem od základního dílu Č.1 oddělil horní části dveří a zadní část vodorovné desky, která spojuje oba zadní blatníky. Při zpracovávání dveří se sluší zmínit jeden fakt: původně se obě části každých dveří měly spojit k sobě chlopněmi tak, aby horní část dveří mírně přečnívala a vytvořila tím prolis, který na skutečném voze opravdu je. Ale jelikož chlopně by mohly překážet při zpracovávání vnitřních částí dveří, obě chlopně jsem od dveří odstřihnul a dveře spojil vrstvenými pásky. Je dobré, když ztužující pásek nalepený na vnitřní straně horní části dveří bude kratší, než jsou vlastní dveře. Proč? Díl pak bude mít proměnnou tloušťku a mezi dveřmi a blatníky vám tak nevznikne "schod", viz obr.3:

Dveře spojte se všemi čtyřmi blatníky a připravte si zadní čelo. Zde jsem opět s výhodou použil onu fólii: Vystřihněte nahrubo zadní světla, namažte je disperzním lepidlem a nalepte na fólii. Lepidlo prosákne papírem, vlhkost vyvzlíná z papíru ven a až to zaschne, světla budou vypadat "jako živá" - jednotlivá barevná pole světel zůstanou zachována a přitom dostanou skelný lesk i mírnou vystouplost. Paráda! :))

Než zadní čelo přilepíte k blatníkům, spojte levý i pravý bok oním odděleným zadním "platem" z původního dílu 1 (podlepte ho kladívkovou čtvrtkou) a dále přední kapotou, kterou ustřihněte přesně po naznačeném obvodu čelního skla. Kapotu rovněž doporučuji podlepit. Pak přidejte zadní čelo a kompletní předek. Přední světlomety jsem nahradil: na původní světla jsem nalepil alobal a přes něj naši oblíbenou fólii. Na výrobu parabol jsem se necítil: je tam málo místa a nemuselo by to dopadnout dobře...

Následuje podlaha - podlepte ji kladívkovou čtvrtkou a nalepte pouze k jednomu z boků, aby se dala odklápět. Pak sestavte oba nosiče kol, ale v části přiléhající ke kokpitu ořízněte jejich svislé stěny do oblouku, aby tak vytvořily profil budoucích podběhů. Ty pak uděláte z pásků čtvrtky - nevím, jak vám to vyjde, ale já měl zadní podběhy šířky 19mm a přední 14mm, ale radši si to naměřte sami. Podběhy pak zespodu nabarvěte černou tuší - štětečkem. Tuš vytvoří ve spolupráci s hrubostí papíru zajímavý povrch, který je odolný, nemaže se a díky svému přirozenému pololesku vytvoří zdařilou imitaci skutečného povrchu. Mezi podběhy pak udělejte přepážky, které budou tvořit čelní stěnu a přepážku mezi interiérem a motorovým prostorem. Pak si připravte tunel (šířka 6mm, výška 4). Vše je na obrázcích 4 a 5:

Teď bych věnoval pár slov přední nápravě - konkrétně systému řízení a uchycení předních kol. Pan Antonický používá po léta stejný systém, který předpokládá výrobu velice drobných vrstvených hlav kol. Ty jednak nesou osy kol, jednak jsou v nich čepy pro otáčení hlav v ramenech a čepy spojovací tyče pro zatáčení kol. Hlavy jsou velice drobné a musí se udělat z mnoha vrstev papíru. Nejdřív jsem je zkoušel vyrobit, ale po zasunutí čepů se mi vrstvy papíru od sebe i naponěkolikáté oddělily a hlavy putovaly do koše. Proto jsem vymyslel vlastní systém - sestavit hlavy kompletně ze špejlí. Osa je zde oproti původním hlavám pana Antonického přilepená napevno a otáčí se pouze kolo. Nezapomeňte, že délka tohoto zařízení musí být minimální, jinak se vám nevejde do ráfku (leda byste si pomohli tím, že ráfku z vnitřní strany, kam není vidět, zvětšíte průměr). Svízelné je, že dřevo je vláknitý materiál a při zapichování čepů ze špendlíků se rádo rozštípne, takže pozor na to. Možná by bylo lepší zvolit jiný materiál (plastové tyčinky nebo brčka). Více vám řekne obrázek 6:

Pak už jen stvořit boční díly interiéru - ty moje měly výšku 27mm, šly po celé délce interiéru auta. Nezapomeňte si v horní ploše přístrojové desky (tam co bude hrana okna) a na hranách chlopní, které budou spojovat vnitřní a vnější části boků, proříznout několik asi 1cm dlouhých úseků, do nichž pak zasunete přečnívající chlopně "skel" (vysvětlím později). Už můžete podlahu zalepit po obou stranách. Následuje vnitřní podlaha s výztuhami (udělal jsem jich více, než je ve skutečném autě, aby měla karoserie lepší tuhost a nekroutila se), plato pod zadním oknem, nosníky sedadla, sedadlo samotné, přístrojovka (včetně lucase - na fotografii ještě není) a doplňky (lehčený tapecírunk dveří s madly, řadící páka, ručka, pedály, hasičák, a tak dále...). Doporučuji sehnat si fotografie interiéru Škody 110 R a 130 RS a řídit se jimi. Já jsem používal fotografie "mistrovské" Škody 130 RS v obsazení Michl, Vaníček, Martinovský, kterou dnes vlastní a zrestauroval Air Design. Před nalepením sedačky, výplní dveří a pedálů interiér probarvěte temperovou barvou - šetřete vodou, ať se vám nic nezkroutí nebo nezvlní. Doporučuji dvě, podle potřeby i tři vrstvy. Barva je na vás, já použil červenou, myslím, že je lepší, než bílá (navíc nevím, jakou základní barvu měla předloha této "RSky".

Co ty skla? Udělal jsem čelní sklo a boční skla z jednoho dílu. Zadní sklo je samostatné. Obkreslil jsem si šablony na fólii (nezapomeňte na chlopně pro zasunutí do karoserie) a vyříznul otvory pro boční větrací posuvné díly. Jejich vodící lišty v žádném případě nenalepujte, stačí je naznačit vyrytím do fólie (třeba tupým nožem). Aby sklo drželo tvar, je třeba na něm mít dva příčníky, které tvar uzavřou a přijdou schovat pod vnitřní polep střechy (viz obrázek 9). Při ohýbání hran skel je třeba je jen velmi jemně narýhovat, nepoužívejte nic moc ostrého a rýha by měla být opravdu symbolická - při ohnutí totiž hrozí riziko prasknutí v koutě a tím byste si zbytečně ztížili práci (jako se to stalo mně). Pro znázornění pryžového těsnění oken výborně poslouží černá lihovka - barvěte zevnitř, když někde přetáhnete, nechte to zaschnout a pak to oškrábejte skalpelem nebo špičkou nůžek, jde to dobře dolů. Více než kde jinde dbejte na čistotu při práci - každé přetáhnutí lepidlem je problém a zanechá následky (podařilo se mi nešťastnou náhodou při čištění poškrábat už přilepené zadní sklo). Skica skla je na následujícím obrázku:

Dále je potřeba vytvořit ochranný rám. Je pravda, že ideální materiál se na to hledá těžko. Pro modeláře je nejpříjemnější klasika - kuchyňské špejle. Je tu však ten problém, že v tomhle měřítku bude rám ze špejlí působit velmi masivně. Drát je zase v tomto ohledu lepší, ale je tu problém se spojováním a hlavně barvením - na kov vám tuš, tempera ani vodovka moc chytat nebude, budete muset koupit barvu na plastikové modely (Humbrol, Agama, Revell). Barva rámu je opět diskutabilní, já ho udělal černý, jako u zmiňované stotřicítky Air Designu. Než jakoukoliv část rámu zalepíte, přesvědčte se zkusmým nasazením střechy, zda někde něčemu nebrání. Nakonec jsem to vyrobil přeci jen ze špejlí, nevypadá to zas tak hrozně - černá zeštíhluje :))))) Na fotografiích působí mnohem silnější, než ve skutečnosti je, bylo to špatně nasvíceno:

No a spějeme do finále! Než zalepíte střechu, nezapomeňte na vnitřní zpětné zrcátko (mně se to samozřejmě povedlo a pak jsem ho tam sunul pinzetou otvorem v bočním posuvném okýnku). Střechu nasuňte do připravených otvorů, dodělejte serepetičky (kola, výfuk, zrcátka) a je to. Pokud chcete interiér fixovat bezbarvým lakem, dejte si velký pozor na klasickou lihovou fixírku: je třeba nastavit si průtok fixativu tak, aby byl velmi jemně rozprášen. Fixativ totiž může ve větším množství rozpít tiskové barvy originálu a způsobuje i prosakování barev z rubu, takže - bděte! Pokud jste na autě barvili něco obyčejnými nebo lihovými fixami, nestříkejte model vůbec, riziko je příliš velké.... Toť vše. Věřím, že takto zpracovaná stotřicítka nikomu v poličce ostudu neudělá!

Rudolf Brejška