Zimní Hundrt Slet 2007

Jelikož dobrých akcí není nikdy dost, připomeňme si alespoň několika slovy mini maxi sraz, který se konal stylově dne 10. února tohoto roku a ještě stylověji odstartoval v 10:00 dopoledního času.

Po, již tradičně, opožděném příjezdu na místo činu a odevzdání potomstva víceméně dobrovolným "hodným" tetám a strýčkům, jsem se konečně dostala k rekognoskování terénu a i přes předcházející informace, jichž se mi dostalo, mě počet přítomných stejně zaskočil. Jistě, vždyť počet účastníků se minimálně zdesetinásobil oproti původnímu záměru, který, jak jsme se doslechli, je zahalen v tajemství, neboť se protagonisté nemůžou dohodnout, zda se prve chtěli sejít dva, nebo čtyři, nebo dva a dva. Drobnými nesrovnalostmi si ale nekomplikujme tento návrat k tak svátečnímu dni. Zjednodušeně řečeno, čtyřicet lidí je už pomalu možné považovat za dav.

Všichni zúčastnění přijeli svými (nebo cizími) vozy.

Zřejmě ve spojitosti s poměrně přívětivým počasím, případně silně oslabenou ekonomickou silou neumožňující si pořídit do rodiny "normální" přemisťovadlo, z velké části značky Škoda.

Soukromé záběry na klábosící skupinky, bez komentáře.

Po přivítání a vzájemné směně dílů - aspoň toto z původních plánů zbylo, se větší většina zúčastněných přesunula do prostor přilehlého muzea a po zakoupení vstupenek (přístupnost pracovníků muzea novým modernějším a otevřenějším multievropským trendům se poněkud vytratila, skupinová sleva nebyla) pak do kinosálu. Absence historického období výroby vozů v meziročí 1960 - Favorit v prvním z filmů si vyžádala veřejné pohoršení a místy i pískot a podrážděné mručení. Technologická část propagačního filmu koncernu byla přijata výrazně pozitivněji.

Dostalo se i na prohlídku samotných exponátů muzea.

I okoukané muzeum se dá vidět jinýma, krásnějšíma očima.

Ampliony muzeiního rozhlasu přeťaly uklidňující směs ševelících hlasů a reprodukované hudby a vytrhly nás ze sobotní letargie. Cizí, chladný hlas vyzval nás návštěvníky k přesunu k sousoší stvořitelů, kde měla, dle hlášení, proběhnout příprava na orientační závod.

Zde vyobrazen pan Houška, někdy přezdívaný též Petr, v živlu.

Průběh orientačního závodu není třeba podrobněji rozepisovat. Jako každý počin z rukou p. H. byl plný zábavy, pikanterií, drobných radostí i napětí. Za všechny zúčastněné bych ráda poděkovala alespoň Mudr. Mudrochovi, který jako vyhlášený lékař a lidumil i nám podal pomocnou ruku v našich těžkých chvílích.

Podrobně zpracovaný itinerář nás dovedl k restauračnímu zařízení, kde na každou posádku čekal poslední záludný úkol. Dlužno podotknout, že reostat podsvícení palubní desky bych pravděpodobně za zády a tedy jen po hmatu, nepoznala.

Pro přesnější představu několik fotografií z návštěvy restauračního zařízení a jeho blízkého okolí.

Za sebe mohu říci, že jsme se dobře najedli, napili, poklábosili, užili se a pobavili a odjeli s pocitem, že ...

Škodovky jsou prostě krásné.

Závěrem bych ráda poděkovala tvůrcům a majitelům použitých fotografií za jejich nedobrovolné poskytnutí.

=-)

Další články a zmíňky o této akci:

http://www.skoda100.cz/view.php?cisloclanku=2007020004

Dejvidovo Erše 2007

Pomněnka

Zlatý Pacoš www.skoda110R.cz Roku 2006