Hundertgang očima nováčka, aneb co jsem ještě nezažil

Ahojte příznivci vozů let sedmdesátých.

Poněvadž mám jednu velice dobrou kamarádku jménem Mura.Lucinka(POZOR Ne Můra.Lucinka ani Múra.Lucinka), která byla tak velice hodná a pozvala mě s sebou na jednu z největších akcí střední evropy :-), mám tu čest Vás seznámit s atmosférou panující na sraze, ale i mimo sraz očima mě, který nic podobného nezažil.

Předpřípravy začaly již v uterý 19.7.2005, poněvadž my, jako ostravská posádka, jsme vyjížděli již ve středu ráno, abychom stihli pozdravit Tadeášku na jejím soukromém hrabství na Olešku. Znalí Tadeášky asi jistě ví, co se tam dělo. Chlastalo se, jedlo se, spalo se a chystala se autíčka na sraz. (Mimochodem. Má sqělá maličkost se starala o 3 děti :o) ). Tímto bych chtěl poděkovat Tadeášce za sqělou antikoncepci do let příštích.

V pátek, po dopracování světoznámého eRkila, se vyrazilo kolem 16:00 na první cíl naší společné cesty a to do obce Nehvizdy. Zde na nás již čekali první příslušníci.

Příjezd do Nehvizd

Odtud se vyjelo směrem na jízdárnu v Poděbradech. Po cestě se přidalo ještě pár posádek a první spanilá jízda byla na světě...

V poděbradech na nás již čekal dokonale uježděný písek a Caiman s průvodním letákem ohledně HG. Nezbylo nic než zaplatit vjezdné a vchodné a začali jsme se koukat po různých strojích, které přijely rovněž v pátek a vítali jsme se s jejich posádkami, které jsem, jen tak pro zajímavost, znal jen v elektronické podobě a pouze pod přezdívkami.

Zatím je tu trošku pusto

Po rozbití stanů a seznámení se s tím, jak to tam všechno chodí jsme se dali do druhé rundy seznamovacího večírku, ze kterého si toho moc nepamatuji, takže fotky Vám budou museti stačiti.

Bylo veselo

Nicméně ještě týž večer proběhla předávací akce Sluníčka. Zasvěcení vědí, o čem mluvím a pro nezasvěcenné viz článek kilo ke kilu na kilo... Terezka, jakožto člověk, který celou tuto akci vymyslel, se ujala slova a řeknu Vám, jedno oko nezůstalo suché... Slzy dojetí na chvíli zaplavily pískoviště...

Atmosféra byla naprosto dokonalá a připravila ji Tad

sobota

Sobotní ráno nám zpříjemnili všudypřítomní trhovci se svými stánky, které začali rozbíjet již kolem šesté ráno a řeknu vám, že to cinkání se mi tak zaplantalo do snu, že jsem si myslel, že stojím na přejezdu, kde již dávno spadly šraňky a já jen čekal na smrt. Naštěstí jsem se vzbudil a vyhrabal se z pelechu včas :o). Ráno bylo velice bolestivé ale o to zajímavější jsou určitě fotky, kterých z pochopitelných důvodů sice moc není, ale i tak stojí za to

Z pochopitelných důvodů fotek není moc :o)

Po pořádném žvanci a hrnku velké, silné, ikdyž už ne tak moc dobré kávy jsme se sešli na pískovišti, kde se opět fotily autíčka a po příjezdu a zaregistrování všech zbylých posádek se Caiman ujal rozdávat informace, jak se pojede Orientační závod. Po společné fotografii se vyrazilo. Posádky se pouštěly po 2 minutách na trať... Celý letošní HG byl ve stylu husitské doby, takže úkoly byly spojené s touto významnou historickou dobou. (střílelo se z kuše, pojmenovávaly se dobové zbraně, hrály se kostky, jezdilo se na koloběžce se zavázanýma očima - to asi moc dobové není, že :-)), jelo se podle itineráře, ale to každý asi ví...

Až na jeden byly úkoly k tématu

Cíl byl v Kutné Hoře, kde jsme dostali volno na oběd a ve tři hodiny byl otevřen poslední velký úkol. Vlastně byl pro nás dost velký úkol i to, ten úkol najít :o)

Po splnění jsme se rozešli k autíčkům a na světě byla druhá, o poznání větší, spanilá jízda. Až na pár výjímek se do tábora vrátily všecky autíčka v pořádku. A ty co v koloně uvařily nebo tak, stejně do tábora dojeli. Čili nic závažného se nestalo.

Tak to vypadá, když za sebou jede mnoho nádherných aut

V základním táboře na nás čekala poslední soutěž tohoto dne MZZK - Memorial Zdeňkova zeleného kila. Vtip byl v tom, že kilíčko mělo opačné řízení. Při točení doleva jelo doprava a naopak. Úkolem bylo v co nejkratším čase projet stanovenou trať z kuželů. Řeknu Vám, toliko srandy se jen težce hledá. Pár autíček skončilo v plotě, jiní s ním chtěli ujet... Ale zase se vše obešlo bez problémů a větších komplikací.Zde se bohužel pro velkou záplavu smíchu nestihlo pořídit foto žádného z účastníků závodu, takže si budeme museti počkat na sestřih toho nej na DVD od Radka...

Mno a tím pomalu končí sobotní den. Večer se zase všichni sešli u jednoho a více stolů a zase se pilo a jedlo. Už ne tak moc, jako v pátek, ale i tak toho bylo dost. K tomu nám vyhrávala "skvělá" kapela písničky, u kterých zůstával rozum stát. Kolem desáté hodiny se ještě oznamovaly výsledky Orientačního závodu a MZZK... Pak už vzala za slovo únava a po dalším pivu se odešlo na kutě...

A zase bylo veselo

Neděle ráno už byla příjemnější, poněvadž se dalo trošilinku déle spinkat. Trhovci přišli na to, že na srazu veteránů se asi boty a podprsenky společně s laděnýma koncovkama asi moc dobře prodávat nebudou :o) Čili. Vstalo se kolem půl deváté. Jenže Caiman už byl velice netrpělivý a tak nám dal na probuzení jen slabou (akademickou) půlhodinku a kolem deváté se jela další spanilá jízda do Nymburka na letiště, kde pokračovalo soutěžení. Na programu byly sprinty a jízda zručnosti. Sprinty se vyhlašovaly podle kategorií. Škoda 100 a 1000, škoda 110 a 1100, škoda 110LS a 110R, škoda 120, a speciály. Výsledky najdete na oficiální stránkách HundertGangu.

Závodilo se jak o závod

Vyjiždělo se po dvou, poněvadž Caimanova technika nestihla měřit více autíček najednou. Po dojetí posledních meřených časů se ještě pár posádek ujalo sprintovat mezi sebou v různých kategoriích.

Na řadu přišla jízda zručnosti. Projet pár kuželů směrem dopředu nečinil většině žádný problém. Druhá část dozadu už byl těžší oříšek a parkování v garáži asi ten největší. Někteří by garáž zbořili, jiní se do ni nevešli. Ale byli i tací, kteří se vešli nádherně.

Tím skončilo soutěžní dopoledne a konala se poslední spanilá jízda zpět do tábora, kde se organizátoři ujali počítání výsledků a chystání cen pro nejlepší.

Zase moc autíček k pokukání

My jsme si mezitím zapakovali stany, uklidili nepořádek kolem nich a něco dobrého poobědvali.

Výsledky se vyhlašovaly úderem druhé a půl třetí hodiny - tím si již nejsem jist - a opět je najdete na oficiálních stránkách HG.

Vyhlašovalo se a často tam bylo jedno jméno :o)

Poté přišlo na řadu srdceryvné loučení. Letošní HG byl u konce a všichni se těšíme (teda doufám že všichni) na jeho další pokračování v roce příštím a letech následujících.

Poděkování

Moc bych chtěl poděkovat pořadatelům HG za skvělou organizaci, všem přítomným posádkám za to, že se sešli v hojném počtu a hlavně lidem, které jsem tam poznal vůbec poprvé za to, že ikdyž jsem byl jen "mitfára", vzali mě mezi sebe.

Speciální poděkování

Toto bych chtěl věnovat Mure.Lucince, která mě na tento sraz vzala a Terezce, která nám dvěma umožnila tento sraz navštívit. Poněvadž bez sbírky na Sluníčko bychom se tam asi nedostali.