1. Moravskoslezský ŠkodaSlet po II.

Psal se poslední dubnový týden, sluníčko svítilo a hřálo, teploty skoro letní…

Prostě ideální stav..by si řekl každý… v předvečer naplánovaného sletu, bylo totiž sucho, jakž takž teplo, mraků na obloze sice přibývalo, nicméně vůbec to nepůsobilo hororově…prostě každý, kdo se v sobotu chystal vyrazit na Hrabyni si asi nepomyslel, co se bude dít den následující…

Sobota v sedm ráno…budí mě bubnování kapek o parapet, kouknu z okna a říkám si…no potěš koště…zataženo, hustý déšť a obloha taková, že to sluníčko za těma horama mraků prostě nemělo šanci…

Prostě ideální stav...by si řekl každý a skočil by zpátky do postýlky…

Postýlka šla však pro jednou stranou, naskočili jsme do autíček a hurá na Slet :o)

Do Hrabyně jsem jakožto jedna z tvůrců myšlenky sletu a poté i ve funkci jednoho z celkového počtu tří pořadatelů dorazila první. Souběžně se mnou dorazila i vzácná mezinárodní návštěva a zároveň nejvzdálenější posádka Sletu, Martin z Košic…chvilinku jsme za stálého a vytrvalého bubnování kapek povídali v autíčku a už se začali slítat další a další…až se náš počet zastavil na konečných 16ti autíčkách, z nichž 12 právoplatných účastníků Sletu (6 eRek, 4 kilička, 1 MBčko a 1 užovka), zbytek tvořila doprovodná vozidla :o)

Lidiček bylo něco přes třicet, takže na první slítání solidní účast…

Počasí však udělalo své, všichni byli po pár minutkách focení, koukání a povídání promoklí a zmrzlí a tak se musela vymyslet alternativní varianta…cíl byl jasný hned – hospoda :o)– zdroj tepla, jídla, tekutin a hlavně sucha…vyrazili jsme tedy v koloně do nedaleké vesnice, Velká Polom, kde jsme navštívili místní zařízení…

Zde jsme vesele debatovali, sušili sebe i věci (aspoň ti, co neměli deštníky ;o), prohlíželi fotky z různých akcí…něco málo pojedli a kolem půl třetí jsme se vypravili za neustálého deště na spanilou jízdu…

Pár vět místo závěru :o)

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se nezalekli počasí a i přesto všechno osedlali své čtyřkolé mazlíky a dorazili…Bylo fajn vás poznat a úplně nejvíc fajn bylo a je, že myšlenka dalšího slétáni není utopistická :o)

Taky moc díky Tomikovi – taťka sletu :o) a Jurovi – plánovač tras , Martinovi z Košic za milé překvapení, Mirkovi K. za tip na hospodu, Kilerovi a Andrejce, že i bez autíčka dorazili a vůbec díky opravdu všem… :o)

A jedno poučení pro příště…modleme se zas a znova za lepší počasí ;o)

Zdar a sílu najdeš v Kilu

Lu

PS: fotešky ještě dodám, to je jen první výcuc :o)