Pomněnka

- 2009 -

Díky Šmoulince se z Pomněnky stalo čistě auto pro radost a vyjížďky za krásného počasí. Od října nemusela vyjet až do května, kdy jsem se rozhodl udělat STK. Jednoho proměnlivého odpoledne jsem ji tedy vytáhl z garáže, zajel si k známému pro emise, pak udělat pár fotek a na STK. No světe div se, Pomněnka neprošla. Nebrzdilo levé zadní kolo. Za týden na to se našel čas, sundal se brzdový buben, zjistil jsem že tam vzlíná převodový olej. Prasátko, ačkoliv vypadá jak nové tak bylo trochu orosené brzdovkou, tak jsem dal raději nové, vše jsem pečlivě omyl benzínem, pakny navíc trochu přebrousil jemným smirkem abych je zbavil mastného povrchu. Odvzdušnit, nastavit, složit, a vyzkoušet. Vše pracuje jak má.

Už delší dobu jsem chtěl nastříbřenkovaný výfuk vyměnit za našopovaný a přetřený silikonovou vypalovací barvou. Tou samou máme natřená dvířka od krbu, takže nehrozí že se oloupe. Chyběl plech krycí výfukového potrubí, ten byl také doplněn. vzpěru mezi držákem výfuku a výfukem jsem dočasně demontoval, abych zhotovil kopii a výkres. Pak se mi nezdály klínové řemeny.

Od Míry z Plzně (Ulcinen) jsem získal nový plech pod karburátor a ihned zaujmul své mésto. Starý plech mi na HG 2008 způsobil nepříjemnosti a musel být odstraněn, POMNĚNKA TEAM měnil těsnění, další dělali kotrmelce a zbytek jen nechápavě sledoval co se děje (modří vědí).

Hurá na STK. Posuďte sami jak jsou technici objetivní.

V minulém protokolu stálo:

3071 Vůle v kub.,řidič.pák.a tyč.

5031 Rám(nosná konstrukce)-koroze

7072 Motor a převodovka-těsnost

8025 Výfukové potrubí- stav

a nebrzdící brzda LZ kola...

Tak mi zkoukli brzdy, už to brzdilo jak má.

Tu korozi jsem si ale nenechal líbit.

Technikovi povídám, že se mi nelíbí, že mi do toho protokolu napsali korozi, když tam evidentně není ani jediný rezatý šroubek.

Podíval se do lejstra a odvětil, že to je asi rezatá podlaha. Ale to je lehká koroze, to nevadí.

Povídám, já ale nemám rezatou podlahu, mě to vadí, mám veteránskou testaci, a s rezatým autem se nemůžu ukázat mezi veterány.

To tam ale našěl šéf, asi tam někde vepředu.

Opet mu říkám, tam žádná koroze není, ať se tedy pod auto podívá sám.

To nemohu.

A je tu někde šéf? No je...

A můžete ho zavolat? No.... (vzal propisku a zaškrtal v lejstrech tu korozi).

Ještě jsem se chtěl hádat o výfuk, ale raději už jsem ho nechal...

Poté přišel známý technik, a povídá, no jo, on to píše od boku:D

Poté jsem si zašel pro doklady. Ta nepříjemná paní na mne byla neobvykle milá, techničák mi dala okamžitě, ne až po půl hodině čekání jak to obvykle bývá(vždy mi tvrdila že mají lhůty a nemůže mi to dát dřív), popřála hezký víkend a já spokojeně odjel bez záznamu o korozi, pouze mám papírově schnilý výfuk.

- JAK TO VŠECHNO ZAČALO -

K tomuto autíčku jsem se dostal tradiční cestou, přes inzerát, který nebyl na žádných škodováckých stránkách, ani už nevím na jakých.

Text inzerátu zněl takto:

Jsem ŠKODA 100 z r. 1975. Mám najeto jen 43 tisíc km, konzervovaný spodek, jsem garážovaná a nikdy jsem nejezdila v zimě. Vnitřnosti mám jako nové, na původním modrém laku jeden šrám na pravých dveřích a SPZ. Potřebuji baterii, přezout, STK a umýt, protože kvůli nemoci se o mě 3 roky nemohli starat. Byla jsem hobby starého pána, psal mi dokonce i deník. Teď nutně potřebuji nového páníčka, sběratele, který ze mě za pár let bude mít krásného veterána. Chtejí mi bourat garáž a pokud se ně nikdo neujme, skončím ve šrotu, což by byla škoda. Kdo o mě chce opravdu pečovat, dostane mě velmi levně. Prosím velmi spěchá. Jsem z Prahy.

Velká zvědavost mi není cizí a tak mi to nedalo. Na inzerát jsem odpověděl a požádal o nějaké fotky. Paní bohužel fotky neměla, a tak jsme se domluvili, že se na auto přijedu podívat. Říkal jsem si, že by bylo škoda nechat sešrotovat zachovalé kilečko, kterého by se někdo zdejší rád ujal, kupříkladu hundrťák Výska si na něj brousil zuby.

- SEZNÁMENÍ -

S tímto autíčkem jsem se zeznámil v polovině ledna 2007, kdy jsem si cestu ze školy trochu prodloužil přes prahu, dojel jsem krtkem na Kačerov a seznámil se s paní majitelkou, s kterou jsme vypravili k nedaleké garáži. Po asi čtvrthodinovém válčení se zámkem se nám podařilo otevřít garáž.

Spadla mi čelist a já neměl slov. Stálo tam autíčko, které jako by zrovna vyjelo z výrobní linky. Jen poněkud zaprášené, s prázdnými koly a bohužel, nabořenými pravými zadními dveřmi. Ty paní "odřela" když se "nevešla" do garážových vrat. Motůrek však svítil.

Ještě jsem se dozvěděl, že před časem garáž někdo vykradl. Zloději si odnesli novou baterku Bosh, rezervu, původní nářadí a vytrhli lampičku osvětlení interiéru.

Paní Lenka stanovila cenu na pět kapříků a domluvili jsme se, že se ještě rozmyslím jestli si autíčko odvezu já nebo někdo ze známých.

Rozmýšlel jsem se z jediného důvodu, bylo by to moje třetí auto, pro které nemám vhodnou garáž a nebyl jsem si jistý zda by můj poslední objev doma našel pochopení. Dlouho jsem ale neváhal a řisknul jsem to, tohle autíčko za to stojí a doma se s ním už budou musel nějak smířit. 26. ledna jsem oslavil své 20. narozeniny a krásnější dárek jsem s nad ani nemohl přát.

- NOVÝ DOMOV -

Domluvil jsem se kamarádem "Bedlou" že mi pomůže s odvozem. 4.února odpoledne jsme nabrali nářadí, rezevu, pumpičku, povinnou výbavu a jelo se. I když se v Praze vůbec nevyznám a nerad tam jezdím tak jsme garáž našli skoro bez problémů. Nafoukli jsme kola, nalili benzín, a po chvilce pokosů nastartovat autíčko naskočilo. Nechal jsem ho chvíli běžet a vyjel z garáže. Probrali jsme nějaké to příslušenství v garáži a vyřešili papíry a demonstrativně si potřásli pravicí.

Paní Lenka si na památku nechala hever a pár drobností z interiéru.

Z důvodu absence STK (auto již čtvrtým rokem stálo) jsme ho raději přes Prahu táhli na laně, příslušníci jsou tam prý nesmlouvaví.

Za Prahou, ještě před výpadovkou na Karlovarku jsme auto odpřáhli, já na benzině nabral plnou nádrž a jelo se. Autíčko šlapalo výborně. Nijak jsem ho nehonil, jeli jsme pomalinku, ale i tak měl kamarád problémy aby s námi garde na plyn udrželo krok.

Domů jsme dorazli až k večeru a autíčko zaparkovali v garáži.

- S T K -

Druhý den jsem musel do školy ale středu jsem se autíčku už mohl plně věnovat, celé jsem ho umyl, naleštil chromy, vyměnil olej (M6AD), svíčky a vyrazil na STK do Lubence. Tam se autíčko moc líbilo a prošlo bez problémů. Nikdo si ani nevšiml absence mlhovky. Na kanále jsem pořídil pár fotek, vše je skutečně jak nové. Ještě jsem se dal do řeči s technikem. Prý renovuje škodu Sagitu, prototyp z roku 1938, jeden kousek ze 7 vyrobených je možné vidět v muzeu. Dále mi prozradil že zhruba před měsícem u nich na STK byl člověk se stovkou která vypadala pobobně, vlastní jí prý někdo z Lubence a chce jí prodávat, na jméno si ale bohužel nevzpomněl. Rozloučili jsme se a s novou STK uháněl domů.

Stále mi bylo divné proč jde tak špatně řadit a tak jsem rozebral kulisu řazení a zjistil že na řadící páce chybí jakýsi "korálek" co běhá v objímce. korálek jsem doplnil a výsledek je o poznání lepší.

- ZIMNÍ HUNDERTSLET -

V sobotu 10.2. jsme se s Pomněnkou ukázali na Zimním srazu v MB, kde ji každý obdivoval. Byl to náš první škodovácký sraz, který pro nás probíhal asi takto:

V půl osmé ráno jsem vzbudil Pomněnku, nastartoval a vyrazil směr Staňkovice. Jako obvykle mne zdržely staňkovické závory, tak jsem to na osmou stíhal jen tak tak. A nebyl jsem jediný kdo nestíhal, na rovince za přejezdem mne svižně předjela červená Alhambra s karlovarskou značkou. Ááá to bude Hansi, a taky že byl. K Martymu jsme dorazili skoro současně v osm hodin. Pozdravili jsme se a začali vykládat a nakládat díly, po chvilce bylo naloženo a mohli jsme vyrazit. Jel jsem v závěsu za Martym a Hansim a neustále je oslňoval leskem mých nárazníků. Celou cestu jsme si jeli pohodovou osmdesátkou až jsme se dostali do skluzu, a před MB jsme trochu zvýšili tempo.

V 10:05, tedy s tříminutovým zpožděním jsme dorazili před muzeum.

Zde proběhla výměna přivezených dílů, seznamování, okukování a focení.

Po prohlídce muzea jsme s Pomněnkou, závozníkem a navigátorem v jedné osobě Michalem Boudou absolvovali Petrův orientační závod "Železniční přejezdy a vyklepané šroubky". Po závodě jsme poseděli v hospodě a před pátou začalo závěrečné loučení a výměna dílů, přičemž mi Marty na zadní sedačky posadil přední sedačky z erka a sám si sedl na místo navigátora. Slunce zapadalo a my se plni nových zážitků vydali na cestu domů. Za MB jsem se na pěkné rovince táhnul za felicií, které nějak docházel dech a tak jsem přišlápl plyn k podlaze. Pomněnka ukázala že nepatří do starého železa, její agregát nás hnal skoro stodvaceti. Nechtěl jsem ji ale moc trápit a tak jsme zbytek cesty zůstali v mezích předpisů.

- DUBEN 2007 - NOVÉ DVEŘE -

Tak co je nového. Jelikož jsem "přerušil" studium, tak jsem měl trochu času, abych se zase chvíli věnoval autíčkům. Bílej dárce orgánů je rozebrán a čeká na vhodnou chvíli pro převoz do šrotu. Nechť se mu v příštím životě dostane lepší péče.

Ale co je hlavní, pustil jsem se do dveří pro Pomněnku. Dovezené náhradní dveře jsem zbavil převozní šedé základovky, vesměs sem to vzal na leklý plech. K tomu posloužil šmirglkotouč na vrtačku, na větší plochy jsem použil odstraňovač starých nátěrů("růžovej gel pro metrouše":D) pak trochu víc ruční práce a druhé odpoledne bylo hotovo. Ve středu ráno jsem zajel do sousedního autoservisu "Auto Kopta", kde jsem panu lakýrníkovi předal připravené dveře a jeden opravný sprej "4466", kvůli odstínu. Pak lakýrník otevřel jakýsi vzorník, nalistoval stránku, a hle, uprostřed čtu " 4466 Lugune blau 1973".

V pátek jsem se stavil v servisu, kvůli ověření odstínu. O dveře bylo dobře postaráno, i jako nové na sobě měli pár ťukanců a tak se muselo kytovat a brousit. Dostaly pár vrstev plniče a nakonec modrý akrylát.

V pondělí jsem si byl pro výsledek, který předčil mé očekávání. Dveře byly k nerozeznání od originálu.

Odpoledne jsem je hned namontoval, uvnitř ošetřil resistinem.

S panem lakýrníkem jsem se při druhé návštěvě dal trochu do řeči a vyzvěděl pár zajímavostí. Když jsem ještě navštěvoval základní školu a o řidičáku se mi ani nesnilo, před servisem jsem vídával krásně naleštěné, chromově se lesknoucí, oranžové erko, často jsem ho chodil okukovat a někdy v této době se ve mě zrodila velká "nemoc" a řekl jsem si že až si jednou udělám řidičák, že tohle auto musím mít. A tak se zrodil můj sen 110R. První jízdu na čtyřech kolech jsem měj sice už dávno, ale k výkonému čtyřválci ještě velmi daleko:)

A čí že bylo tohle oranžové kupátko? Onoho lakýrníka který mi zrovna lakuje dveře na Pomněnku. Jeho erko vlastnoručně renovoval, ale asi před pěti lety ho prodal. Nyní má prý ještě jedno rozebrané a jednu stovečku ve které kdysi jezdil.

Na závěr tohoto příspěvku bych rád poděkoval P. Zdeňkovi Koptovi za pomoc při zkrášlení Pomněnky a velmi příznivou cenu laku.

......... a leštit a leštit:)

- PODZIM 2007 -

Zima nam klepe na dveře, listí na stromech žloutne, a místo raní rosy se na trávě bělá jinovatka. Naše pomalu ukládáme k zimnímu spánku, a ne jinak to je i u Pomněnky, která je také uložena ve své garáži pod dekou, ne aby nenastydla, ale aby jí nevybledl lak. Letos se po delším spánku najezdila docela dost. Podívala se na zimní Hundert slet v Mladé boleslavi, v létě byla na hundertgangu v Poděbradech a v září se podívala do Jetřichovic. O všech těchto srazech jsou sepsány články s podrobnou fotodokumentací, proto by bylo zbytečné se tu o nich rozepisovat. Za zmínku snad jen stojí že na Hundertgangu se Pomněnka umístila na třetím místě v kategorii nejhezčí kilo srazu, tedy v kategorii nejpočetnější, první místo obdržel Petr Houška se svou Modrou.

Byla to první srazová sezona nejen pro Pomněnku, ale také pro mě, a myslím že byla plná krásných zážitků s kamarády a jejich vozy.

Pomněnka se na Vás těší zase na jaře

a přeje i Vašim miláčkům klidný zimní spánek.

Dobrou noc

Jarda R.

P.S. Na konec poslední stránka deníčku s krátkou vzpomínkou na Pana Vršeckého,

kterému Pomněnka vděčí za to jaká teď je.

- LEDEN 2008 -

Je tomu právě rok kdy u mě Pomněnka našla svůj nový domov. Počasí tomu dovolilo a tak jsem ji probudil z jejího zimního spánku.

8. února jsem si udělal výlet do Ústí nad Labem , kde si Pomněnku prohlédl pán s kulatým razítkem, a po schledání, že je ve skutečně vyjímečně zachovalém stavu vydal o tomto stavu také dokument.

A tak Pomněnka získala historickou testaci:)

Pokud nám nějaká nečekaná událost neskříží cestu tak se uvidíme na II. HundeRtím sjezdu 22. března.

Jedna fotka z cesty domů, není to sice škodovka, ale volha taky hezká, co myslíte?

- PRVNÍ MÁJ 2008 -

První máj, lásky čas, k Pomněnce zval mě lásky hlas, a tak jsem otevřel garáž a probudil Pomněnku. Zběžná kontrola a mohlo se jet. Nejdříve to měl být výlet a malý prvomájový průvod, ale účastníci průvodu se včara tak opili, že se nic nekonalo, a tak z toho byla jen malá projížďka.

Odkazy na články o srazech:

• Zimní Hundrt Slet 2007

• HundertGang 2007

• Jetřichovice 2007 - Severní okruh je krutý

Další vozy:

• Jardova Zelená

• Jardovo Barča, aneb vozy škoda v naší rodině

• Jardovo eRko

Další články:

• Malý neaktualizovaný přehled literatury