Škorsche

Poprvé jsem o eRku uslyšel asi ve 13 letech. Onehdá v sousední ulici jakýsi nadšenci lidových vozů opravovali svého brouka, jež jim utkvěl nejen v hlavě a zvuk jeho plochého motoru často rezonoval na okenních tabulkách našeho domu. Tehdy můj o pět let starší bratr prohlásil, že až udělá řidičský průkaz, tak si pořídí eRko a broukaři puknou závistí.

Nicméně, když udělal papíry, drandil silnice s tátovým fávem a na eRko zapoměl. Potom co úspěšně složil maturitní zkoušku a byl odveden k zeleným mozkům protivzdušné obrany v Žatci, porozhlížel se po nějakém přibližovadle. Nejprve se zdálo že bude mít 4-kvaltovou Audi 80 ze sedmdesátých let, tehdy asi za 30tis, ale po tom co mu to tatík rozmluvil si bratr koupil bílou zánovní škodu 100L 72.za 7 000. Tehdy vypadala jako nová a všechny chromy na ní jen svítily, protože měla najeto jen 37tis a to jen když bylo hezky. Jízda v tomto autě se mi poněkud zamlouvala tou nostalgickou houpavou jízdou, která často v bratrově podání končila předjetím nejen "sto dvacítek". Nikdy nezapomenu na ten jeho hrdý úškleb pod černými slunečními brýlemi. Byl jsem nadchnutý jízdou v tomto mladoboleslavském voze,který byl v čistě originálním stavu.V tom období se také doma občas začala povalovat jakási červená dílenská příručka, kde jsem na zadní straně jednoho dne, asi z dlouhé chvíle, nalistoval část o jakémsi dvoudveřovém modelu kilárny. Od té doby jsem často obracel listy té kapitoly a představoval si, že až budu mít za několik let řidičák, budu se prohánět právě tímto vozem, škodou 110 R.

Psal se rok 2003 a když mi na konci července přišly na účet peníze z brigády, rozhodl jsem se, konečně podívat po nějakém eRku. A tak přišlo na řadu kupování annoncí, cena se pohybovala tak od 10ti do 20ti tis. Jelikož jsem byl nemajetný student, kladl jsem samozřejmě důraz na cenu. Nejprve jsem volal na jedno šípkově červené eRko za 15 000, ale z toho nějak sešlo. Potom přišla ta osudová chvíle a já si přečetl inzerát, že jedno červené kupátko se nachází na prodej u Plzně za 13 tisíc. Hned jsem to obvolal a ani mi za nižší cenu nevadilo, že eRko má motor z embéčka, a navíc jsem byl rád, že má pětikvalt a tak jsem se domluvil, že se přijedu podívat. A tak hned druhý den jsem vyrazil s bráchou v hundrtce směr Plzeň. Za Plzní jsme se dali na Třemošnou a na konci Šeříkové ulice už stálo na zahradě červené eRko a mě se rozbušilo srdce. Když jsem pak eRko obcházel, viděl jsem že všechny přední blatníky včetně čela a haupny jsou měněné a natřené základní šedou, kola se mi líbila, na šedých prolisech eRko vypadalo moc dobře. Jak už to bývá, byl jsem nadšený, mladý a nezkušený a tak jsem si s o rok starším majitelem vozu Petrem Černým plácl. Dostal jsem ještě jako bonus pár drobností, jednu pření nápravu a pár skoro ojetých pneumatik. Všechno jsme to s bráchou naložili a z Plzně vyrazili za příbuzenstvem do Rakovníka a poté domů do Říčan. Cestou jsme s bráchou trochu závodili, nedalo by se říci, které auto jelo lépe. Ještě večer jsme se s bráchou v eRku vydali do chrášťan, kde se konaly na tamním letišti závody. Brácha tam měl nějaké kámoše z Prahy a ti hned začali eRko obletovat. Goran zámožný kámoš původem z Jugoslávie zíral s otevřenou pusou a nemohl uvěřit, že staré kilárny se dělali také v provedení kupé. Pořád prohlašoval, že to vypadá jako škodovácké Porsche a tak se mému eRku začalo přezdívat Škorsche. Cestou z chrášťan řídil brácha a trochu závodil s Hampim, který měl v té době fiat Uno 1,3. Hampimu se prostě nepodařilo nám ujet, což bylo celkem překvapení. Ještě větší překvapení ale bylo, když sem se druhý den s bráchou motal kolem motoru, tak jsme zjistily, že na karburátoru DDSR chybí vzdušník ke druhé komoře karburátoru. Tento jsme nahradili jiným z doma se povalujícího EDSRu, to jsem potom teprve poznal, jak jezdí eRko. Na úseku dlouhém 700 metrů jsem eRko rozjelo s pevným startem tak na 150(na tachometru160).Od koupě mělo spoiler nad zadním oknem a druhý(odtokovou hranu) na zadní haupně a jeden origo stovkový laminátový pod předním čelem. Měl jsem to auto rád a přemýšlel nad dalším tuningem, abych se na autě také podepsal a tak jsem doma prováděl nejrůznější návrhy. nakonec jediný můj zásah byla montáž diodového ekonoměru na místo popelníku, který jsem vymontoval z jednoho vraku škody100L. Za půl roku jsem měl s eRkem spoustu zážitků fajn: poprvé mi došel benzín, poprvé jsem vařil, poprvé jsem s eRkem jezdil za holkama :o) Erko se ale nepovedlo přihlásit. V technickém průkaze byl rok výroby 1968, toto erko bylo postaveno na papírech škody 1000MB, číslo motoru nestandardně vyraženo, k tomu ten pětikvalt a rok výroby karoserie udával rok 1986- čili jeden z 20ti vůbec posledních vyrobených skeletů na eRko. U táty známého jsem sehnal jeden motor original 1000MB, který jsem se rozhodl zabudovat namísto stávajícího motoru. řekl jsem si, že erku přestříkám čumák z šedé na červenou a tak po demontáži blatníků, když se na mě vysypala res se ve mě probudila šťouravá a tak jse demontoval i zadní blatníky, které byli leckde v místě spoje svařeny. Objevila se i prasklina na střeše,když jsem ji chtěl opravit, zjistil jsem, že i střecha je totálně shnilá, Podlaha už byla jednou vyvařovaná, z původní se zachovalo tak 10%. Teď už mi došlo, proč se Černý Petr tak radoval když dostal peníze za auto na ruku. A to byl majitel před ním údajně veteránista, který mu eRko prodal, aby měl na starou felicii. Probudila se ve mě silná deprese a celé auto jsem začal odstrojovat. součástky z erka putovali na půdu, jiné zase do sklepa a samotný skelet se rozdrolil pod náporem čtvrtící sekery, ano až tak bylo shnilé. Skelet skončil ve šrotu a na úřadě jsem se dohadoval půl hodiny o zániku vozidla, nakonec úřednice povolila a napsal jsem prohlášení, že auto nebude veřejně překážet a bude řádně sešrotováno. Tak bylo papírově nejpomalejší eRko s maximální povolenou rychlostí 125Km/h dne 1.9.2004 trvale vyřazeno z provozu. A tak mi po prvním eRku zůstala hromada náhradních dílů, znalost anatomie eRka a pár fot

V mezi-období, kdy jsem se vyrovnával se ztrátou, jsem se prohraboval ve zbytcích Škorše nyní zvaného Černý Petr. Po nových poznatcích jsem zjistil, že motor s přeraženým číslem má na hlavě motoru bíle označenou "slepici" a že se tedy jedná nejspíš o originál eRkového motoru.Také můj názor na vzhled se změnil a začal jsem dávat přednost originálnímu vzhledu a chromu, namísto plastů, hromadě kitu, nespočetným nádechům, výdechům a lampiónům patřícím spíš na kolotoče.

Po půl roce jsem začal znovu uvažovat o koupi eRka, málem jsem koupil jedno od spolužáka z Prahy-Malešic. bylo to erko oražové r.v. 1977 s origo papírama, konečně žádná přestavba, tedy až na interiér. ten byl doslova "vytuněn" veškerý tapecírung byl přečalouněn modrou filcovou látkou, dále zde byl tří ramenný volant a ne příliš, spíše začínající koroze prahů a zadních podběhů. Toto auto bylo vybaveno horským převodem a mělo litá 14" italská kola s roztečí 130 neznámého výrobce, která jsem nikde jinde neviděl. Za toto eRko jsem zaplatil 20 000Kč které jsem si půjčil od táty. Toto erko se dalo rozjet nejvíce na 110 Km/h, víc už by se hrubě opotřebovával motor. Doma jsem auto ještě prolezl a zjistil další nedostatky. Asi ještě nepřišel ten správný čas, v noci jsem nemohl usnout a ráno jsem jel auto vrátit. Přeci jen by to chtělo ještě další investice a já měl teď dluh, který bych jen těžko při škole splácel. Asi za měsíc mě tenhle kámoš poprosil, jestli nemám doma volnou vrtuli k ventilátoru. Ta jeho se prý rozlámala na kusy, když mu praskl řemen. Sháněl i motor o ten můj MBčkový neměl zájem a tak mi pořád leží doma. Povedlo se mi vyměnit onu chladící vrtuli za oroginální eRkový motor, který měl prý velkou spotřebu oleje. Kvůli té spotřebě do něho Hrb míchal k oleji naftu. Zkoušel jsem motor a normálně se s ním dá otočit, takže zadřený by být neměl, spíš budou v háji kroužky, každopádně nic neopravitelného.. :o) Mám teď doma hotové motorářské museum. Letos v létě 2008 jsem toto eRko uviděl na S-AUTO za 17 tis. pořád s těmi italskými koly. Bylo tam asi tři dny a hned jsem si stáhl fotky, dám je sem až mi to půjde.

V únoru L.P. 2006 jsem listoval zase annoncí a našel jsem inzerát: prodám škodu 110R r.v.1976 v dobrém stavu, blatníky zinkované, platná STK, cena 16 000tis. první majitel!!! Nemohl jsem odolat a tak jsem hned zavolal panu Ing. Načeradskému a domluvil si návštěvu. Pan Ing. Načeradský měl své eRko pěkně ustájené ve stodole v Solopyscích. Prý už se na něj byl někdo podívat, ale nakonec ho nekoupil, protože má prý rezavý nosník motoru na levé straně. Mě se tohle eRko ale moc líbilo, prahy byli úplně zdravé, dutiny voskované, auto celkem udržované a hlavně po prvním majiteli. S eRkem prý jezdil celý život, s prvním motorem najel asi 100 tis a pak jej v roce 1988 nahradil novým 120kovým. ten má nyní najeto asi 64 tis. Od roku2000 do 2002 s ním jezdila občas jeho dcera od té doby jelo jen na STK a jinak odpočívalo ve stodole. Složil jsem tedy zálohu 10 000 a těšil se, až si pro něj příští týden přijedu. Přišel víkend a já s tátou přijel do Solopysk Fáčkem. ERko už stálo připravené venku před domem na ulici. Bylo takové zaprášené, chrom už také nebyl to co býval, ale věděl jsem že nic lepšího za tyhle peníze už asi nekoupím. Pan Ing. Načeradský se přišel s autem rozloučit i se svou ženou. Přidal mi k autu veškeré záznamy co kdy na autě měnil, dokonce mám i notes, kde je psána spotřeba auta od roku 1976 až 1988 kdy byl měněn motor! Byl to hezký pocit usednout za volant právě tohoto eRka. Konečně jsem zažil pocit přihlásit na sebe auto bez jediného problému, motor je totiž zapsaný v TP a navíc je číslo motoru škrtlé a dle slov technického komisaře tam mohu dát klidně motor 130 s litinovou hlavou. Časem bych do auta chtěl zabudovat původní motor, který již mám. S autem jsem jezdil asi půl roku, byl jsem s ním na svatbě mamky své bejvalky, erko je tam na pár záběrech natočené na kameře, tak si to někdy musím přepálit. Na tom záběru je vidět, že zadní část auta je trochu nakloněná na levou stranu, což je zbůsobené korozí nosníku a ramene. V současné době mám zadní část vozu vyvařenou, použil jsem zadní ramena z Černého Petra, jsou sice z ticícovky(nižší, místo 6cm jen 5cm) ale jsou nezkorodované a zdají se bytelnější než druhovýroba z Polska. Ty z druhovýroby jsou jen z 2mm plechu namísto 3mm. V současné době se přesouvám ze zádi vozu na předek. Až bude Škorsche hotove, musím se s ním podívat za panem Ing. Načeradským, abych mu udělal radost, že eRko jezdí jako nové. :o)

16.11. 08 Přes léto 2008 se mi povedlo sehnat několik zajímavých věciček na eRko. Nejprve se mi povedlo sehnat přídavné dálkové halogeny origo zabalené v jedné mototechně v Říčanech, kde jsem je spatřil ve výloze, když jsem kámošovi šel koupit brzdové hadice na Garďáka. Podle majitele mototechny už tam ležely několik desítek let, takže by se dalo říci, že světla čekala na mě někdy od roku 78, což je jejich rok výroby. Dále se mi povedlo na internetu splašit další šikovné věcičky ve 100% stavu i když ne zrovna za nejmenší cenu. To už se tak ale stává, že takovéto zboží se stává předmětem šedé ekonomiky, nejrůznějšího šmelení. :o( No nicméně už mám konečně sehnaná různá světla, tyč řízení i s kulákama, chromové zrcátko, dva chladiče oleje, jeden s hadicemi a pár lišt na příď. Takže už můžu pomalu začít plnit prasátko na chromování nárazníků. Toť zatím vše k doplňkům.

Nějak se mi doma nakupilo několik věciček, u kterých se pouze domnívám jejich funkce. Nejspíš se jedná o nějaká tyristorová zařízení, která chrání kladívka před opalováním, působením menších proudů. Tady je pár fotek, třeba to někoho bude zajímat jak to vypadá.

Na konci listpadu jsem konečně demontoval přední blatníky, čelo a přední nápravu. Budu se tak moci pustit do repase přední nápravy a na jaře do vyvaření přední části vozu. Několik děr na mě sice vykouklo, ale s tím si nedělám žádnou starost, okolí děr přijde vyřezat a vevaří se dovnitř přesně spasovaný díl záplaty. Hlavně žádné přeplátování, takovou chybu bych neudělal. Před vařením se budu snažit zbavit starých nátěrů. Před nátěry vnitřních částí vše očištěné fosfátuji kyselinou fosforečnou a poté používám jako základní barvu antirezin. Tady je pár fotek po demontáži. Na jedné fotce je eRko ve společnosti již prodaného Garďáka mého kamaráda, od kterého mám Apolla.

Na začátku února jsem jel s bráchou odvézt do servisu ředitelského pašíka. Když jsem byl před vánoci poprvé u pana Drábka, ležel na zemi prorezlý chladič z VW caddy, prohodil jsem, "to se mi u eRka stát nemůže, ten je z mědi", pan drábek se zasmál a prohodil něco o letování a pak nečekaně přeskočil jak závodil s feldou pick-upem a mimo jiné dřív i s eReSem, doslova jsem hltal jeho historky ze závodění. Dověděl jsem se také, že rok nazpět odvezl plnou 1203 dílů z jedné 130 do šrotu, protože se s někým nedohodl a jemu to "hnilo" na zahradě.. :o(( pozdě bycha honit, ale pak zalovil v koutě za zvedákem a vytáhl dva volanty. "Ty jsou z toho eReSa, leží tu od doby, co jsem je sundal." Asi si všiml jak na ně zírám a s trochu obchodnickým úsměvem řekl, "jestli chceš, za pětikilo jsou tvoje", bohužel jsem u sebe nic neměl.

Když teď v únoru brácha vyřídil formality ohledně pašíka, došlo samozřejmě i na historky pana Drábka a protože jsem měl ten den narozeniny.. ošuntělé sportovní volanty, se kterými se ovšem skutečně jezdilo rallye v legendární eReSce teď opatruji doma jako artefakt ze slavného závodního coupé. :o))