Zpět do dětských let

Držím palce 🙂!

Někde jsem četl.že dokud má člověk sny. tak žije.


Já se tedy také svěřím se svým snem z mládí.Jako dospívající jsem provozoval závodně cyklistiku (podle pamětníků docela úspěšně). Mým snem bylo samozřejmě startovat na Tour de France. Bohužel v té době, i kdybych byl sebelepší, bylo to nemožné. Když to začalo být možné, už jsem dávno se závodní cyklistikou skoncoval. Teď se ale naskytla možnost, zúčastnit se zájezdu, kde si účastníci budou moci projet vybranou etapu tohoto závodu.(samozřejmě zvoleným tempem, prostě ji "jenom" objet) Takže jsem v důchodovém věku začal s přípravou a v roce 2013 bych toto rád uskutečnil. (Až v roce 2013 protože nejdříve chci objet v roce 2012 vysoké kopce v Čechách, které jsem vyjel při závodech v mládí, např Ještěd nebo Špindlerovku, protože, bez řádné přípravy nemá cenu šplhat na kole na Galibier což je 2556m nad mořem)

Já myslím že jsme mladí pořád.... Jako malej kluk jsem snil o autu na vysílačku......za komanče nedostižnej sen.. splnil se mi až v roce myslím 94-95 kdy jsme si s dvěma přáteli zakoupili u Conrada stavebnice 1:10 Ford Escort RC Cosworth samo čtyrkolka ( s zvýšenou svorností zadního diferenciálu 🙂 ) a závodili s nimi kde se dalo , v tělocvičně, v blátě , na sněhu.... výrobek od firmy Tamyia neskutečnej držák. "Kosiho" mám dodnes v provozuschopném stavu a drží si čestné místo mezi ostatními hračkami (podobně jak píše Radek).

U mě to bylo asi taky hlavně o těch modelech. Nějaký ty MontiSystemy jsem sice měl, dokonce jsem si i jednu Liazku komplet přebarvil do podoby jedný z fotky z Automobilu, fialová metalíza, spousta chromu a černý doplňky, k tomu kontejnerový návěs. Jeden sen se mi splnil v 8. třídě - dostal jsem k vánocům Rewell stavebnici BMW318. Na svůj věk jsem to tehdy i docela pěkně postavil a dodnes to auto mám. Koneckonců mám v podstatě všechny svoje hračky, stavebnice a auta dodnes v docela slušným stavu.


V dětsví pro mě byly nedostupný stavebnice Bburago a plastikový modely tahačů. Tak za ty jsem pak utratil nemálo peněz z brigád a výplat. Zrovna tak za nemálo modelů převážně Ferrari 1:18. A semo tamo za modely utrácím dodnes, přinejmenším za kultovní a legendární auta, sem tam nějaký Abrex a občas i něco většího. Před pár lety jsem si pod stromeček nadělil Fabii WRC 1:18 od Solida a vydržel jsem ji celej večer "vyrábět". A rázem mi bylo tak o čtvrt století míň.


Docela jsme se s pár klukama vyblbli v pozdně pubertálním a po pubertálním věku s autodráhou. Postavil jsem si několik závodních trucků 1:50, včetně dvojmontáže pneu (nechal jsem si vysoustružit dvojitý disky...) a to byl mazec! Dodnes je mám schovaný. Bylo to vlastně v době, kdy Moskal s Vojtíškem jeli poprvé do Budapešti a my jezdili stejný závody s nima na autodráze. Já měl Moskalovu Liazku (pak jsem postavil i tu další už s krátkou kabinou) a Volvo v barvách Q8, kluci měli další trucky a mydlili jsme to.

Kuba: No sámoška že som si splnil svoj sen z detstva. Už ako 8-10 ročný som slintal po gramofónoch. Furt som chcel, aby mi rodičia kúpili. Kukali na mňa či mi nedrbe. Proste polovica 90-tych rokov. Všade inde gramofóny vyhadzujú, kupujú na miesto nich CD prehrávače a ty chceš starý kriak.





Počkal som pár rokov a za svoju prvú výplatu zo svojej prvej brigády som si kúpil gramec. Prvé dva týždne som dokonca jeho existenciu u nás doma dokázal utajiť 🙂 Vytiahnuť gramec zo skrine, pozapájať, potichu pustiť jednu platňu a znovu gramec zbaliť do skrine. Pripadal som si ako keby som počúval Kryla počas normalizácie 😀





Až raz som bol s rodičmi v jednom elektro obchode a náhodou sme šli okolo novodobých gramofónov Hyunday a podobných šmejdov za 30 eur. Oco s nadšením - aha gramofóny sa vracajú. A ja som to nevydržal a prehlásil medzi rečou - a veď ja jeden mám tiež doma.





Rodičia utrpeli prvotný šok asi taký, ako keď sa synáčik prihlási k homosexualite, ale nakoniec to dobre dopadlo, a dnes si celkom radi idú pustiť elpíčko z doby mládí.

Když jsem byl malý, můj strýc (který byl tenkrát přibližně v mém věku teď 🙂 měl naprosto úžasnou sbírku modelů - 1:18 a 1:24. Mimo ní i s bratrem sbírali Matchboxy a měli od nich vedle stovek autíček i tu úžasnou, kovovou čerpací stanici. Jako malej jsem si slíbil, že až vyrostu, budu mít taky takovou sbírku.


Sen jsem si splnil zatím částečně, ale přesto 🙂


Jinak ve svém dětství si vzpomínám ještě na jednu hračku, po které jsem toužil, ale nikdy jí neměl - velký plastový a hodně detailní, oranžový Mercedes C111.

Když už je tu takové příhodné téma,je nějaký zážitek z dětsví který vám nevyšel a v dospělosti jste si ten dětský sen splnili 😉?? Já si jako malý strašně přál liazku od monti systemu,cisternu kde byla na tahači spousta chromu,místo toho jsem měl samé "obyčejné" ale bylo to i tím že tu se skoro nedala sehnat..a když jsme začal poprvé dělat,tak jsem jednou procházel papírnictvím kde zrovna tahle liazka byla..kruci,neodololal jsem😀..a pak už to šlo a první výplaty padaly jenom za modely..nyní mám řekl bych docela slušnou sbírku LIAZek prokládanou kultovníma autama😀. Knížku o které je tu řeč neznám,já měl jinou,Motorové opojení (http://www.databazeknih.cz/knihy/motorove-opojeni-73484) a bylo to tam moc obrázků aut včetně nějaké historie,tu bych snad někde ještě i našel a taky díky této knize jsem v brzkém věku chápal funkci motoru a nepřímo si tak zajištoval do budoucna dobré známky z fyziky..😀.Z pohádek jsem měl myslím docela rád Neználka..

Mi se podařilo před vyhozením zachránit Pohádky o mašinkách z roku 1967. Udělalo mi to velkou radost, protože to byl (a je) můj nejoblíbenější večerníček 😀

Asi si jí koupím taky, mám jí zažitou jako malé dítě, ale a teď se všichni podržte - v maďarském jazyce...





Když jsem byl malý špunt, četla mi je babička, měl jsem je strašně rád, když jsem pak byl trošku starší, nedokázal jsem pochopit, proč ten maďarský autor má tak české jméno 😀

Chtěl bych Vám doporučit jednu pohádkovou knižku. Dnes jsem neodolal a koupil si ji.


http://www.cbdb.cz/kniha-3730-autopohadky-autopohadky