Speedyho příběh

Příběh tohoto vynikajícího sportovního vozu se začíná psát v dubnu roku 1976, kdy sjel z výrobní linky pobočného závodu AZNP v Kvasinách, tak jako mnoho jeho dalších soudruhů. Naše cesty se spojily v polovině osmdesátých let, kdy jej můj otec odkoupil od našeho rodinného známého, který jej rovněž předtím zakoupil jako ojetinu. Stal se tak plnohodnotným členem naší rodiny a jako takový musel dostat i jméno. Volba padla na "Speedy" podle kreslené postavičky mexického myšáka Speedy Gonzalese, který byl stejně rychlý jako tento nejkrásnější (majitelé starých Felicií prominou) počin československého automobilového průmyslu.

Nutno podotknout, že to u nás neměl vůbec lehké. Spíše než jako ryzí sportovní náčiní byl využíván jako rodinný vůz se vším všudy. Musel potupně vozit tří až čtyřčlennou rodinu na víkendy na chalupu s kupou zavazadel všech možných i nemožných rozměrů, to vše o celkové váze značně vyšší, než oněch povolených 320 kg užitečné hmotnosti. Čas od času musel zastát i roli stavebního dělníka a ve svých útrobách a na korbě svého věrného druha, přívěsného vozíku Herkula, odvézt nejeden pytel cementu a vápna.

Počátkem devadesátých let min. století bylo rozhodnuto, že se Speedymu musí jeho utrpení patřičně vynahradit. Byl kompletně odstrojen, vyčištěn, vyvařen (místy už bylo načase), zrepasovala se přední náprava, vyměnily tlumiče pérování a byla provedena antikorozní úprava spodku a dutin. Původní tmavě zelenou barvu s černou vinylovou střechou (cabrio look - fotku dodám až jí najdu v rodinném archivu) nahradila světle zelená metalíza a...

...a pak auto zůstalo stát 15 let (!) v garáži, aniž by se jeho nový kabát zablyštěl v paprscích slunce. Ano, auto stálo nehnutě půlku svého života, aniž by na něj kdokoliv šáhnul (pokud nepočítám občasný posuny po garáži, dohušťování pneumatik, seřízení vůle ventilů apod.). Nebyl k tomu ani důvod, štafetu rodinného vozu převzal nový vůz západní provenience, a na Speedyho se tak nějak pozapomnělo. Koncem devadesátých let jsem dosáhl prahu dospělosti, získal ŘP a logicky začal uvažovat, že toho krasavce zprovozním. Nestalo se tak. S odstupem času jsem za to rád, protože bych ho tehdá určitě někde rozflákal, nebo nějakým jiným způsobem (tuningotuzing) zohavil, jak mladí a neklidní mužové často a rádi dělají... :-))

Až letos, kdy se moje finanční situace poněkud zlepšila, jsem se konečně odhodlal pořídit si vlastní auto. Po dlouhých úvahách, zda Astru, Focuse, Civica nebo Golfa se mi konečně rozsvítilo... Ty vole, vždyť máš v garáži nádhernej exemplář eRka!!! A tak se začly věci dávat do pohybu. Auto jsem umyl od prachu a začal dávat do kupy. Patnáct let nečinnosti se podepsalo na brzdách, který jsou kvůli přirezlým válečkům a prasátkům nepoužitelný, takže se momentálně zabývám renovací brzdovýho systému a spojky. Práce ale postupujou pomalu, tak jako spousta jiných lidí musim chodit do práce a připravovat se na lednový státnice (o blížícím se prosincovym termínu odevzdání diplomky nemluvě), no a taky jsem občas línej až to bolí. Pak nasadit čalounění, přední a zadní okno, všechna těsnění, dát opískovat a nastříkat kopretiny atd. Rád bych měl všechno hotový do února/března, pak dát k elektrikářovi a pak se pokusit to nahodit. Radek alias RST mi nabídl svoje služby, který samozřejmě rád využiju (předem díky :-)). Naštěstí mám i pár náhradních dílů v zásobě, ale stejně se budu muset vydat někam na lov. Vím, že je něco na Harfě, ale pokud máte nějakej jinej tip na Prahu a okolí, tak sem s nim!

Po hříšných myšlenkách typu emkový nápravy, chladič dopředu, pětikvalt apod. jsem se rozhodl nechat auto v původnim stavu, protože tak vypadá stejně nejlíp. Snad jenom dopředu samonavíjecí pásy. Ještě teď mi běhá mráz po zádech při vzpomínkách na ty příšerný utahovací pásy, který vám při pokusu předklonit se nedaj šanci... No a pokud půjde vše podle plánu, rád bych měl auto hotový na jaře. Rozhodně to nebude přibližovadlo na denní cesty do práce a zpět, ale na nějakej ten eRko sraz se rád vydám. Fotky co jsem viděl tady na stránkách mi nedávají spát! :-) Ale dost bylo povídání, tady máte fota, ať víte o čem píšu: