Cesta do Maďarska a zase zpátky

aneb Dovolená s erkem

Prázdniny a doba dovolených je tady! Oslavy Jan Husa a Cyrila s Metůdem se téměř spojily se sobotou a nedělí, naskytla se tedy ideální příležitost někam vyrazit. Po kratším uvažování jsme se rozhodli podívat se do země guláše a vína - Maďarska. Cíle cesty byly stanoveny jasně: ochutnat paprikáš, čabajku, zjistit, jestli se vínu daří tak dobře jako u nás na Moravě, podívat se po místních hradech, trochu se vykoupat a v neposlední řadě provětrat erko.

Rozhodli jsme se výletním tempem podívat po severní části Maďarska, okolí Egeru a Miskolce. Posádku vozu tvořily tři osoby: můj poklad Ivča, „pravý český trekr“ Koldy a má maličkost.

Každopádně jsme nechtěli nikam moc spěchat a nic hrotit, neboť jsme jeli na dovolenou, ne na závody. Start výpravy byl určen na sobotu po obědě. Jako přípravu na cestu jsem vyměnil olej a svíčky, zkontroloval vodu, přibalil náhradní žárovky a bylo.

Než jsme se všichni sešli a zjistili, jak naskládat do auta tři batohy, 2 stany, něco na zub, byly čtyři hodiny, ideální čas vyrazit. Ještě překontrolovat gumy a dotankovat plnou nádrž a můžeme jet. Když jsem chtěl otevřít kufr a zkontrolovat tlak v rezervě, urval jsem lanko na otevírání kufru, ve kterém bylo samozřejmě taky nářadí. Naštěstí jsem měl v kastlíku kleště, takže jsme se tam nakonec dostali. Koldy mě ještě pochválil, že auto má supr zvuk, a vyrazili jsme směr Maďarsko. Přejezd slovenských hranic byl bezproblémový. Kolem osmé jsme cestou uviděli hrad Šášov, tak jsme se tam šli mrknout. Stihli jsme akorát západ slunce. Pak jsme pokračovali po dálnici směrem na Lučenec. Na můj vkus je tato dálnice trochu klikatá, ale jinak to ani moc nedrncalo. Ještě před nájezdem na dálnici se jedno po druhém odporoučely dálkové světla. Žárovky s vyšší svítivostí toho moc nevydrží.

Zhruba 20 km od Lučence jsme s pomocí vesničanů našli u obce Divín celkem dobrý kemp s diskotékou, spoustou restauraček a přehradou. Dokonce tam nebylo ani moc lidí. Měl jen jednu vadu - netekla tam voda, takže nás ubytovali zadarmo se slovy „na těch pár hodin“…

Západ slunce na Šášově

Ráno po snídani jsme mrkli na hrad, vybrali si denní opravárenskou dávku v podobě opálené pojistky a neohroženě jsme se vydali k maďarským hranicím.

Divín

První dojem z Maďarska a Maďarů - vůbec jim nejde rozumět. Ještě že tam jsou cesty značené i čísly, jinak tam kroužíme ještě doteď. Podle cedule na hranicích by se tam mělo svítit celý den, někteří místní ale nesvítili, hlavně ve městech. Pro jistou jsme měli rozsvíceno stále. Kvalita hlavních tahů je dobrá, na vedlejších cestách lze občas najít pěknou díru, která není vždy značená. Cesty v okolí Egeru jsou poměrně úzké, krajnice, pokud nějaké jsou, tvoří vysypaný štěrk, který občas auta nahází na cestu.

V Egeru jsme si dali výborný paprikáš a pokračovali jsme přes hory do Miskolce-Tapolcy, kde se nachází jeskynní termální koupele. Přejezd přes horský národní park se mi moc líbil, zatočil jsem si volantem na 3 roky dopředu. Chvilkama jsem si připadal jak na tobogánu, Iva vzadu raději usla a Koldy trochu zezelenal. Anatomické sedačky, širší nápravy i čtyřpístky se vyplatily.

Lázně v Miskolci byly přístupné pouze uvnitř, venkovní bazény procházejí rekonstrukcí, přesto je to celkem zábavné. Termální sprchy, jeskynní chodbičky naplněné vodou, sauna… prostě pohoda. V místním kempu jsme si ověřili, že na rčení „jak kdybys mluvil s maďarem“ něco je. Místní obsluha nejevila ochotu se domluvit a rozuměla pouze slovu peníze.

Miskolc

Dalšího rána jsme se vydali na obhlídku miskolského hradu Diosgyöri, jeskyně a bufetu s klobáskami. Stejnou cestou jsme se pak vrátili do Egeru.

V Egeru jsme během dvou dnů navštívili termály s pozůstatkem tureckých lázní, hrad, muzeum vína, pravoslavný kostel s ikonami a „Údolí krásných paní“, kde se nachází kolem 200 vinných sklípků. Zde jsme zjistili následující:

• nenechte se nalákat naháněči do první restaurace;
• dáte-li si každý den menu, i když v jiné restauraci, může se vám stát, že budete jíst pořád to samé (takhle jsme třikrát za sebou spořádali paprikáš…)
• víno, co ve sklípku nakoupíte, je skoro o polovinu levnější, pokud jej nepijete na místě;
• Maďarská vína z egerské oblasti jsou sladká a těžká, ale hlava z nich nebolí
• důležitá slovíčka: borok – víno, sörök – pivo, babgulyas – fazolový guláš, husleves – hovězí polévka, ked dios palacsintas – dvě ořechové palačinky, kolbas – klobása, harom menü – třikrát menu

Eger

Zpáteční cestou jsme se ještě podívali na noc na Senec.

Všude, kam jsme přijeli, budilo erko pozornost. Některé děti za mnou chodily, abych ho nastartoval. Někteří Maďaři neváhali a fotili nás při stání na benzince.

Ujeli jsme něco málo přes 1200 km s průměrnou spotřebou pod 6 l/100 km. Cestou jsem se snažil nepřekračovat povolené rychlosti, po dálnici jsem jel většinou 110-120 km/h.

Auto nás vcelku spolehlivě dovezlo tam i zpět, jen mi ještě trochu duní hlava. První věc, kterou teď budu řešit, je tichý výfuk!