Svařování a vyvařování karosérie co2

Svařování v ochranné atmosféře CO2 je prezentováno, jakožto vyšší umění automechaniků. Tak jako u všech dovedností, je to jednoduché, pokud si osvojíte pár dobrých návyků. Nic, co by se člověk nemohl naučit sám, pochopitelně se základní nápovědou.

Co je k tomu všemu potřeba:

Svářecí agregát: Co2

Pokud budete vařit tenké plechy (okolo 1 mm tloušťky), stačí Vám bohatě ten nejlevnější za cca 8 000 Kč

Ovšem u něj je problém s manipulací. Kolem auta budete přemísťovat bombu spojenou se svářečkou, kuklu a různé drobnosti (kleště na podržení plechu apod). Dražší a výkonější agregáty jsou umístěny na malém vozíčku společně s příslušenstvím.

Jako základ považuji tyto parametry (pro naše použití):

Svařovací proud 30-130 A

Volba proudu pro sváření (alespoň 4 stupně)

Volba posuvu drátu

Provedení Turbo tj. s chladícím ventilátorem.

Výhodou je pokud je svářečka adaptovaná na 5kg špulky drátu- drát vyjde výrazně levněji.

Doplňující funkce dražších přístrojů:

Pulzace- pro vaření např. hliníku (s Argonovou flaškou)

Plynulé zvyšování proudu

Přívod proudu do drátu až po stisknutí spouště.

Tlaková nádoba(bomba) na plyn:

Nebývá součástí koupené svářečky. Cena nové bomby na 5-6 kg plynu se pohybuje okolo 3 tis. Kč (v roce 2006). Je možno ji nahradit hasícím přístrojem na CO2. Pozor, jsou to vysokotlaké nádoby a podléhají tlakovým zkouškám a předpisům. Po uplynutí 40 let od doby výroby Vám ji nikde nenaplní. Rok výroby, případné zkoušky (v pětiletém cyklu) jsou vždy vyraženy u hrdla lahve. Platí pro hasičáky i šedé lahve na CO2.

Pokud někde seženete použitelný hasičák, místo vyústění našroubujte redukční ventil. POZOR, ZBÝVAJÍCÍ MNOŽSTVÍ PLYNU V LAHVI ZJISTÍME POUZE ZVÁŽENÍM LAHVE.

Redukční ventil:

Slouží ke snížení tlaku jdoucí do ofukovací pistole.

Nekupujte ten s hodinami, jsou pro toto použití k ničemu.

Hadice přívodu plynu od bomby do svářečky:

Je v ní už zredukovaný tlak, proto stačí držet se vhodného průměru. Já tam mám hadici od autogenu:-)

Kukla:

Je mnoho druhů, od prostého krytu se sklíčkem, který držíme v ruce, až po samostmívací kukly upevněné na hlavě. Záleží jen na Vaší peněžence. Důležitá je tmavost sklíčka. Mně vyhovuje sklíčko č. 9, ale záleží na Vašem oku.

Jako pohádka jest použití samostmívací kukly. Ale ta cena v řádu tisícovek odpuzuje:-)

Spotřební materiál:

Drát: Pro svařování karosérie (plech přibližně 0,6-0,8 mm) využijete drát o průměru 0,6, 0,8 mm. Povolené tloušťky drátů jsou uvedeny v návodu ke svářečce. Pokud měníte průměr drátu, je potřeba vyměnit vodící špičku drátu v hlavici pistole.

Drát se běžně se prodává v 1 kg a 5 kg špulkách. Do menších typů svářeček se nemusí 5 kg špulka vejít !

Plyn: Vydrží velmi dlouho. Pravidelně potěžkávejte nebo važte bombu, jinak Vám plyn znenadání může dojít. Naplnění provádějí hasičské plnírny.

Tak dejme tomu, že s dychtivým výrazem v očích a prázdnou peněženkou, mám všechno tohle doma a chci vařit:

Způsob záplatování

Máme dvě možnosti:

a) Záplatu klademe přes (pod) postižený a očištěný plech.

Výhodou tohoto způsobu je mnohem menší pracnost. Nevýhody bohužel převažují-záplata je neestetická a je vidět. V místě zdvojení plechu se bude držet vlhkost a přitom toto místo většinou nelze antikorozně ošetřit. Až na vyjímky je to nevhodný a dočasný způsob vysprávky.

b) Záplatu budeme vařit natupo: Postižený plech je vyříznut do jednoduchého tvaru, podle tohoto tvaru vyrobíme záplatu o pár milimetrů menší. Takovéto záplaty po zavaření a obroušení a ošetření mají stejnou trvanlivost, jako původní plech.

Délky svarů

Opět máme dvě možnosti:

a)V určitých vzdálenostech (několik cm) dělat kraťounké svary (body)

Používám tam, kde hrozí zkroucení plechu vlivem přílišného ohřátí okolí.

b) Napřed bodovat a poté plně provařit po celé délce. Používám zejména na vnější díly karosérie, nebo nosné části. Nebezpečí zkroucení je mnohem menší, pokud vaříme jakýkoliv profilovaný (tzn. tuhý) díl.

No, to je sice hezký ale ono mně to nedělá pěkné housenky jako ostatním, co s tím?

Problémy

1) Prská to:

a)Nedostatečně čistý plech. Před vařením musí být plech absolutně čistý a vadí i konzervační mastnota. Čím slabší svářečka, tím čistější plech musím mít. Na čistotu plechu je tenhle způsob svařování extrémně choulostivý.

b) Zapomněli jste si pustit plyn, nebo je flaša prázdná. Při napůl stisknuté spoušti musí plyn výrazně syčet. Také je svar jakoby napěněný.

c) Vaříte venku a fouká vítr.

d) Nedostatečné ukostření svařovaného dílu.

e) Občas pomůže si pohrát s posuvem drátu.

2) Studené spoje, spoj po poklepání upadne:

a)Viz bod 1)

b) Přidat na výkonu.

c) Příliš rychle pohybujete pistolí. Plech se nestačí natavit.

3) Propaluju plech:

a) Moc velký výkon svářečky

b) Svařujete pomalu, dlouho setrváváte na jednom místě.

c) Tenký plech, tlustý drát.

d) Plech je částečně nahlodaný korozí, chtělo to větší záplatu.

4) Už je tam propálená díra, co s tím:

Obecná rada neexistuje, takhle to vyhovuje mně:

Začít na okrajích a krouživě v lázni žhavého kovu tuto lázeň rozšiřovat a posunovat dále. Výsledkem bude velký navařený bobek, který zvrchu zbrousím flexou. Pravděpodobně se Vám ze začátku bude stávat, že propaluju a propaluju a propaluju dál a dál:-)

5) Svary "jak na tanku":

a)Velký posuv drátu.

b)Pomalý pohyb pistole.

6) Kroucení plechu (karoserie):

a)Slabý plech záplaty.

b)Dlouhé svary, bylo by lepší bodovat.

c)Špatný postup svařování, zkuste bodovat a bodovat, až z toho vznikne de facto dlouhý svar.

Pokud jste vařili dobře, můžete klidně u záplaty natupo, svary odbrousit do roviny s plechem. Pokud ne, plech skoro upadne a jste tam, kde jste byli:-)

A jsme u rady poslední:

Nikdo se s ničím nenarodil a každý se musel všechno naučit. Vlastní zkušenosti Vám nikdo nedodá, proto zkoušejte.

Já také stále zkouším a proto prosím, opravujte mne, doplňujte a kritizujte:-)

Pajk