HundertGang 2007

Znáte ten pocit, když se na něco těšíte celý rok a když to přijde, ani se nenadáte a ono už je to pryč…přesně taková byla i naše dovolená nejen s vůní benzínu. Započala hromadným odjezdem z Ostravy 27.7.2007 a skončila sólo příjezdem 1.8.2007. V hlavní roli víkendu byla autíčka, města Poděbrady a Jičín a spousta skvělých lidiček, v hlavní roli dnů pracovních pak byla už soukromá návštěva Českého Ráje…

Předem mého dopisu, ehm povídání, chci upozornit rýpaly a podobné existence, že tento článek je pouhopouhý subjektivní výplod mé maličkosti, obsahuje jen a pouze mé názory a postřehy a pokud někdo postrádá objektivitu, stručnost a jasná fakta, ať si stěžuje jinde, protože já to jinak napsat neumím…no a pokud neuspěje ani nikde jinde, a bude se stále domáhat objektivní reportáže, může jen litovat, že tam nebyl…fajrunt :o)

Jakožto nejmenovaný „vůdce“ :o) moravského Škodaautíčkového klanu jsem už nějaký ten týden zpátky začla organizovat společnou výpravu, která nakonec čítala 7 vozů, 4 stovečky, 1 užovku, 1 eRečko a 1 starou felinku…troufám si říct, že se jednalo o celkem početnou výpravu a naše autíčka budila velikou pozornost i po cestě do cca 320 km vzdálených Poděbrad…

Vyrazili jsme v pátek kolem druhé odpoledne…počasí nám moc nepřálo, teplota se vyšplhala hodně vysoko, sluníčko nemělo v plánu se někam schovávat, a tak pražilo až do večera, než konečně zapadlo za obzor…cesta se z původně plánovaných šesti hodin kapečku protáhla, do cíle jsme šťastně dorazili po deváté hodině večerní…

Když jsme konečně zaparkovali na pískovišti naše stroje, nevěděla jsem co radostí dřív…jeli se mnou lidičkové, co na sraze byli prvně, takže mě v rozpoutání radosti brzdila povinnost jim alespoň hodně stručně vysvětlit, co se kde děje a co bude následovat…pevně věřím, že to pochopili, protože ta radost z toho, kde jsem, kdo tam je, a co bude následovat stoupala na maximum a já věděla, že se musím okamžitě jít vítat se všema těma lidičkama, které jsem mnohé celý rok viděla pouze v písmenkové podobě…Kdo mě zná, ten ví…že to moje hemžení od stolu ke stolu, od stanu ke stanu, od auta k autu, je prostě každoroční záležitostí a hlavně samozřejmostí…s vědomím toho, že víkend opravdu nejde nafouknout, že sraz potrvá opravdu jen do neděle, a že už je vlastně pátek večer a těch lidiček, je tu spousta a spousta jsem se nezastavila…Doufám, že Moraváci nebyli příliš zmateni, každopádně myslím, že se taky velmi dobře bavili :o)

Todle se mi opravdu moc líbilo :o)

Pod dojmem minulých ročníků, kdy se mnou pokaždé cestoval jiný spolujezdec – chlap, který byl vždy mnou nedobrovolně střídán :o) jsem se rozhodla pro změnu taktiky a vybrala jsem si za mitfáru babu :o) a byla to výborný tah – Zuzka byla ta správná volba, naprosto pochopila mé hemžení, nepotřebovala mou ruku k tomu, abych ji někam vedla a taky mě nepotřebovala vedle sebe…dokázala se královsky bavit v mé přítomnosti i mimo ni a navíc se z ní vyklubal skvělý navigátor, takže Zuziku, zde Ti přede všemi skládám jednu velikou poklonu a můžu Ti zde slíbit, že pokud to jen trochu půjde, příští rok čeká místo spolujezdce opět na Tebe…a to i přes fakt, jestli bude zas nějaký životní mitfára nebo nikoliv :o)

Páteční večer se protáhl do brzkého sobotního rána, kdy jsme v duchu tématu letošního srazu zpívali všechny večerníčkovské melodie, na které jsme si dokázali vzpomenout…bylo báječně, jen ten čas nějak strašně rychle utíkal…

Sobotní ráno…po vydatném, nicméně hodně krátkém spánku jsme se začli rojit kolem stanů…zjistila jsem, že moje hlasivky zůstaly kdesi u ohniště nebo někde u pískoviště, kde naše zpívání v půl čtvrté ráno vrcholilo…a rozhodly se, že se mnou zbytek víkendu už spolupracovat nebudou :o), dále se mnou rozvázal spolupráci můj zažívací trakt, kterému se asi hodně líbila místní ToiToika…nejprve jsem to přikládala postřižinskému pivu, které i v minulých letech působilo na některé jedince jako projímadlo, ( námět na samostatné vyprávění pro p. Houšku :o) ) nicméně už po návratu domů, přetrvávajícím potížím a návštěvě lékaře jsem usoudila, že za to Postřižiny opravdu nemohou…bohužel…

Někdy kolem desáté jsme se vypravili, já s dostatečnou zásobou hajzlpapíru :o), na spanilou jízdu, která končila v pohádkovém městě u lesa Řáholce, v Jičíně…Měli jsme rezervované náměstí, kde se autíčka hezky poskládala a po několika minutách instrukčních pokynů jsme se skupinově vypravili za prvními úkoly orientačního závodu…tentokrát byl pětietapový – první etapa – pěší a úkoly různě po Jičíně, druhá etapa se jela podle slepé mapy a provedla nás přes Jičín a poustevníka, Valdice a místní věznici, až kajsik dopryč, kde začínala třetí etapa závodu – jízda pravidelnosti. Jelo se na průměrnou rychlost 45 km za hodinu…Itinerář však nebyl klasický šipkový, ale psaný, plný slovník hříček a tak se stalo, že mnohé posádky bloudily a bloudily, některým se podařilo vybloudit relativně v limitu a do cíle etapy dorazili podobně jako my jen s deseti minutovým zpožděním, jiní se zamotali tak solidně, že dojeli o dvě hodiny později :o) (o dodržování pravidel v této etapě se raději zmiňovat nebudu :o) )

Čtvrtá etapa byl klasický šipkový itinerář, po cestě se plnily různé úkoly, posledním z nich bylo házení oštěpem. Za svůj výsledek se nemusím vůbec stydět, pouze 84 metrů za Železným v době jeho největší slávy :o) Poslední, pátá etapa závodu se jela podle chlupaté čáry…kapitola sama o sobě, nicméně Zuzka právě v tomto bodě ukázala své kvality a navedla nás výborně až do cíle…

Večer se opět sedělo a povídalo, ať už v hospodě, venku, nebo u stanů, Caiman vyhlásil předběžné výsledky a pak se zábava rozjela v plném proudu…mě bohužel břuško donutilo jít spát už něco po půlnoci, ostatní to táhli opět do rána :o)

Neděle…ta byla ve znamení rychlosti a zručnosti…opět v deset jsme vyrazili na letiště v Pátku, abychom vymetli pavučiny z výfuků a zjistili, jak ty naše stroje jezdí…Já nakonec se Slůnětem jela 4x, přičemž tu poslední už bez klínového řemene, který zůstal ležet na startu a celou tuto akci bojkotoval…pro jistotu se stihl ještě rozkouskovat a taky překecal bráchu řemena ke chladiči, ať podpoří jeho bojkotovaní akci, takže i ten se stihl kolem řemenice solidně zamotat…naštěstí se všude kolem prohánělo tolik hundertů, že se dva noví klíňáci našli, ti dva staří bojkotáři odešli do klíňákového důchodu a Sluníčko jako omluvu dostalo nové přední blinkříky a dálková přídavná světýlka i s překrásným obalem…a taky diplom za druhé místo v rychlostkách O:o)

A byl tu konec…na Jízdárně proběhlo ještě vyhlášení výsledků, zástupci našeho webíku si opět odvezli hoooodně diplomů, proběhlo hromadné loučení, já s těží zamačkávala slzy…bylo moc fajně, tentokráte i to počasí přálo…moravské posádky se rozjely domů, ale my se Zuzou zůstaly ještě v Českém Ráji…a protože todle samotné je už strašlivě dlouhé…povídání o výletování v Českém Ráji najdete u mě na webíku jako pokračování tohoto článečku :o)

Závěrem bych chtěla poděkovat organizátorům za výborné přípravy, vám všem, kteří jste dorazili, za to, že jste dorazili a přispěli tak k výborné atmosféře na srazu, Sluníčku, že až na zlobivý termostat a klínový řemen jelo parádně, nezlobilo…je to úžasné autíčko…najeli jsme 850 km s průměrnou spotřebou kolem 6,9 litrů na 100 km..

Takže ještě jednou dík,dík všem, bo bez vás by to stejně bylo o ničem... bylo to supr, bylo to fajne a pěkne, jenom to strašně rychle uteklo...

PS: odezva v Nymburském deníku na sebe nenechala dlouho čekat

http://nymbursky.denik.cz/kultura_region/podebrfady_hundertgang20070730.html

PS1: Spousta dalších fotek je ke stažení na fotomailu

PS2: některé jsou k vidění tady: http://luciferku.rajce.idnes.cz/HG_2007_a_vylet_do_Ceskeho_raje/

PS3: některé ještě tady: http://lukasrs.rajce.idnes.cz/HG_2007_Podebrady/

PS4: opět jsem nezvládla vyjádřit své postřehy v kratší formě, tak doufám, že se nezlobíte...a jak jo, piště si to sami,no ni? :o)