Beruška

V době, kdy Pampeliška byla hotová, a na pracovním autě nebylo zrovna co dělat, jsem zjistil, že mi nic nebrání, abych si splnil původní sen... Feldu. Po nedlouhém listování Annoncí jsem našel: kompletní,pojízdná,před renovací, cena 18.000,-. V telefonu byl majitel solidní, a tak jsem se jel na Feldu podívat. Pán byl veteránista, vlastník desítek vozů, Feldu pořídil asi před 10ti lety,ale na renovaci nebyl čas a teď mu to již nepřijde jako dobrý nápad. Moje Beruška trpěla korozí středního stupně, a bohužel neměla k dispozici doklady, protože "se nestihli" vyzvednout od původních majitelů... Přesto jsem se stal jejím majitelem, v té době to byla dobrá koupě. Můj sen se splnil dne 3. srpna 1996, majitel dokonce mojí Berušku odvezl odtahovkou až k mému kamarádu na cca 70km vzdálenou chalupu

. To bylo o víkendu, tak pochopitelně následovalo asi 120km "zkušebních" jízd po tamějších vesnicích,které přibyly k původním 117.071 km.

Přesto, že Beruška měla tzv. dvoumužné řízení , byly to úchvatné a neopakovatelné zážitky z jízdy s otevřeným vozem:-). U kamaráda si pobyla do konce roku, během něj se mi podařilo po 13ti letech získat Beruščiny původní doklady :-).

Na konci roku 1996 jsem si v tehdejší práci zapůjčil plaťák,a tak Beruška na platě za Ladou 1600SS uháněla vstříc novému domovu.

Dostal jsem k nové přední blatníky, jeden zadní, zadní čelo a prahy z Š1202 STW. Nových plechů mi bylo líto využít a také se mi zdálo rychlejší plechy vyvařitPřiznám se, že jsem podlehl touze se ve Feldě vozit a tak leccos není 100%. Začal jsem 31.12.1996 a celá plechařina trvala 14 dní, samozřejmě v nevytápěné garáži, ale vidina silnice přede mnou a nebe nad hlavou byla nad jakékoliv topení :-)..

Během práce se na mne usmálo štěstí v podobě člověka, kterému v sousední garáži překážela odhlášená Octavia. Byla orezlá ( 7 let stála nad hnojem..), ale neshnilá, a hlavně najeto 15.047 km. S radostí jsem zaplatil požadovaných 500,- Kč a Octavii, již v krabicích přesunul do skladu náhradních dílů.

V první fázi jsem do Berušky použil jen přední nápravu, přední masku a sedačky. Karoserii jsem očistil na plech a počalo tmelení. Levý bok prodělal lehkou kolizi, jejíž následky někdo autogenem ještě spíš umocnil, než napravil. I klempíř fachman prohlásil, že se vyplatí dát jiné plechy , než to rovnat, hlavně dveře. Ty jsem neměl, kladívkem jsem tudíž vše zaklepal dovnitř, uřízl rovné prkno, nakoupil tmel a začal sochařit…. Na celé auto ho padlo 12kg, z toho 7 na dveře,3 na zadní blatník a 2 na zbytek … Barvu jsem chtěl modrou, středně tmavou, měl jsem jasnou představu modré, jako bývala na vozech Bugatti 35,37… V té době se mi na něj bohužel nepodařilo sehnat komponenty, takže odstín nedopadl podle mých představ. Potýkal jsem se s financemi, akrylát byl pro mne nedostupný a tak jsem se musel s lakem smířit takovým , jaký byl. Navíc, po několika týdnech veder, kdy jsem tmelil, v den kdy jsem se rozhodl lakovat a položil první 2 vrstvy barvy, se náhle zatáhlo a začalo pršet. Vtip byl v tom , že garáž byla zarovnaná věcmi a stříkal jsem venku. Po velmi hbitém zatlačení dovnitř, mi po stranách zůstalo asi 20cm … No zkrátka, IDEÁLNÍ podmínky :-). Říkal jsem si, že si zajezdím, 2-3 roky to nechám být, uvidím , co vyleze a pak bude lak finální :-)

Obligátní 3 měsíce trvalo skládání, jediný zaznamenáníhodný zážitek souvisel se záplavami na Moravě.... Jednoho dne, kdy jsem si v poklidu kutil, se spustil deštík... V jednu chvíli zesílil a přešel v průtrž krup, kdy nebylo vidět na 5m a pod okapy se tvořily hromady ledových krup. Zavřel jsem vrata a liboval si, jaká je to pohoda mít vlastní garáž. Ponořil jsem se opět do práce a přestal vnímat okolí. Ležel jsem u přední nápravy ,když jsem si všiml loužičky vedle mne. Vzhlédl jsem ke stropu, ale tam chyba nebyla. Loužička, v tu chvíli už louže, byla živená mohutným pramenem , tryskajícím zpod dveří. Došel jsem ke dveřím a naštěstí je neotevřel, ale jen vyhlédl větracím otvorem. Tam, kde bývala cesta mezi dvěmi řadami garáží, se valil proud zpěněné vody, má Š 100, zvaná Zelená sršeň, stojící statečně venku, jí měla po kliky dveří... Začal jsem horečně zachraňovat vše, co bylo do výše jednoho metru a čemu by vodní lázeň neudělala dobře, COčko,nářadí, díly,materiál.. Vedle našich garáží totiž vedl svod dešťové kanalizace z poloviny Kladna, který byl jinak téměř naprosto suchý, tak za přívalu deště se koryto hravě naplnilo a navíc vedle našich garáží přecházelo v podzemní svod, který se za této situace samozřejmě ucpal a napouštění našeho ďolíku,kde ležela má garáž, mohlo začít… Když jsem zachránil, co šlo, začal jsem uvažovat,nakolik jsem v (ne)bezpečí vlastně já. Po zvážení odtokové situace v ďolíku, jsem se rozhodl zůstat u Berušky, a tak sedíc na palubní desce, s nohama na blatnících jsem jako Noe čekal. Voda pomalu stoupala až do výše 70cm , vrata byla naštěstí docela těsná a tak jí přeci jen nebylo tolik , jako venku. Protože mi byla dlouhá chvíle, pustil jsem se do leštění palubní desky, takže vše zlé je pro něco dobré..:-)

Po asi dvou hodinách se dalo vyjít ven. Po zjištění, že Zelená sršeň neodplavala, jsem se ji rozhodl pokusit oživit. Otřel a osušil VN kabely, víčko a kontakty rozdělovače,cívku, otočil klíčkem,motor zabublal, z výfuku vytryskl poud vody a ....... běžel. Hluboce jsem se autu poklonil, dal si na sedačku igelit, a plný dojmů z celkem pestrého odpoledne odjel domů.Večer jsem se ze zpráv dověděl, že na Moravě tolik štěstí neměli.....

Berušku jsem dodělal 15.srpna, udělal STK a jezdil a jezdil a jezdil :-) Od té doby vždy, když na jaře stoupne teplota nad 15°C jí vytáhnu a uklízím jí ke spánku, když na podzim teplota pod 15°C klesne. Jiným autem jedu jen když je opravdu hodně deštivé počasí.... a tak do této chvíle na tachometru přibylo skoro 30.000km. I když zvlášť ze začátku nebyla žádná parádnice, nelituji té rychlé renovace,či spíš opravy,radost z jízdy s ní bohatě převážila prohřešky, kterých jsem se dopustil. Navíc jsem jí intenzivně zušlechťoval, jak po mechanické, tak estetické stránce. Jen jedinou věc, bych dnes udělal jinak. Bylo mi líto použít díly z "nové" Octavie, které jsem si chtěl sušit na horší časy :-) Během dvou let jsem je tam stejně použil, protože mám rád věci bezvadně funkční. Dnes bych je tam dal hned a od začátku si užíval perfektně fungující dobře zajeté auto .

Dost lidí se diví, proč s takovým autem běžně jezdím, vždyť je to přece škoda... Zastávám názor, že auto, které leží pod plachtou a nejezdí, je jen mrtvá hromada plechu ,auto musí žít, a to může jen, když mu pod koly šustí asfalt. A samozřejmě k tomu potřebuje naši péči.... Jen když jde o vyjímečně zachovalé auto,v původním nerenonovaném stavu, nebo ojediněle vzácný kus, je na místě šetření a na silnici se pouštět jen vyjímečně. Felda je půvabné auto, ale nijak vzácné, a údržba či opravy nejsou dražší než u "běžných" aut, a za Superbem, Audi, BMW a spol se zaručeně nikdo neohlédne.... Ale proto s Beruškou nejezdím. Podobně jako eRko je to spíš životní styl, pocit, že sedím a ovládám stroj o 50ti HP, který voní benzínem,olejem a pryží,zavřete-li dveře, ozve se kovové cvaknutí, prostě automobil, ne prostředek hromadné spotřeby:

Karel

Beruška na výletech .... s ostatními