1. Severočeské Monte Carlo Rallye

Ve dnech 21. - 24.února 2008 byla pořadatelem Automuzeum ve Vratislavicích nad Nisou naplánována první zimní rally historických automobilů starších 25-ti let pod názvem 1. Severočeské Monte Carlo Rallye.

Po krátké úvaze jsem se rozhodl o jejím absolvování a při výběru vozu padl los na Žluťáka . Jako spolujezdec, který byl pro tuto soutěž nutný, se jevil nejvhodnější již osvědčený mitfára z akcí minulých, m8rinek.

V daném termínu jsem se zaregistroval na webu pořadatelů, zaplatil jsem startovné, jež činilo 1.000 czechokreditů a 21.února jsem pln očekávání a celkem natěšen vyrazil směrem na Jablonec nad Nisou. Nutno říci, že z našeho okruhu lidí se akce účastnili ještě Marťas a spol. a Tomáš Free.

Ačkoli akce byla prvoplánově jako zimní, tedy na sněhu, žádné zimní radovánky se vzhledem k abnormálně teplému počasí a absolutní absenci sněhu nekonaly. Po příjezdu do areálu pivovaru Konrad ve Vratislavicích nad Nisou, kde je rovněž i automuzeum, měla proběhnout administrativní a technická přejímka, což bylo v podstatě jen potvrzení příjezdu, obdržení hezky zpracovaného itineráře a zaplacení 250,- Káčé na osobu, jako dodatečná ( a nečekaná ) platba za předem zajištěné dva obědy v pátek a v sobotu. Poté již jen čekání na start do první etapy, který měl začínat dle programu v 17:00 a zevlování po strojích ostatních přijíždějících účastníků. Startovní pole bylo velmi pestré a rozpětí roku výroby jednotlivých aut velmi široké.

Na kukačku přijeli na start závodu i Radek RST a Honza Čermák. Setmělo se a pořád se nic nedělo. Po půlhodinovém zpoždění se přeci jen auta začala pohybovat a řadit se ke startu. Ale co to ? Podle programu se mělo startovat dle startovních čísel a po dvouminutových intervalech. Avšak účastníci ke startu najíždeli jak je zrovna napadlo, nikdo to nekorigoval a intervaly pouštění jednotlivých vozů byly asi zrovna podle toho, jaká byla týpkovi s praporkem zrovna zima. Rozhodně ne dvě minuty. No nic, říkáme si s m8, asi porodní bolesti, snad se to rozdejchá.

První noční etapa s názvem Josefodolské Peklo vedla z Liberce kopcem nahoru přes Bedřichov do Josefova Dolu, kde měla proběhnout měřená jízda pravidelnosti na vytyčeném okruhu za běžného provozu. Po dojezdu do Josefova Dolu se jaksi nic nedělo, jen se auta kupila u krajnice a zvědaví obyvatelé městečka přišli okukovat. Měly se jet dva okruhy, opět v pořadí dle startovních čísel a v minutových intervalech. Po cca půlhodině čekání se zjevil pořadatel a sdělil nám, že se pojede první jízda na zkoušku a pak znovu do fronty čekajících. Po dalším čase, popojíždění, neustálého startování atd. jsme se dostali na start, objeli jsme okruh a zase čekání. Přestávalo mne to bavit a začal jsem o organizačních schopnostech pořadatelů pochybovat. Když jsme se konečně dočkali prvního ostrého startu bylo již dost pozdě. Odjeli jsme první kolo, vyčkali si frontu v řadě aut na druhý start, odstartovali, snažil jsem se udržet stejné tempo, jako v první jízdě a najednou ouha !! Dojel jsem posádku, co startovala minutu ! přede mnou. Vzhledem k úzké silnici nebylo moc možností na předjetí, nicméně se to zdařilo a hrc, dojel jsem druhou !! To už jsem to vzdal a v cíli nás čekalo + 17 sekund. Lehce rozladěn jsem s m8rinkem odjel do Jablonce k němu domů, kde jsem měl zajištěn luxusní a pohodlný nocleh. Marťas a spol. nocovali tamtéž.

Ráno bylo trochu veselejší, dobrá káva k snídani a očekávání pátečních událostí vše naladilo na správnou vlnu

Sjezd byl naplánován na libereckém náměstí před radnicí, odkud se také později startovalo do Ještědské etapy končící na autodromu v Sosnové u České Lípy.

Start do druhé etapy proběhl kupodivu již dle startovních čísel, v pravidelných intervalech a za velkého počtu přihlížejících diváků. Trasa byla namotána po úzkých silničkách přes ještědský hřeben, klikatila se sem tam, občas přetínala hlavní tah a místama vedla po značně rozbitých cestách. Ovšem itinerář byl celkem tragédie. Čísla označující dílčí vzdálenosti si zřejmě pořadatelé vycucali z prstu, nebo opsali čísla ve sportce. Chvílemi to nesedělo trochu, chvílemi vůbec a vnášelo to do orientace trochu zmatek. Nicméně jsme do Sosnové dorazili v klidu a včas. Zde bych zmínil další dva nedostatky. Každá etapa měla předepsaný časový limit, za který bylo nutno trasu urazit. Ovšem v cíli nikdo čas nekontroloval. Rovněž nějak chyběly průjezdové kontroly hlídající dodržování trati dle itineráře. Opak měl být penalizován přídělem 50 trestných bodů.

Na autodromu se startovalo opět chaoticky. Obě jízdy jsem si zajel čistě pro radost, na ostro a na rovnost časů jsem se raz dva tři ...:-)

Samostatnou kapitolou byl oběd. Avizován byl řízek s bramborem a polévka. Budu vypadat jako remcal, ale tento názor jsem neměl rozhodně sám. Polévka gulášová se spoustou tuku - brrrrr ... a hlavní chod ? Brambory studené jak psí čumák, řízek rozklepán na ušato do milimetrové tloušťky, rovněž řádně vychlazený, porce miniaturní a to vše za pouhých 125,- Kč !! Děkuju pěkně. Pití jsme si již museli hradit. Trojka nealko za tři pětky. No nic .... poznamenal jsem si k seznamu negativ jen další bod.

Poté jsme odstartovali do etapy třetí, vedoucí oklikami zpět do Liberce a do areálu pivovaru Konrad. Po příjezdu na nás nikdo nečekal a jízdní výkaz nám byl odebrán v místní knajpě jedním z pořadatelů. Kdybych se neoptal těch, co přijeli před námi, ani bych nevěděl kam mám jít. Završením dne mělo být dle programu vyhlášení výsledků dne, ale na můj dotaz mi byl odpovědí upřímný údiv. Pochopitelně se nic nedělo. Měl jsem chuť si jít řádně nakapat do strojku a ráno jet domů.

Ale večerní posezení v příjemné Jablonecké restauraci s výbornou večeří, která mi spravila chuť po té parodii na řízek, a v dobré společnosti zejména Wance ;-) moji rozmrzelost opět částečně rozptýlilo a řekl jsem si, že už to dotáhnu do konce.

V sobotu dokonce vykouklo sluníčko a slibovalo hezký den. Start do čtvrté, jizerské etapy proběhl již organizovaněji a vedl přes Rychnov na Malou Skálu, kde byl druhý "pořadatelský" oběd. Ačkoli měřená zkouška byla dle programu plánována až na Kozákově, uskutečnila se již v první části dne a to v kopcích nad Rychnovem. Trať hezká, rychlá a dokonce se nám podařilo při druhém průjezdu trefit se do času z prvního. Poté již jsme sjížděli nádhernou krajinou okolo Frýdštejnu na Malou Skálu. Tam nás čekal Dejvid s otcem, kteří se na nás přijeli podívat z Jíčína Dejvidovým eRšem.

Zde si neomaleně dovolím použít fotky pocházející z Dejvidova fotoaparátu.

Tady také následoval oběd v hotelu Skála, představovaný svíčkovou s knedlíkem o jehož kvalitách se moc rozepisovat nebudu. Ono je to zřejmě těžké, když měli navařeno 60 porcí a najednou jich potřebovali 120 ... Ředěnou svíčkovou fakt nemusím. Nehledě na cenu, která dle jídelního lístku byla 90,- Kč a my jsme platili opět pořadatelských 125.

Pak již zbývalo odjet poslední ( nedělní program byl z důvodu absence sněhu operativně zrušen ) pátou, nekonečně dlouhou etapu přes Kozákov, několik bohem zapomenutých vesniček, krásnou krajinou přes Vysoké nad Jizerou, Tanvald, Josefův Důl a Bedřichov zpět do Liberce, kde byl cíl celé soutěže. Až tento den začaly pořadatelům fungovat průjezdové kontroly dávající do jízdního výkazu razítko a které jsme potkali za celý den dvakrát. V jednu chvíli nás itinerář zavedl na polní cestu opravdu výtečných kvalit, což lze posoudit z následujících obrázků.

Ale to k tomu tak nějak patřilo a bral jsem to jako daň za to, že pořadatelé najížděli tratě, když byly pokryty sněhem a tohle prostě nemohli tušit a ani ovlivnit. Nicméně několik aut zde doznalo jistých poškození v podobě utržených výfuků, vytržené pružiny pérování a i já si vytvoříl znamení na lízátku.

Večer proběhlo vyhlášení výsledků, které bylo tak trochu záhadné. Nikdo nezveřejnil nějakou výsledkovou listinu s dosaženými časy, nějaký klíč, podle čeho se určovalo konečné pořadí, jen nám bylo stroze oznámeno, že "...z počítače nám vypadlo..." a byli vyhlášeni vítězové na prvních třech místech jednotlivých dní a absolutní pořadí na prvních třech místech. Možná jsem paranoidní, ale bylo mi přinejmenším zvláštní, že mezi oceněnými byla startovní čísla 1, 2, 3, 4, 5. Třeba je to fakt ale jenom náhoda..... ;-) Nebýt dodatečného vyhlášení vítězů v rychlosti na sosnovském autodromu, utřel bych nos. Takhle to bylo aspoň třetí místo. Ještě že jsem se na tu pravidelnost vy ... a jel jsem tak, jak jsem jel :-D

Večerního posezení při pořadatelském guláši ( po zkušenostech s těmi obědy jsem již nechtěl nic riskovat ) a asi i nějaké muzice jsme se už nezúčastnili a byli jsme docela rádi, že to máme za seboua můžeme vypadnout. Beztak jsem se v té společnosti necítil nijak dobře. Vysvětlení níže ...

No co říci závěrem ?

Klady:

• Koho baví AOS-ky, zde si užil do sytosti. Celková délka tratí přes 400 km byla víc, než dost.
• Atraktivní výběr tras, nádherná krajina
• Zase něco jiného, než jen škodovky
• Efektní startovní čísla, která jsem obdržel poštou týden před akcí

Zápory:

• Pořadatelsky a organizačně silně nezvládnuté a bylo zřejmé, že si organizátoři soutěže vzali napoprvé příliš velké sousto.
• Za 1.000,- Kč startovného jsem neobdržel výraznou protihodnotu.
• Než ty nekvalitní předražené obědy, tak to raději nic
• Hrubé chyby v itineráři
• Nedodržování harmonogramu a stanoveného programu
• Žádná kompenzace chybějícího zrušeného programu v neděli

Možná jsem na něco zapomněl, ale suma sumárum mě celá akce přišla na cca 2.500,- v benzínu, 1000,- startovné, 250,- za vnucené obědy plus cca 1.000 další režie. Za tyto peníze mně to nijak výrazně neoslovilo a zápory převažovaly nad klady. Prostě vím, kam příští rok nepojedu.

A musím zmínit ještě jeden jev, který byl pro mne novotou. Jsem zvyklý na škodováckých srazech a akcích, že zde panuje obecně přátelská atmosféra a člověk si poklábosí s lidmi stejného založení. Tady ne. Majitelé veteránů na nás škodovkáře koukají s despektem a opovržením. Možná to je tím, že ty auta nemáme tak stará, možná tím, že nemají takovou hodnotu, nevím, ale tak to prostě je. Pokusil jsem se dvakrát o navázání rozhovoru a vždy jsem se dočkal chladné reakce, nezájmu v řeči pokračovat a pohledů typu neotravuj smrade ...

_________________________________________________________________________________

No a na úplný konec přihodím historku, která již proběhla v náznaku na písmenkách na chatu a v diskuzi, tzv. historka o Sloupkových kolech :-))

To tak ve čtvrtek odpoledne po příjezdu na místo konání akce zevlujeme okolo aut, bavím se se skupinkou lidí u mého auta a diskutujeme nad motorem s otevřenou kapotou. Když v tom se přitočí obtloustlý chlápek, chvilku nás poslouchá a započne zábavný ( pro mne )rozhovor.

říkejme mu třeba V jako veteránista a já budu v rozhovoru označen J

V: A co ta svinsky prohnilá kastle ?

J: ??? Myslíte tady tuhle malou dírku v podběhu ? ( skutečně ji tam mám )

V: Pche, to já mám káry na rozdíl vod tohohle z plechu.

J: No jo, někdo má, někdo nemá.

V: Hele, nemůžu nikde sehnat chromovaný nárazníky.

J: Asi sháníte málo.

V: Sháním už dva roky.

J: No vždyť to říkám, asi málo. ( Načež mu dávám kontakt na Ledra )

Pak znovu zkoumavě prohlíží moje auto a rozhovor pokračuje.

V: Tyhle vroubkový kola, těch mám celou hromadu. ( Pozn. mám kopretiny )

V tom se na scéně objevuje V1, s kterým se zjevně V zná a hned se ho ptá ..."Taky ses přišel podívat na ty hrůzy, co přijely ?"

J: Hmmmm ....

V: Ale tyhle nejsou nic moc. Já jsem sehnal dvě sady těch prvních hliníkovejch na škodovku.

J: ????

V: No přece takový ty klasický škodovácký sloupkový kola.

J: Máte asi na mysli loukotě.

V: ?? Loukotě ? No ty sloupkový kola.

Táhnu ho k Válkově 110 Rallye a ukazuju na loukotě.

J: Tyhle ?

V: Jo, to jsou voni. To jsou první hliníkový kola na škodovku. ( Vítězoslavně )

J: Ale to není hliník, to je slitina hliníku s hořčíkem. A říká se jim loukotě.

V: To je jedno, ale tyhle kola vydržej úplně nejvíc. Ne jak ty sračky, co tam máš ty.

V tu chvíli jsem rezignoval a měl jsem co dělat, abych zachoval kamennou tvář a nevyprsknul smíchy. Excelentní ukázka magora.

V: Mám dvě eRka. Jedno je do originálu a jedno jako RS. Mám ty kola na ně.

V: S takovouhle hrůzou bych se musel stydět přijet ( ukazuje na celkem pohledné světle zelené eRko )

J: A kde máte svoje auto ? ( Rozhlížím se po place )

V: Jóóóó to mám všechno támhle nahoře v muzeu. ( Mává neurčitě rukou )

J: Tak jo. Tak ať Vám to jezdí. Nashle ....

Docela nás to pobavilo, ale co naplat. Lidé jsou různí ... zvláštní je, že Marťas s Květou v muzeu byli a dle jejich slov tam žádné eRko nezahlédli. Asi měl pán na mysli jiné muzeum ;-)

Z Dobrovice Váš Petr