Výlet do GB

Vážení přátelé,

původně jsem na tomto místě článku měl krátké povídání o čem tento článek vlastně bude, na co by měl být čtenář připraven, ... Ale pak jsem to celé smazal, protože přeci ani v nejhorší reklamě na nový film není v upoutávce odhalen děj filmu ( a vlastně někdy z upoutávky není vůbec jasné, o čem ten film je; tedy... pokud to tedy není film o přírodě ) :-) Takže neřeknu téměř nic, snad jen tolik, že tento článek o přírodě rozhodně nebude, ale bude o jednom výletu za nákupem lehce ojetého vozu. Účastníci zájezdu - moje maličkost a KDB. Na tom by nebylo nic až tak divného, kdyby se ten vůz nenacházel ve Velké Británii...

21:40 Odjíždíme z Malesic, nejdříve ještě musíme dokoupit něco k pití a k jídlu. Na tachometru Stila máme 164.800 km. Doma jsme objednali trajekt z Dunkuerque na zítra v 10:00. Dle podmínek trajektu je možno jet až o 2 trajekty dříve, nejpozději ale o 1 později (trajekt jezdí po 2 hodinách). To je dostatečná rezerva, měli bychom to stíhat. Jedeme přes celou Evropu v noci, takže žádné zácpy neočekáváme.

22:00 Nakoupili jsme snad vše potřebné, dotankovali jsme plnou nádrž. Míjíme značku Plzeň přesně ve 22:00. Výlet začíná.

22:34 Přejíždíme hranice s Německem.

Jedeme.

00:30 Kdesi v Německu začalo pršet, a to docela vydatně. Slovy klasika: Chčije jako svině.

00:50 Opět kdesi v Německu. Dle GPS jsme v oblasti Marktheidenfield, a proti původnímu předpokladu, že v noci zácpy nejsou, je tady zácpa. Nejdříve se doprava výrazně zpomalila, ale přesto jsme se posouvali dál. K pobřeží zbývá 618 km, dle GPS bychom tam měli být v 6:42.

01:00 Tak vše je jinak stojíme úplně. Doprava je zúžena do 2 úzkých pruhů, většina aut jsou náklaďáky, osobáků je tu jen pár. Před námi je fronta a vůbec se to nehýbe. Dálnice je mrtvá.

01:15 Hýblo se to, pomalu se rozjíždíme. Viník zácpy je nalezen: nadměrný náklad převoz nějakých dlouhých betenových nosníků pro stavbu mostu. Zkrátka poloměr otáčení nosníku byl, zdá se, menší než byl poloměr zakřivení dálnice ve vztahu k šířce nosníku a šířce zúžených dálničních pruhů. Pro ty méně chápavé nadměrný náklad se tam prostě nevešel. Teď to celé monstrum stojí odstavené vedle dálnice... Možná to tam nechají a ten most postaví tam. Možná ho tam chtějí stavět, nevím...

Zkušenost číslo jedna: i v noci můžou být na dálnici zácpy.

Rozjíždíme se, tak snad to už bude dobrý :-) Nově plánovaný čas příjezdu na pobřeží je 6:58.

04:00 Tankujeme.

04:30 Opouštíme Německo a vjíždíme do Holandska. Na Tachometru máme 165.458 km. Po Německu se jelo relativně rychle, v Holandsku je maximální dovolená rychlost na dálnicích omezena na 120 km / h. Zato je tu ale povoleno určité minimální množství alkoholu v krvi. Jak je to ale v případě přítomnosti THC, to nevíme :-)

04:44 Cesta v Holandsku byla krátká vjíždíme do Belgie. Rychlostní omezení je shodné, ale informace o přítomnosti alkoholu v krvi řidiče na informačních tabulích nenalezena. Nadmořská výška dle GPS je 36 metrů nad mořem, ale moc se mi to nezdá. KDB je jiného názoru. Takže úkol pro pečlivé čtenáře: zkuste to někde vygooglit a rozsuďte nás. :-) Na tachometru je 165.517 km.

05:45 Stále Belgie, jsme u Bruselu. Už mi ty zlaté hvězdy v kruhu štvou. Tady by se asi měl někdo pořádně praštit do hlavy, aby se mu rozsvítilo. V případě všech europoslanců bych toto klidně rád udělal sám... Nadmořšká výška dle GPS je 38 metrů nad mořem možná by namísto cíleného úderu do hlavy stačila jedna cílená Tsunami“. A ona přijde, já dávám bolševikovi deset, maximálně patnáct let.

07:10 Francie. Rychlostní limit se zvýšil na 130 km/h, pomalu začínáme vnímat okolní krajinný ráz, rozednívá se.

07:42 Dorazili jsme do naší cílové stanice na pobřeží město Dunkuerque. Do GPS jsme ale dali špatné místo přístavu. Sice tam přístav byl, ale z něj žádné ferries, takže trajekty, nevyjížděli. Udělali jsme si okružní cestu městem, projeli jsme se neplánovaně podél pobřeží, ale úspěch ohledně nalezení trajektu jsme neslavili. Zkusil jsem se zeptat místních dorostenců, odkud trajekty odjíždí, ale žádnou souvislou anglickou větu jsme z nich nedostali, natož informaci o místě odjezdu trajektu :-) No nic, zkusíme to najít sami, čas je zatím OK.

Po relativně krátké pojížďce po měste se nám povedlo najít směrovku CAR FERRIES, takže to je určitě ta správná cesta.

8:20 Jsme v přístavišti trajektů, úkol splněn. Přístav je vlastně nakonec celkem logicky mimo město, aby se nezatěžovala doprava v centru. Takže abychom byli in, jsme na portu.

9:30 Probíhá nalodění na trajekt. Osobní auta jsou v menšině, většina nákladu jsou kamióny. Většina civilistů jsou lidé z východu nebo pracující dělníci.

10:01 Opouštíme pevninu vstříc dobrodružství v UK. O dopravních předpisech víme jen tolik, že se řídí na druhé straně a pak Karlova informace o tom, že s dopravním značením si angličani moc starost nedělají a řidiči se musí domluvit, kdo má vlastně přednost, čemuž osobně odmítám věřit. K tomu ještě máme volant na druhé straně, takže o zábavu bude určitě postaráno :-)

12:15 Tady by se asi správně mělo napsat 11:15 (neb na ostrovech je leccos nestejné a tak i čas je o hodinu jinak), ale abychom zachovávali časovou posloupnost, budu pokračovat v itineráři dle středoevropského časového pásma.

Tak hned první kruhový objezd (roundabout) byl oříškem a odbočili jsme špatně.

Hm, tak i druhý kruhový objezd byl trošku špatně, odbočili jsme opět špatně, ale začínáme si zvykat. Po druhém projetí téhož kruhového objezdu jsme se konečně trefili a jedeme po dálnici M26, Londýn budeme objíždět ze západu okolo letiště Heathrow, prý je to lepší cesta.

14:50 Okolo Londýna byla zácpa v protisměru (dopravní nehoda), jinak vše OK. Krajinný ráz, stav dálnice, stav dopravních značení, vše nám připomíná naši dopravní situaci. Právě jsme minuli odbočku na Silverstone.

16:00 B´ham. Tedy Birmingham. Jsme na místě, stojíme před barákem, kde stojí krásné, žluté MG F Trophy, které se na nás usmívá.,

19:00 MG F koupeno, zaplaceno, dořešeny dokumenty o prodeji. Snad máme všechno. Takže snad jen několik málo informací o situaci v UK.

Technická (tzv. MOT) se v UK dělá pravidelně každý rok.

Povinné ručení se nemusí platit, pokud se vůz nepoužívá.

Registrační značka je každému vozu přidělena jen 1x, pak se už nemění a to ani v případě, pokud se auto převádí z okresu do okresu. Mimoto je samozřejmě možno si značku vyměnit za jinou, která třeba majitele charakterizuje :-) Když se pak takové auto převádí, může dostat zpět svoji !původní! značku.Tu "individuální" si potom majitel může dát na jiné auto, nebo ji třeba prodat v dražbě... Navíc značky nejsou hliníkové, ale je to jen plast, na kterém je nalepena samolepka. Takže je to ekologické, nemusí se vyrábět a likvidovat hlinikové SPZ-tky. Ale zas to tady není asi takovej byznys...

S majitelem auta jsem se bavil o dopravních pravidlech. Je to tak, Karel měl pravdu :-), v zásadě platí, že řidiči se musí domluvit, kdo z nich pojede dřív, pokud taková situace nastane. Ale obecně platí, že hlavní silnice mají krajnice, takže pokud jedete po silnici, kde je křižovatka, je rozlišení hlavní / vedlejší silnice označena čárami na silnici musíte přejet krajnici znamená, že vjíždíte z vedlejší na hlavní silnici. Jednoduché, praktické.

Máme podporu z Čech, která nám operativně nalezla hotel, údajně za 33 EUR na noc. Název hotelu neznáme, ale víme přesnou adresu. Dostali jsme se do nějaké podivné městské čtvrtě, většina místních chodí určitě pravidelně do mešity, všude samý arab, ale hledat takhle večer za tmy v cizím městě, kde jezdí auta v protisměru, nějakou jinou čtvrť s lepšími hotely se nám rozhodně nechce. Po několika diskuzích s místními se nám podařilo hotel nalézt.

Tak je to hotel "Norfolk". Doporučen "Britskou cestovní asociací", jak nám ukazuje tabulka na hotelu (našel jsem ji až ráno). Moc důvěry v nás recepce hotelu nevzbudila, ale jsme utahaní a tak to moc neřešíme. Pro krátké debatě dostáváme slevu a za 45 liber na noc máme i snídani. Ale nemáme internet, což se později ukázalo jako fatální chyba... Když odcházíme s pikolíkem do našeho pokoje, naše obavy stále vzrůstají... Koberce jsou prošoupané, výtah je horší než nejhorší výtah v českém paneláku... No nic, teď už to nevyřešíme, snad jen ráno k snídani bude něco normálního a nebude třeba ráno padnout na kolena a poděkovat Alláhovi... ? Jo a je tu zima. Sice jsem z baráku zvyklý na nižší teploty, ale tady si asi úsporná opatření berou opravdu za své. Ale co můžeme za 45 liber chtít?

Tak jsem si dal na pokoji vanu plnou horký vody, za svoje prachy jsem jim alespoň vyplácal několik galonů horký vody :-) Ještě jsem zašel do auta pro deky, abych se vyspal a nemusel se ke Karlovi v noci tulit :-)

Absence internetu se ukázala jako celkem zásadní, protože o kolik se nám podařilo snížit cenu za hotel, tak minimálně 3x tolik jsme zaplatili za následné telefony do Čech, kde naše "podpora" přes internet zajišťovala objednání trajektu na zítřek. Výsledek byl takový, že "podpoře" se zablokovaly peníze na účtě, ale stránky údajně nevyplivly žádné číslo rezervace trajektu. Ještě debatujeme o celém průběhu akce a v půl dvanáctý v noci jdeme spát. Za poslední dva dny jsme naspali asi tak 2 hodiny. Dohromady...

Resumé:

Z Plzně do hotelu to bylo 1.363 km (z Prahy 1.498 km).

Průměrná spotřeba: 8.2 l/100 km (dle palubního počítače).

Průměrná rychlost: 102 km / h.

V autě jsme na cestě strávili 14 hod a 29 min.

7:30 Po asi osmi hodinách spánku nás vzbudilo práskání dveří hlasité rozhovory ostatních hostů hotelu. Ještě asi hodinu ležím a vstávám okolo 8:30.

09:00 Přesouváme se do jídelny, kde je již připravená snídaně. Jsme v očekávání, zda se snídaně podává až po modlitbě na koberečku k Alláhovi nebo zda je možno tuto část ranní duševní hygieny vynechat. Modlitba nutná nebyla, ale asi z toho důvodu nebyla snídaně nic moc... Prefabriková míchaná vajíčka (neslaná, nemastná, oboje myslím doslova), barevně něco mezi žlutými zuby nebo očním bělmem pacienta s těžkou žloutenkou... Zkouším i vajíčko v původním balení a barevná konzistence obou struktur je velmi podobná výše uvedenému. Ale toustový chléb je ok, káva, džus a mandarinky z konzervy také. Poté ještě zjišťuji, zda včerejší objednávka trajektu je v pořádku a přebookovávám jednu z rezervací z 14:00 na 16:00 (Britské časové pásmo).

10:00 Balíme se k odjezdu, do aut tankujeme benzín z kanystrů, dolíváme olej do Stila, dáváme do GPS směr nalodění trajektu (město Dover), stejně jako do B´hamu chceme objet Londýn na zpáteční cestě západním směrem.

10:20 Odjíždíme od hotelu. Trošku bloudíme v Birminghamu, protože vymotat se na levé straně silnice na tu správnou dálnici (navíc GPS nás vede na jinou cestu než chceme jet) je docela náročné. Na několika kruhových objezdech jsme zažili pár kritických situací, ale nakonec vše OK. Já jsem na tom relativně lépe, všichni asi tuší, že jsem cizinec, ale KDB je na tom o poznání hůře, protože jeho všichni považují za domorodce :-) Nakonec je lepší mít auto s levostranným řízením, protože v autě s pravostranným řízením je z vozu zcela jiný výhled, jinak je už vlastně úplně vše a hlavně je zcela jiný odhad na to, kde kolem auta je ještě místo...

Rada: I do UK je lepší mít volant na levé straně. Zvyk je železná košile.

Cestou začalo pršet, a to docela výrazně. Jede se nepříjemně. Původně jsme se chtěli v Anglii ještě trochu vyvenčit, podívat se do Coventry (tam se vyráběli naše MG a ROVERY), navštívit autovrakoviště vozů MG a ROVER neb oběma z nás by se nějaké drobnosti pro naše auta hodily. Ale nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme přímo do přístavu a pokud bude čas, courneme se alespoň po pobřeží.

Jedeme tedy střídavě v prostřením pruhu, střídavě v pravém (nejrychlejším), ale v zásadě naše rychlost není vyšší než 120 km/h (tj. maximální povolená), což se pozitivně projevilo ve spotřebě Stila, jedu za 7.3 l / 100 km.

Co se týká dálnic v Anglii, tak vždy má dálnice minimálně 3 pruhy v každém směru. Místy je pruhů až 5 (pozn. když jsem byl v Moskvě, tam bylo i 7 pruhů v každém směru, takže stále pohoda). V levém jezdí kamiony, v prostředním se odehrává většína života, nejrychlejší jezdí vpravo. Pravý pruh osvědčil i nám, protože alespoň se mezi nás nedostávají ostatní účastníci silničního provozu. Trošku problém je s benzínkami a odpočívadly, protože ty jsou vždy značeny na cedulích jako "service", což je i pochopitelné, ale vždy jsou společné pro oba pruhy, a tak leží mimo dálnice. No a vždy jsou doplněny o kruhový objezd, který nám Evropanům dělá stále trošku problémy... Cestou jsem potkal jednoho Favorita Silver Line.

Takže je tu další rada: Rada: i v UK se vyplatí jezdit vpravo. Ale jen na dálnici.

Jinak stav dálnic, dopravní značení, intenzita a efektivita oprav na dálnicích v mnohém připomíná stav u nás doma... Značení dálnic je v zásadě jednoduché a má svoji logiku. Číslo dálnice je kombinací písmene a čísla, takže jsem vypozoroval:

Mx ... hlavní tah (zřejmě od "main"); x = číslo

Mxx ... stále dálnice, ale už se odbočí od hlavního tahu; xx = číslo

Axx ... ostatní silnice (podle pozorování nešlo o dálnice), zřejmě od "Auxilliary"

14:55 (tj. 13:55 britského času) dojíždíme k trajektu na celnici, ale bohužel zjišťujeme, že trajekt ve 14:00 je už uzavřen, takže teď máme 2 hodiny čas, než prijede další. No nic, venku stejně prší a trošku i sněží, takže nemá smysl chodit ven... Čas jsem si zkrátil psaním těchto řádek a pak debatou s KDB ohledně bezpečnosti vozů :-)

17:00 (tj. 16:00 britského času) odjížíme trajektem zpět na pevninu. Rychlost trajektu je 33 km/h (dle GPS). Šel jsem se podívat na venkovní palubu a je opravdu hnusně a fouká silný vítr. Stále prší. Typické anglické počasí. Nicméně na venkovní palubě jsem našel zajímavou informaci o tom, které typy odpadků je možno vhodit do moře - a to v závislosti na vzdálenosti od pevniny. :-) Takže přikládám pro studijní účely.

19:15 Jsme na pevnině. Počasí se nezměnilo.

20:00 Když jsme se nevyvenčili na ostrově, vyvenčíme se v Dunkerque. Stavíme v centru města u původního starého přístavu a jdeme ochutnat, zda i Atlantik je slaný. Je. Děláme pár fotek, ale je nám zima, tak se vracíme zas zpět k autům.

20:20 S prázdnou nádrží se balíme, odjíždíme a jedeme najít nějakou benzinku, což se nakonec protáhlo na více než hodinu. Stilo už dojíždím na absolutní nulu v nádrži a jsem z toho trošku nervozní :-) . Nakonec dopadlo vše OK - netlačili jsme. Benzín berem u Carrefouru, systém je takový, že do benzinového stojanu dáte platební kartu, zadáte informace o platbě a tankujete. Po zavěšení pistole zpět na stojan dojde k zaplacení. Tedy alespoň doufám, ještě jsem se nedíval na výpis z účtu.

Stojany dokonce vydávají i účtenky :-)

21:22 S plnými nádržemi odjíždíme z přístavu směr Hasnon, což je malá vesnička poblíž Lille, kde jsme očekáváni k přespání u mé ex ex, která je tam u známých. Jede se špatně, silně prší.

22:30 Dojíždíme šťastně do Hasnonu, ubytováváme se, dostáváme francouzské brambory, francouzské víno a anglicky klábosíme o všem možném.

03:00 Jdeme spát.

10:30 Vstáváme, dostáváme snídani s biomáslem, francouzskou bagetou a domácími bio marmeládami.Ovšem bio bez ironie, oblizujeme se až za ušima.

12:00 Loučíme se, odjíždíme z Hasnonu, na tachometru Stila je 166.170 km.

12:30 Právě jsme vjeli do Belgie. Cestu zpět jsme si naplánovali po jiné trase než cestu sem. Nepojedeme přes Brusel (také díky našemu vztahu k EU), ale pojedeme okolo Shengenu (takže se stejně všudypřítomné EU člověk neubrání), tedy přes Lucembursko a pak rovnou do Německa.

15:05 Vjíždíme do Lucemburska.

16:16 Sjeli jsme před chvilkou z dálnice, abychom alespoň trošku něco málo z naší cesty viděli jinak než z auta, ale Lucembursko je tak strašně malé, že když jsme o pár kilometrů dále zastavili, byli jsme už zase v Německu... No, takže zas kousek zpátky :-) Aha, tak jsme byli 50 metrů od hranice. Hranice mezi Lucemburskem a Německem je tady tvořena přirozenou hranicí, a to řekou Mosel. Jsme v městečku Remich (Reimich). Lucembursko vůbec vypadá jako velmi sympatická země, všude je čisto, uklizeno, benzín je tady za 1.25 EUR, v rádiu hrajou skvěle, všude okolo jsou všichni venku a pracují na zahrádkách. Město je hezké, čísté, upravené. Když pojedete okolo, stavte se tam.

Jedme na místních okrskách, venku je krásně, svítí sluníčko. Stavíme, sundaváme střechu u MG a já sedám za volant. Jedním slovem, krása! Auto sedí jako přibyté, podvozek je krásně tvrdý, vše je nádherně tuhé, nikde nic nevrže, motor létá s chutí k omezovači v 7400, i na dvojku jedu přes 100 km/h a řadím za 3, pak za 4, ale pak už raději dávám nohu z plynu... Když projíždím přes místní vesnice, řadím s meziplynem a všechny místní roštěnky necudně koukají, jak mi jarní vánek čechrá vlasy :-) ...nebo je to tím autem? Udělali jsme si asi 50 km výlet, vzali benzín do plna, nakoupili nějaké dárky a do GPS dáváme cílový bod naší cesty. Domov.

??:?? Jsme dávno v Německu. Je tma. Asi hodinu a půl bloudíme někde u Mannheimu, dálnice je uzavřená a tak jsme museli sjet. Další 2 nájezdy na dálnici jsou také uzavřené, GPS nás vede stále a stále na ty samé nájezdy, objížďka tu značená není... Nakonec jsme značení objížďky přeci jen našli, ale značení je tady opravdu šílené. Krom nás tu bloudí několik dalších aut, včetně místních.

Rada: I v Německu je občas špatné dopravní značení.

a pak ještě jedna rada: Nespoléhat se jen na GPS, protože ta ne vždy ví, kudy vede ta správná cesta.

01:22 Přejíždíme hranice do ČR.

02:31 Jsme u mě doma v Malesicích. KDB se ještě přesouvá domů do Prahy, ale já si dávám jednoho panáka slivovice na dobrou noc, venku tu se mnou bude dnes spinkat Karlovo MG F, tak je alespoň trošku skamarádím s Beruškou, Rapídkem a Roverem. Určitě si mají co říct. Za chvilku usínám s pocitem dobře vykonané práce :-)

Cesta zpět:

počet ujetých km: 1.579 km

průměrná rychlost: 85 km/h

průměrná spotřeba: 8.2 l/100 km (dle palubního počítače)

doba cesty: 18 hod 28 min