Jurovo eRko 2006

cca 11. 3. 2006: Erko prodáno

Tak jsem se rozloučil s erkem, o víkendu 11. 3. odjelo k Výskovi, směr Šluknov. Po roce a půl v garáži jsem dofoukl kola a auto chytlo celkem bez problémů.

Jeho další, momentálně tak trochu pohnutý osud, můžete sledovat na Výskových stránkách http://vyska.mathaus.org/.

Přeji vám všem, abyste v životě dělali to, co vás doopravdy baví. A dělejte to na 100 %.

Všechny erkaře a hundrtisty zdraví Jura.

Starší informace:

Takže abyste si nemysleli, že se s autem nic neděje, a že tam třeba ještě nemám ani nárazníky, přináším vám pár fotek po tom, co jsem konečně obul kýžené loukotě. Změna oproti dřívějšku je o 100% k lepšímu, jen dozadu ještě přijdou erkové pružiny, jak vidíte, je to moc vysoko a nevypadá to moc dobře. Výměna šteftů se samozřejmě neobešla bez komplikací, přičemž při každém kole se vyskytla komplikace jiná. Začínal jsem pravým předním. Po zkusmém nasazení následovalo nemilé překvapení. Loukoť dře o brzdiče. A to nehorázně. Proto musely dopředu přijít 1cm distanční podložky a delší z delších šteftů. U druhého předního kola se prozměnu ukázalo, že jeden ze šteftů se protáčí. Takže znova všechno dolů, štefty byly přibodovány pro jistotu dva. Bohužel nedokonale, jeden se zase urval. Picmoch (švagr)) je tedy znovu přibodoval, tentokráte však přes brzdiče nepřošly sváry. Takže zbrousit a bylo to ok. Po nasazení kola se ukázalo, že ani 1cm podložky nejsou dost, protože o brzdič tentokrát drhlo závažíčko. To nakonec upadlo a kolo se bude muset znova vyvážit a závaží nalepit zvnějšku:o( Výměna zadních šteftů se zdála jako hračka. Hydraulický stahovák skutečně fungoval, buben jsem sundal, vyklepal staré štefty, naklepal nové, buben hurá na auto a jeden ze šteftů (poslední co jsem dotahoval) se opět protáčel. Takže znovu dolů, štefty navařit, zabrousit, a ztratili jsme klínek. Po desetiminutovém hledání, kdy jsme ho hledali opravdu všude možně, jsme se rozhodli klínek vzít z náhradní emkové poloosy. Táta k tomu poznamenal, že až ho vyndáme, tak určitě najdeme ten hledaný. Neměl pravdu. Hledaný klínek jsem našel pod hadrem vedle auta, až když jsem nandaval kolo. Před poslední výměnou jsem se sám sebe ptal, co se asi podělá teď. Kupodivu šlo všechno hladce. Štefty rovnou přibodovat, obrousit, klínek hlídat, šups na auto, nasadím loukoť a ... Nějak si nechce sednout. Pokud hádáte, že buben měl široký lem, který nedovoloval kolu dosednout dosedací plochou, hádáte správně. Takže to táta osoustružil. Flexou a bez milosti. Dokonce mu chytla košile. Ale nakonec, po pěti hodinách usilovné práce, jsme se mohli pokochat pohledem na krásná litá kola na krásném červeném erku. Opravdu mu sluší. Levé kolo sice trochu hází a mnohokrát spravovaný větrák opět chrčí, ale na svoje erko prostě nedám dopustit. Tátovi už se taky líbí, loukotě mu dodaly ten správný vzhled. V garáži už pracuje na svém erku naprosto stejné barvy. Bude mít 4oké čelo a kvasioňácké lízo, už tam narval vlečku a motor z favorita, dozadu dal kulaté lemy ze stodvacítky a připravené má na to otvíráky. Jen ho ještě musím přesvědčit, aby tam nedával to ošklivé křídlo... No a na závěr jeden Murphyho zákon: Když se něco může podělat, tak se to podělá.

Informace k 29.7.2004:

Takže: Udělal jsem komplet novou elektriku, k mému milému překvapení vše plně funkční. Zkompletoval jsem palubovku.

Společně se švagrem jsme dozadu dali erkové pružiny, výsledkem je pohodlnější svezení a lepší vzhled. Taky se zasekl lanovod ruční brzdy a bylo potřeba ho vyměnit.

No a jedna špatná zpráva: Zřejmě se mi podařilo zadřít motor. Čekal jsem až mi švagr přiveze nový olej v domnění, že když je to maličko pod rysku, tak to stačí. Užuž jsem si ho vezl v autě a cca 5 km od garáže, když jsem motor točil okolo 5,5 tis. otáček, najednou pokles výkonu, tři rány od motoru, a konec. Samotíží jsem dojel na výjezd na pole, večer jsme auto odtáhli s tátou do garáže. Při startování motor točí, předběžná diagnóza tedy zní buď zničené rozvody nebo zadřená vačka. Ještě se uvidí, až se mi podaří proniknout hlouběji do motoru - nemám klíč na povolení řemenice.