10. jarní slet očima nejsmolnější posádky

Upozornění na začátek

Kdo čekáte reportáž ze srazu, o tom, co zase Myschak vymyslel a jaký byl itinerář apod. tak vás zklamu. Můžu jenom říct, že sraz byl klasický - jako vždy dobře připravený, našlo se pár chytáčků v itíku a byla úžasná sranda...

Toto povídání bude o smůle, která se lepila na paty jedné posádce s eRkem a která doufá, že si jí vybrala už nadlouho dopředu...

Pokud se chcete pobavit, čtěte dál, protože nic nepotěší víc než smůla někoho jiného:-)

Prolog

Celou zimu s Lukášem ladíme SchReka na letošní sezónu...

Jakmile je oznámen termín srazu, okamžitě se registrujeme mezi prvními a těšíme se, že vše bude super a užijeme si to.

Vzhledem k tomu, jak Myschakovi někteří ruší účast, ještě prohodím na webu, že možná budeme mít "bednu" už jen za to, že přijedeme...

Jak prorocká to byla slova se dočtete dále...

Pátek

Protože jsme oba s Lukym pracující, plán je vyrazit v 17:00 a protože nikam nespěcháme, jsme rozhodnuti jet mimo dálnici. Dle navigace je to cca 240 km a čas 3:30 hod....

Bláhově věřím, že bychom čas mohli stáhnout na tři hodiny...

Odjezd je nakonec v 17:30... a odteď budu počítat závady a smolné momenty:-). Hned na začátku auto střídavě startuje a nestartuje, ale na potlačení chytá (závada č. 1), ale jedeme, když tak to opravíme v Hustopečích.

Lukáš obratem zjišťuje, že jeho dveře nejdou otevřít zvenku (závada č. 2), nejspíš vypadlé táhlo nebo se rozpadl některý ze starých plastů na táhlech, ale na to to nejezdí...

V cca 18:00, kousek před Kolínem, zastavujeme prvně - po opravě brzd je špatně seřízen pístek mezi posilovačem a HBV a auto přibržďuje (závada č. 3), ale s tím jsem tak nějak počítal. Vůle je asi za 15 minut nastavená, vše je snad OK... a vyrážíme dál...

Ujedeme dalších cca 10 km, šlapnu na brzdu a eRko odpochodovalo poměrně ostře vpravo, jakmile to jde, zastavujeme - levé přední kolo je komplet od vazelíny:-( (závada č. 4). Je cca 19 hodin - sundat kolo, destičky ven, sundat brzdič vše vyčistit... protože nemáme nic na čištění, použijeme asi půllitru naturalu z nádrže... Při tom jsem si všiml, že palivová pumpa skoro nedává benzín, ale to už neřeším, přesvědčím sám sebe, že se mi to jenom zdá... spěcháme, vše sbalíme, ale nestartujeme... Po roztlačení opouštíme za cca 30 minut parkoviště a vyrážíme rychle na další cestu...

Ujedeme necelý kilometr a je zřejmé, že jsme se měli na parkovišti věnovat i tomu, proč pumpa netlačí palivo, je jasné, že benzin se nedostává ke karburátoru (závada č. 5) Na krajnici silnice první třídy hledáme závadu na palivové pumpě a filtru mezi nádrží a pumpou, nakonec je vadný "zapomenutý" druhý filtr... po jeho vyhození, benzin najednou teče... rychle zabalit a zkoušíme startovat - nic:-( zkoušíme auto roztlačit na zpátečku, ale pak už je zatáčka a tak nakonec tlačíme auto cca 500 metrů do kopce, z kterého nakonec nějakým zázrakem naskočí.. je cca 21 hodin:-(

Snažím se dohnat ztracený čas a tak jedu tak nějak trošku přes rychlostní limity a dmu se pýchou, jak najednou vše funguje... Jak se tak dmu, najednou mám divný pocit, že něco není v pořádku - buď jsem narostl já, nebo se děje něco ve stylu Akt X, neboť zatímco doma jsem měl mezi hlavou a stropem asi deset centimetrů, najednou mám hlavu u stropu...

Nějakým nepochopitelným důvodem, začal v erku v rychlosti nad 120 km/h foukat vzduch kolem těsnění předního okna a foukat pod stropnici, která se postupně vytáhla a prověsila (závada č. 6). Nic se neděje, jedeme dál, akorát trošku pomaleji...

Máme za sebou nějakých 150 km, padla již slušná tma, je kolem desáté, na silnici objížďka, zkoušíme se navigací navést zpět na původní trasu, registrujeme, že silnice je stejně "slepá" a budeme se vracet, když šlápnu na plyn...

a nic...

plyn prošel k podlaze a v podstatě stojíme, protože na volnoběh erko daleko nedojede... (závada č. 7). První, co mě napadlo bylo, že jsem zlomil plynový pedál... nakonec prasklo "jenom" plynové lanko...

Rychle ven (přece jenom stojíme v noci v zatáčce), nastavit volnoběh cca 2500 otáček a dojet někam mimo silnici... Nejdříve zkoušíme prasklé lanko nějak nastavit, ale je to k ničemu, pak zkoušíme připojit strunu sytiče, taky k ničemu... Domů to máme 150 km, do Hustopeč "jenom" 90...

Informujeme ostatní jak na tom jsme, a optimisticky věříme, že to opravíme... za cca 2 (někdy v sobotu v 0:30) již propadáme beznaději a oznamujeme, že přespíme ve spacácích a v sobotu to nějak vyřešíme...

Nápad na to nastavit "natvrdo" 4000 otáček a zkusit to takhle dojet nepřipadá v úvahu... Zhruba ve stejný moment mě a Myschaka napadla stejná myšlenka - zbytek lanka v bovdenu napojit na páčku sytiče...

Sláva!!!

Ono to funguje, v cca 1:00 vyrážíme (již dobře promrzlý, neboť teplota klesá k nule a náš adrenalin již vyprchává...). Sice v první chvíli trošku zápasím s koordinací pohybů - přece jenom řídit levou rukou, pravou řadit a zároveň ovládat plyn není úplně běžné, ale po pár kilometrech už to zvládám celkem v pohodě...

Děkuji za "ostré" hřebenové řízení od Sakyho, neboť díky němu potřebuji pravou ruku na volantě opravdu minimálně a řízení jde celkem lehce utáhnout jenom levou:-) dokonce jsem schopen v tomto stavu i předjíždět:-D

Když už si myslíme, že nás nic nemůže zastavit, v cca 1:45, přijedeme do nějaké vesnice (do Hustopeč to máme asi 40 km), když motor chcípne, rafičky budíků jdou dolu, palivová pumpa přestává podávat (závada č. 8)...

odtlačujeme auto asi 100 metrů mimo silnici na parkoviště před sámoškou, první jdeme po pojistkách - v pořádku, hledáme dál... měříme elektriku a prostě je to bez "šťávy":-( pak najednou Lukáš vezme za kabely a vše naskočí - někde je nějaký vakl:-( házíme věci do auta - je cca 2:30, když vyrážíme dál...

Nakonec jsme do Hustopeč dorazili v 3:10, spát jdeme v 3:15, úplně grogy... po této noci vím, jaké to je si šáhnout až "na dno"... Jsme tak unavený, že nemám sílu se ani ožrat z vlastních zásob...

Sobota

Ráno vstávám v 6:15, nedokážu dospat a jdu opravovat auto.

Než se ostatní budí (v cca 8:00), už mám auto rozebrané - mechanický sytič na LEKRu již je zpět. S Katkou a Myschákem hledáme železářství v Hustopečích a v 8:15 dovážíme nové ocelové lanko...

v cca 8:30 zjišťujeme, že původní bovden je nepoužitelný:-( jsou v něm zaražené otřepy ze starého lanka a i když se nám násilím podaří protlačit bovdenem plynovou strunu, lanko tam nedostaneme:-(

V cca 9:00 vyrážím s Jikrou hledat cykloservis, nakonec ho skutečně nalézáme, dokonce mám pán i lanko s teflonem v metráži...

Než já vyměním lanko a bovden, Luky s Myschákem pracují na elektrice, v cca 10:00 je auto opravené a vyrážíme na orienťák...

Někde v mezidobí začne zlobit i otevírání mých levých dveří zevnitř (přestáváme počítat závady).

Naštěstí orienťák není na čas a tak ještě asi 2x zastavujeme a řešíme nestartující auto (nakonec na závadu přicházíme až v kempu po orienťáku...). Spálené pojistky ani nepočítám :-)

Po návratu do kempu a odevzdání výkazu jde Luky spát a já se zapojuji do zábavy, vydržím zhruba do 1 hodiny ranní v neděli, pak už opravdu "umírám"...

Nakonec jsme, dle bodů, obsadili nějaké páté místo v orienťáku a dostáváme speciální cenu jako "nezastavitelní" :-)

Neděle

Ráno vyrážíme domů, vše se již zdá být plně funkční, auto startuje... ještě se stavuji u kolegyně v Popicích a pak jedeme domů...

Cestou potkáváme policejní hlídku, ale staví v protisměru.

V průběhu cesty diagnostikujeme drnčivý zvuk, který nás provází od pátku - Ano, řečeno slovy jednoho našeho kamaráda: "je to důsledek špatně provedeného tuningu" :-)

Zhruba ve 13 hodin se chceme najíst v Jihlavě a vjíždíme na náměstí, všude kolem jezdí auta i tam parkují, ale když ho projíždíme, vyběhne na nás dvoučlenná hlídka Městské policie - prý jsme vjeli do zákazu:-( chtějí po mě občanku, řidičák a doklady od auta.

Zjišťuji, že občanku jsem nechal doma:-(

Pak chtějí otevřít motorový prostor... Když vidí, že vím, že na to nemají právo a nechce se mi, říká ten starší, že jeho syn je mechanik a má postavenou Š120LS a zajímá ho to, nechce nic kontrolovat... tak chvíli dáme řeč, prohlídne si auto, pochválí ho a celý incident (vjezd do zákazu) pry vyřeší "napomenutím" tak čekám obsílku z Jihlavy...

Nakonec se stavujeme na oběd v pizzerii Fabrika v Havlíčkově Brodě. Vybral jsem si pizzu Diablo a nedbal varování "pizza opravdu extrémně pálivá 2 mil. SHU, na vlastní nebezpečí"...

Musím říct, že něco takového jsem snad zatím nejedl... Než jsem tu pizzu snědl, vypil jsem litr kofoly, byl jsem rudý v obličeji, pálila mě nejen pusa, ale i krk, nos a při odchodu jsem se nemohl pořádně nadechnout...

Pak už cesta domů byla bez problémů, akorát stropnice se začala "nafukovat" už i při rychlostech kolem 70 km/h, takže Luky jí větší část cesty držel a čeká nás vysklít celé auto a znovu jí přilepit...

P.S.: Pokud někdo z účastníků máte fotky našeho snažení o resuscitaci erka, pošlete mi je, prosím, na mail a já je sem rád dám, my jsme nějak neměli už sílu na focení :-)