Štilec 2003

Dostalo se mi od Džona výsostného práva napsat tento článek:-) a zdokumentovat pro Vás sraz ve Štilci 2003. Doufám, že mé střeštěné pobíhání s foťákem na krku v kempu v ranních hodinách nebylo marné.

Cesta:

V pátek dne 5.9. 2003 jsme v 17,00 hod vyrazili já s Jardou v Žabákovi, Vláďa s Arisem v hundrtce, Ondra v eRku a Jarda s manželkou se svým "luxusním eRkem" od Džona na cestu. Po cestě jsme měli ještě dva srazy (v Benešově u pumpy a v ČB u Borku se zbytkem škodovkářů) a samozřejmě ani jeden jsme nestihli. Já jsem si razila svých maximálních 120 km/h a kluci se projevili jako praví gentlemani a ani na chvíli mě neopouštěli. Jen jednou nám z očí zmizel Jarda se svým eRikem (P9060136.jpg), jelikož, jak prohlásil Ondra, "to jeho luxusní eRko ztratilo vejfuk".

Do kempu jsme dorazili před 20,00 hod, padli do chatky a vrhli se na jídlo. Na balkóně jsem se s plnýma rukama jídla rozhlížela po kempu a nemohla jsem se vynadívat na některá podsvětlená auta. Celý kemp zářil a světlo měsíce dopadalo na hladinu rybníka. Tak konec romantiky a zpět k autům. Někteří nezmaři nevydrželi a ještě večer pěkně potrápili své motory. Ale to už jsme se všichni hřáli u ohně a hrála nám k tomu skupina Čechomor.

Závody:

Sobota ráno byla krušnější. První závod, kterým byl slalom, začínal již v 9,30 hod na silnici u kempu. Organizátoři zapojili do slalomu i spolujezdce, kteří měli také velký podíl na vítězství. Po celou dobu jízdy byli nuceni z okna držet kelímek plný vody a u cíle vystoupit z auta a nalít vodu do odměrky... a kelímek položit. Teprve potom se přestal počítat čas. ERkaři měli nad všemi výhodu, protože po zastavení nemuseli jejich spolujezdci složitě protahovat ruku rámem okna zpět. Po pár metrech čekala na řidiče zkouška couvání k tyči. Po tomto klání následovala kolem 13,00h spanilá jízda do ČB a zde se na velké asfaltové ploše u výstaviště konaly sprinty.

Když jsme tam dorazili, byly již na místě velké davy lidu - až mi naskakovala husí kůže. Snad půlka města nevěděla co v sobotu dělat a tak se vypravila na závody. Jinak pořadatelé měli vše dobře zorganizované, auta se nikde zbytečně nepletla, ozvučení bylo velmi dobré a na sprinty bylo dobře vidět. Celkově na mě sportovní klání působilo klidně a nebylo podle mě příliš náročné. Sprinty se konaly po dvojicích, ke konci po trojicích vylučovací metodou.

Co bych zde ještě ráda zmínila a věřím, že budu mluvit za více lidí, bylo mé rozhořčení na nefér pořádání sprintů, do kterých byly zapojeny i vozy členů sponzorů, tedy vůz Octavia combi a Fabia. Vím, že jsou dnes sponzoři nepostradatelná součást podobných akcí, ale vše se dá přeci provést v duchu fair play. Pokud sponzoři chtějí předvést své vozy v plné parádě, mohou například po sprintech vyzvat každého, kdo má zájem změřit svůj vůz s vozy současné produkce. Věřím, že tato forma by byla ze stran účastníků i přihlížejících přijata s pobavením a s radostí.

Zvítězila Octavie combi č. 124, ale když řidič vystoupil z vozu do ohňostrojů pro vítěze, byl vypískán. Po krátké chvíli se všichni přihlížející seběhli k eRku druhému v pořadí, které bylo pro všechny přihlížející jasným vítězem a oblehli ho. Smutné je na tom to, že řidič vítězné Octavie nezvítězil s automobilem, kterému by dal kus svojí duše a pořádnou porci té špinavé práce. Přijet s Octavií by tedy mohl i kdokoliv jiný, třeba i já, sešlápnout pěkně pedál až na podlahu byli bychom vítězi všichni. A o tom to přeci není...

Fotky: