Škoda Open Airfied Fest 2003

Příjezd:

V pátek večer jsme dorazili na letiště, zaparkovali vozy, rozbili stany, upekli véču na ohni a šli spát abychom byli následující den fit.

Ráno:

Budíček byl v 7:00, v 8:00 nástup, udílení instrukcí, losování startovních čísel, zaplacení startovného a posléze zahřívání motorů a pneumatik.

Dopoledne:

v 9:00 jsme vyrazili na runway a začaly první dvě disciplíny. Erkem jsme jezdili dva, tedy já (Džon) č. 3 a Martina č. 26. Nejprve sprint na 1500 metrů, kde jsme s naším sériovým eRkem měli nakonci asi 125 km/h. Podle Vláďových (Škoda 100, č. 5) slov "být to ještě o dva kilometry delší, máme tam klidně i 140". :-)

Další disciplínou byl ovál. Nikde jinde než na letišti se tohle asi uspořádat nedá. Jely se dvě kola, ovál měl asi 200 metrů dlouhé rovinky a průměr zatáček byl asi 30-40 metrů, zkrátka se jezdily na vytočenou dvojku. Tahle disciplína se mi obzvlášť líbila. Nešlo jen o to jet co nejrychleji, ale také odhadnout kdy začít před zatáčkou brzdit a zvládnou ještě k tomu pak zatáčet a ve vysokých otáčkách podřazovat.

Zajímavý duel vedli MAX s Favoritem LPG Turbo a Martin s Octavií RS. Po prvním závodě měli časy stejné. Na druhý pokus se Martin zlepšil, ale MAX se zlepšil ještě víc, takže neuvěřitelně zvítězil.

Sluníčko na rozpálené ploše nemilosrdně žhnulo a nebylo se kam schovat, takže jsme si udělali přestávku na vychladnutí, osvěžení či občerstvení.

Přestávka:

Poslednímu jezdci se v zatáčce odlil olej, motor přestal mazat a jel na tři válce, ale během přestávky to dal klubový motorář Schwejk dokupy.

Odpoledne:

Odpoledne v největším vedru jsme pokračovali. Nejprve duelovým sprintem na 400 metrů, což bylo mnohem napínavější než dlouhá osamělá jízda. Martina jela proti Vildovi s jediným dalším soutěžícím eRkem a já proti Vladovi s hundrtkou. Ostatní se také snažili vybrat si rovnocenného soupeře.

Dále se pokračovalo klasickým slalomem a poté najížděním PP kolem na pivní tácek. Martině se to výjimečně povedlo (její výsledek je vidět na předposlední fotce - 61 mm od středu), ale Martin byl nakonec ještě asi o 2 cm lepší. Já jsem měl asi 350 mm.

Po závodech to většina z nás díky horku zabalila, ale Vlado ještě zůstal a blbnul na ploše s hundrtkou. Výsledkem byl ohnutý disk a olej vytékající z poloosy. Při pokusech o 180° otočku se guma žvejkla a auto tak naklonilo, že vzal diskem o zem. No ale zajeli jsme do opuštěného hangáru, kde byl příjemný chládek a kolo jsme vyměnili.

Prasátko:

Po závodech se začalo ohřívat dovezené prasátko a vedro se kompenzovalo chlazeným sudovým gambáčem. Jak prasátko, tak pivečko byli výborné a jak je vidět na fotkách kolem prasátka se točila hlavně nejvytříbenější gurmánská společnost.

Druhé ráno:

V neděli ráno ještě proběhla soutěž elegance, která však byla pojata dost recesisticky. Poté jsme se shromáždili na vyhlášení výsledků a rozdílení cen. Vítězové jednotlivých kategorií se víceméně na stupních jen prostřídali.

Schwejk:

Kapitolou samou pro sebe je případ Schwejkův. Již v den příjezdu jel vyzkoušet jednu z disciplín - "osmičku". Ta se měla jet po užších cestách a tak při jejím testování Schwejk pozdě zahlédl odbočku, vylétl do trávy a auto šlo na "boudu". Jeli v něm čtyři osoby, ale naštěstí mají jen "lehká" avšak nepříjemná zranění. Tato disciplína tedy byla raději zrušena. Po různých úvahách co s autem (Škoda 130), kde byla spousta dobrých použitelných dílů jsme auto rozebrali a všechno dobré odvezli. Pokud by se totiž čekalo na odtahovku třeba jen do druhého dne, mohla by tam také zbýt už jen ta nepotřebná karoserie.

Ale všechno má mít svůj dobrý konec, takže se klub rozhodl, že Schwejkovi pořídí auto jiné a doufáme, že mu to dodá trochu optimismu do další práce.

Závěrem:

Závody se mi moc líbily. Protože to byly neveřejné závody nemotaly se tam davy lidí, šířka letištní plochy umožnila dovolit si s autem víc a přeci to bylo bezpečné. Takže děkujeme klubu za pozvání a budeme-li pozváni i příště, určitě přijedeme.